Vloni se vzpomínalo na 75. výroči hanebné Mnichovské dohody, což stránky Armádního muzea Zdice komentovaly takto:
Nikdo to nedokázal vyjádřit lépe než Winston Churchill: "Mohli jste si vybrat mezi hanbou a válkou. Zvolili jste hanbu a budete mít válku."
"You were given the choice between war and dishonor. You chose dishonor and you will have war."
Nějaký odpovídající citát Dona Vita Corleoneho z pera Maria Puza se mi bohužel nalézt nepodařilo, tak alespoň tento:
"Revenge is a dish that tastes best when served cold," ale myslím, že ho daleko více proslavil Quentin Tarantino ve filmu Kill Bill.

A co mají tito tři muži společného? Každý v dané zemi a v daném čase rozhodoval o osudu většího či menšího počtu lidí, přičemž jak Winston Churchill, tak i Viktor Janukovyč o osudu celého národa.

Ale samozřejmě nejlépe si vedl fiktivní kmotr Corleone, a to proto, že se vůbec nemusel ohlížet na veřejné mínění a jednal tak, jak to situace vyžadovala. Rychle, efektivně a v naprosté většině případů také s velmi uspokojivým výsledkem.

Velká Británie, kromě Mnichova, promeškala ještě jednu velkou příležitost jak Hitlera zastavit. Byla to tzv. podivná válka na podzim roku 1939, kdy Velká Británie a Francie sice Německu 3. září 1939 vyhlásily válku, ale prakticky nebojovaly.

Vojáci tomu říkali taktika, ale byla to spíš snaha zbytečně neumírat. A Hitler na ně vyzrál, protože skoro všechny své divize vrhl na Polsko a v Německu nechal jen podivné zbytky armády. Ale nic nelze vzít zpět, ani tuto nepovedenou "válku".

Já vím, že po bitvě je každý generálem, ale dle mého názoru "generál" Janukovyč zde osudně selhal. V okamžiku, kdy se hnutí proti jeho vládě stalo masovým, tak měl v podstatě dvě možnosti.

Čestně odstoupit. Dojednat ihned podmínky odchodu a předání vlády v klidu tak, aby násilí přestalo a nerozrostlo se do oněch katastrofických rozměrů, které jsme měli možnost po tolik týdnů vidět na televizních obrazovkách.

Nebo násilníky tvrdě potlačit. Jistě by si to asi vyžádalo nějaké oběti, ale bylo by jich skoro určitě podstatně méně, než jak se to stalo v posledních dnech. Není přece možné, aby si před zraky kamer útočníci chystali na policisty smrtonosné zbraně, praky na těžké dlažební kostky a policie tomu nečinně přihlížela.

Žádný policista na světě by to o své vůli neudělal. Je jasné, že k tomu musel dostat příkaz seshora, asi z míst nejvyšších. Nakonec to možná dopadne tak, že zodpovědné osoby nebudou souzeny za to, jak zakročily, ale za to, proč nezakročily dříve a účinněji.

Naprosto odmítám onen schizofrenní pohled veřejnosti, médií a soudů, které na jedné straně požadují a uděluji dvacetileté tresty mladíkům, kteří hodili zápalné láhve do romského obydlí, a současně glorifikují ty, kteří tytéž zápalné láhve házejí jakoby "v našem zájmu".

Házení zápalných lahví nikdy nebylo, není a nemůže být v našem zájmu a je opravdu s podivem, že se těchto zločinců a teroristů zastala naše nově instalovaná ombudsmanka. Tady si opravdu myslím, že velkou roli hraje rodinné prostředí, ale nechci to rozpitvávat.

Žhář je zločincem za každého režimu. Ať podpálí Říšský sněm, cikánskou boudu nebo nenáviděný parlament. A mělo by s ním vždy být jednáno podle toho a nikoli podle toho, kam se zrovna naše politická korouhvička otáčí.