UDÁLOSTI: Případ Demjanjuk
Teď stojí před německým soudem. Je mu devadesát let, údajně trpí leukémií a zbývá mu jedenáct měsíců života (je přitom jakési podezření, že aspoň část svých zdravotních potíží simuluje).
Demjanjuk byl už jednou souzen v osmdesátých letech v Izraeli. Soud první instance jej odsoudil smrti za zločiny spáchaném v jiném koncentráku, pověstné Treblince, nejvyšší soud pak rozsudek zrušil, protože totožnost obviněného nebyla prokázaná nad všechny pochyby.
Velmi dobře chápu city pozůstalých po těch, co byli v Sobiboru brutálně zavražděni. A vůbec nezávidím těm, co mají Demjanjuka soudit. „Polehčující okolnosti“ (kdyby nebyl esesákům kývl, čekala by ho takřka jistá smrt) mi v tomto případě nepřipadají pádné: je to jedna smrt proti minimálně dvaceti osmi tisíci. Spíš se mi zdá, že po tak dlouhé době je možnost dobrat se pravdy omezená a stanovit, co je spravedlivý rozsudek, obtížné (navíc Demjanjukovi nadřízení, důstojníci SS, nedostali většinou žádné horentní tresty).
Lidská spravedlnost je nedokonalá, má své meze. Kdo je z horlivosti překročí, může se zachovat buď nelidsky, nebo dokonce jako šašek (viz odstrašující případ anglického krále Karla II. Poté, co se ujal trůnu, nechal vykopat z hrobu tělesné pozůstatky svého předchůdce, „lorda protektora“ Olivera Cromwella, který přivedl na popraviště jeho otce, a pověsit je na šibenici.) Ten, kdo věří, že existuje spravedlnost dokonalejší než lidská a zároveň taková, před níž není úniku, nebude mít s případem Ivana Demjanjuka problém.
Jinak ale závidím svým vnoučatům: za dvacet let tyhle problémy odpadnou. Lidstvo bude mít jiné starosti.
lidovky.cz 1. prosince 2009
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
