Od počátku jsem měl problém vnitřně se vyrovnat s vězněním Julie Tymošenkové. Bez ohledu na to, co o jejím procesu soudily evropské instituce (včetně štrasburského soudu pro lidská práva), jsem měl dojem, že jde o účelovou kriminalizaci politicko-ekonomických rozhodnutí.

Pikantní na celé kauze je to, že v ní "měla prsty" i Česká republika. Samozřejmě nepřímo – jako předsednická země EU, jejímuž premiérovi Mirku Topolánkovi připadla důležitá role při řešení tehdejší (nikoli první a kdoví, jestli poslední) rusko-ukrajinské plynové krize.

Vzpomeňme, jak to tehdy bylo. Není to tak dávno: vracíme se do ledna 2009. Rusko na začátku roku postupně zavřelo armatury na plynovodech směřujících na Ukrajinu a dále do Evropy. Důvody uvádělo dva. Absenci nové dohody o dodávkách mezi oběma zeměmi a ukrajinské dluhy za staré dodávky. Na Tři krále Slovensko vyhlásilo stav nouze; plyn chyběl také v Maďarsku a v některých oblastech Balkánu.

Do jednání mezi Ruskem a Ukrajinou vstoupila EU, potažmo úřadující šéf Radu EU Mirek Topolánek. 13. ledna začalo Rusko obnovovat dodávky pro evropské země, ty ho však nedostávaly. Kyjev tvrdil: ruský Gazprom ho dodává málo. Moskva tvrdila: Ukrajina z tranzitního potrubí plyn krade. (Ta přiznala, že nezbytné "technické množství" skutečně odebírá.)

Nemá cenu tvrdit něco jiného: Evropě teklo do bot a prioritou priorit bylo obnovení dodávek. Zájem na tom měla i Ukrajina s Ruskem. Z technických či chcete-li technologických důvodů a také z důvodů finančních. Oběma zemím šlo o peníze: Rusku za dodávky, Ukrajině za tranzit.

Proto se intentenzivně jednalo. V čele vlád obou zemí stáli tehdy Putin a Tymošenková. V noci na 18. ledna 2009 dojednali novou dohodu. Evropa jim zatleskala, plyn začal potrubím opět proudit – a všichni byli spokojeni. Přesněji: skoro všichni. Jednou z výjimek byl ukrajinský prezident Juščenko. Také jeho postoj přispěl později k tomu, že Tymošenková byla právě za tuto dohodu poslána za mříže.

Podíváme-li se na dobové zprávy serverů, zjistíme, že ve všeobecném nadšení poněkud zanikl hlas Juščenkova poradce Sokolovského. Jeho argumentace (uvedená mj. na serveru ČT24 19/1/2009):

Cena plynu pro Ukrajinu by podle něj za rok 2009 měla činit 199 dolarů, přičemž cena stanovená dohodami se pohybuje mezi 235 a 250 dolary za tisíc metrů krychlových. A co je horší: budou zachovány poplatky za tranzit v loňské výši, což podle něj porušuje princip parity ohledně tržních cen za plyn a tranzit.

Nicméně těmto výtkám nikdo nevěnoval pozornost. Tymošenková hovořila o "historickém okamžiku", neboť "bude deset let klidu a předvídatelného chování v zajištění Evropy a Ukrajiny plynem". (Bude-li Ukrajina řádně a včas platit, chtělo by se dodat.)

Dohoda 2009-2019

Smlouvu, kterou dojednal Putin s Tymošenkovou podepsali 19. ledna 2009 top manažeři energetických gigantů obou zemí. Za ruský Gazprom Alexej B. Miller a za ukrajinský Naftogaz Oleh Dubina.

Bylo toto ujednání, které bylo podepsáno na léta 2009-2019, pro Ukrajinu tak nevýhodné, že bylo nutné poslat Tymošenkovou na sedm let do kriminálu? To je otázka, která mě po celou dobu jejího věznění trápila.

Připomeňme dostupná fakta.

Ukrajina si pro rok 2009 vyjednala dvacetiprocentní slevu na dodávky ruského plynu; míněno z evropských cen. Plnou evropskou cenu pak měla platit od začátku roku 2010. Ukrajinskému Naftogazu smlouva určovala, že musí do sedmého dne nasledujícího měsíce zaplatit 100% ceny za plyn odebraný v předchozím měsíci. Vysoké penále bylo za překročení dodávek: 1,5krát vyšší cena v "letním" období (duben-září) a 3x vyšší cena ve zbývajích měsících.

Pokud jde o poplatky za tranzit, které platí Rusko Ukrajině, bylo pro rok 2009 ujednáno to, co kritizoval Juščenko: ceny 2009 byly stejné jako v roce předchozím (1,70 dolaru za 1000 metrů krychlových a 100 km). Na evropskou úroveň se měly dostat až v roce 2010.

Dlužno dodat, že dle smlouvy měla být Ukrajina penalizována za nedodržení dohodnutého množství směrem dolů, tj. odebere-li méně. Zde však Putin projevil velkorysost. Korporace BBC News na svém webu 20/11/2009 napsala, že Ukrajina vzhledem ke svým ekonomickým a finančním problémům, v jejichž důsledku odebírala méně plynu, nebude za toto nedodržení smlouvy sankcionována. Tak zněl výsledek jednání Putin-Tymošenková v listopadu 2009 na Krymu.

Byla Julije Tymošenková odsouzena ve spravedlivém procesu? Osobně si tím nejsem jist. Zato jsem upřímně rád, že se dnes (22/2) vrátila na svobodu. Je to jedna z nemnoha dobrých zpráv, které z Ukrajiny v těchto dnech přicházejí.