Nemusíte být ani legendárním Herculem Poirotem či poručíkem Columbem abyste věděli, že jednou z prvních otázek, kterou si každý vyšetřovatel trestného činu musí položit, je v čí prospěch mohl být čin spáchán. Obvykle to mělo svou logiku.

V poslední době, zejména v politice, si však nezúčastněný občan dychtící po pravdě musí stále častěji pokládat otázku naprosto opačnou: V čí neprospěch byl ten který čin spáchán a s jakým cílem?

Pokud není zaslepen nějakou „silnou“, duševní schopnosti omezující ideologií, musí konsta­tovat, že z nás většina politiků a masové sdělovací prostředky velmi často dělají naprosté idioty.

Kdo z nás starších příliš nechyběl při hodinách dějepisu, může si ještě z jeho hodin pamato­vat, že válka Německa s Polskem byla odůvodněna údajným útokem Poláků na tehdy němec­kou vysílačku v Gliwicích.

Tuto akci však 31. srpna 1939 neprovedli Poláci, ale speciální skupina příslušníků SS převleče­ných do polských uniforem, kteří poté vysílali výzvu v polštině k boji proti Němcům. Na místě přepadení zanechali těla zastřelených vězňů z koncentračního tábora Dachau, které pře­vlékli do polských uniforem. Celá akce měla vyvolat dojem, že následující útok na Polsko je pouze odvetou za toto přepadení, a že tudíž Německo není agresorem.

Události posledních let, měsíců a týdnů ve mně vzbuzují přesvědčení, že se zase připravuje válka. Velmi podobným způsobem jako v devětatřicátém.

Jak se dá zabít člověk? Díky zhlédnutým detektivkám vím, že způsobů je mnoho. Základní snahou všech „normálních vrahů“ je co nejdokonaleji utajit svou identitu. Úplně nejjednodušší je najmout profesionálního zabijáka, který si na potenciální oběť počíhá a neregistrovanou pistolí s tlumičem ji několika přesnými zásahy zlikviduje. Takhle a podobně to dělají všichni potenciální vrahouni.

Všichni, všichni … až na Rusy. Ti totiž k likvidaci svých zrádců a nepřátel jako naprostí bez­mozci zásadně používají metody a formy, které vyšetřovatele vedou přímo k nim. Navíc použijí údajně nejjedovatější látku světa tak diletantsky, že cílové osoby útok dokonce přežijí. A zde už se nabízí ta výše uvedená otázka? V čí neprospěch je ta akce zaměřena?

Neprosto stejná situace je i v Sýrii, kde dle amerických zpravodajců jednotky pravidelné Asa­dovy armády čas od času naprosto nesmyslně a takticky bezvýznamně používají chemické zbraně. V čí neprospěch je asi ta akce zaměřena?

Do šarády nelogických událostí posledních dnů svou troškou do mlýna přispěla minulý týden i Česká republika, když vydala do USA nepřátelům prezidenta Trumpa údajného ruského hac­kera Nikulina. Vsadím se, že buď bude zastřelen na útěku, nebo pod přísahou dosvědčí, že jeho hackerské aktivity osobně řídil ruský prezident Putin.

Nejhorší však není skutečnost, že většina světových politiků všem těmto naprosto nelogic­kým informacím věří a dle nich také jedná, ale že na nich nic podezřelého neshledává ani široká veřejnost, která bude případným vojenským protiruským operacím, či případnému vyhlášení války dokonce tleskat. Netušíc, jaká tragédie nás na základě vykonstruovaných „pravd“ může potkat.