V jednom z minulých textů jsem započal, jak nám již uplynul první měsíc v novém roce, končícím pro Čechy tradičně významnou osmičkou. Zde za velkou atlantickou louží že došlo k vývoji bez precedentu v celé americké historii. Tentokrát prezidentské vavříny získal Donald Trump, absolutní outsider, dřív nebažící po jakékoliv politické roli. Prezidentský předchůdce Barack Hussein Obama se napřed stal senátorem, poté pobyl maximum osm roků v roli nájemníka Bílého domu ve vrcholné funkci, v níž se nikterak nevyznamenal.

Započala éra amatérského diletanta. Tu odstartoval ujištěním svým odpůrcům, že přece my všichni jsme Američané a je ve společné zájmu úspěšné počínání státu a jeho hospodářského výkonu. Nastoupil Trump, dodržel řadu předvolebních slibů, zrušil mnohé tucty předpisů vydaných jeho předchůdcem a vskutku se podařil vzrůst ekonomiky o tři až čtyři procenta. Došlo k celkovému hospodářskému vylepšení. Naprostá většina medií, aspoň jejich 90 procent, se netajila svou averzí k nepředpokládanému úspěchu nového vládnoucího teamu. O docíleném úspěchu se buď zmíní jen nevalně s marginální poznámkou, nebo jej raději zcela zamlčí. Tak například se projevil senátor Chuck Schumer, nynější vůdčí opoziční postava Demokratické strany, svým tvrzením, že dosažený hospodářský úspěch nenáleží Trumpovi, ale jeho předchůdci. Ten se o něj ovšem nijak nezasloužil.

Jak již ve světě zaznamenáno, Trump se rovněž začal prosazovat na zahraniční scéně, například svým vystoupením na konferenci ve švýcarském Davosu koncem měsíce ledna. Tam ve svém projevu zdůraznil prioritu prosazovat zájmy amerického národa, aniž by ovšem mínil popírat priority mluvčích jiných národů.

V domácím americkém prostředí se rozproudila energie donutit Trumpa k rezignaci, s důrazem na jeho údajné neschopnosti a údajně destruktivní počínání.

Jako precedent je uváděn Richard Nixon, ten dosud zcela jediný prezident donucený k rezignaci v souvislosti s tehdejší Watergate aférou. Trump v nynější situaci odmítá učinit takový požadovaný krok. Značně početná skupina jeho nepřátel pokračuje v úsilí zahájit jediný legální způsob odstranit prezidenta procedurou jménem impeachment.

- - -

Nyní, v půli února, došlo k až apokalypticky sadisticky hanebné události v klimaticky příznivém prostředí státu Florida. V končině nikterak chudobné se školní mládež stala terčem bývalého spolužáka, vyloučeného pro své nepřijatelné chování. Devatenáctiletý junák, synek již nežijících rodičů. Nakoupil si množství smrtícího vybavení, do své původní školy se dostavil a pustil se do střelby, zabíjení, podařilo se mu usmrtit sedmnáct bývalých spolužáků.

Úspěšný střelec daleko neuprchl. Dostižen, nezastřelen, zatčen bez snahy své počínání přesvědčivě vysvětlovat.

Media nám prezentují jen tuto tématiku. Minulý měsíc v Las Vegas v pouštním státu Nevada se postaršímu pánovi podařilo usmrtit víc než padesát tam v kasinu si lebedících návštěvníků. On své počínání nepřežil.

Jinak tomu na Floridě. Již se rozproudily celonárodní hádanice o příčinách takového masakru. Je nebo není pravou příčinou americká možnost si zbraně legálně opatřit?

Záleží na okolnostech, kde a jak tak učinit. Například ve státě Illinois nic takového legálně dosažitelné není a je to zrovna stát s metropolí Chicago s nadále rekordním množstvím zbraní a zabíjení.

V tomto floridském případu nepochybně se vyrojí vysvětlení o mentální poruše střelce, takže s nárokem nebýt trestně postižen.

Rovněž předpokládám mohutné zdůvodňování, že dominantním viníkem je prezident Trump.

KONEC