Minulý týden již pošesté načrtl prezident Obama před americkým Kongresem svůj akční plán pro letošní rok. Americká ústava vyžaduje po prezidentovi čas od času skládat účty před zákonodárci, avšak o tom, že to má dělat rok co rok v lednu, v ní zmínka není.

Pronášet Poselství o stavu Unie tudíž není zákonem, nýbrž ústavní zvyklostí, a kdyby prezident Spojených států měl bohorovnost svého českého protějšku, možná by ji také označil za idiotskou a nejraději by si tuto slávu letos odpustil. Vysoké mety se totiž mnohem snáze v poselstvích vyhlašují, než uskutečňují. Ve své loňské zprávě o stavu Unie Barack Obama slíbil v průběhu roku prosadit reformu přistěhovaleckých zákonů, zpřísnit pravidla prodeje zbraní a snížit nezaměstnanost Američanů tvorbou nových pracovních míst. Žádný z těchto slibů nebyl splněn.

Do šestého roku svého prezidentování vstoupil Barack Obama v nepříliš dobré politické formě. Při podpoře 44% podíl těch, kdo jeho činnost hodnotí záporně, činí 52%. Takhle bledě vypadal George Bush Junior zhruba ve stejné době svého vládnutí, v nejhorších okamžicích irácké války. Pouze 31% dotázaných má za to, že se situace v zemi za Obamovy vlády zlepšila, 63% Američanů si myslí, že země kráčí špatným směrem. Jak zohlednil tento stav prezident ve svém poselství? Z blbé nálady v zemi obvinil bez okolků své republikánské odpůrce v Kongresu a pohrozil, že využije svých prerogativ k tomu, aby prosadil reformy prezidentskými výnosy, jež nepodléhají schválení Kongresu. "Jsem připraven spolupracovat s Kongresem, ale ani Amerika, ani já si nemůžeme dovolit přešlapovat na místě. Proto, bude-li třeba pro blaho amerických rodin sáhnout ke zvláštním opatřením bez účasti zákonodárců, učiním tak bez váhání." Prezidentova rozhodnost co do formy vládnutí značně kontrastuje s jeho obsahem. Žádné z jím navržených opatření neslibuje radikální stimulování ekonomického růstu a zvýšení zaměstnanosti. Drobné kosmetické změny jako snížení daňové zátěže pro podniky vytvářející nová pracovní místa nebo investice do obnovitelných zdrojů nejsou převratné. Chce také více financovat mateřské školky, zvýšit platy pracujících žen a minimální mzdu a prodloužit dobu pobírání podpory v nezaměstnanosti. Obama se také pokusil přesvědčit Američany, že jím prosazovaná reforma zdravotního pojištění je zcela funkční a svým republikánským odpůrcům doporučil vzdát svůj odpor proti ní.

V části věnované zahraniční politice vyzdvihl americký prezident své zásluhy ve věci možného urovnání syrského konfliktu. Právě hrozba použití síly prý donutila syrskou vládu vzdát se zamýšleného nasazení chemických zbraní. Jednání s Íránem o osudu jeho jaderného programu skončí podle názoru Baracka Obamy k oboustranné spokojenosti. Zdůraznil právo Ukrajinců svobodně vyjadřovat své názory. Na vztahy s Ruskem, kdysi pro Spojené státy klíčové, tentokrát v Poselství o stavu Unie místo nezbylo. Doyle McManus, pozorovatel deníku Los Angeles Times, si všímá, že prezident Obama, kdysi politik s velikášskými ambicemi a grandiózními nápady, se nyní spokojí se sadou velmi skromných myšlenek. Je to znamení doby – prezident nemá žádný prostor pro manévrování, píše Doyle McManus.