Obamovou značně zdůrazňovanou prioritou bylo urychlené ukončení Bushova dědictví - války jak v Iráku, tak Afghánistánu. Prioritou ovšem zůstával Irák, nikoliv Afghánistán, zcela nefunkční zflastrovaný kmenový slepenec, polonegramotné společenství, pohřebiště iluzí už z dřívějších staletí, potvrzeno zkušenostmi, od britské po sovětskou - a nyní tedy americkou. Potýkat se s nepřítelem se středověkou mentalitou v prostředí, v němž se hlasuje kolektivně, s ženskou populací od hlavy k patě důkladně zabalenou, bez jakýchkoliv práv, započít a úspěšně zvládnout onen zapeklitý úkol tzv. nation building – vytváření dosud neznámé, neexistující identity národa? Afghánistán je přece nefunkční amalgám, v němž loajalita končí na úrovni kmenové loajality. V tamějším světě legitimita centrální vlády nikdy neexistovala.

Obama není tím prvním nájemníkem Bílého domu, který svádí nynější potíže na svého předchůdce. V tomto případě aby se vrátil od republikána George W. Bushe ještě dál zpět ke svému stranickému příslušníkovi demokratu Billovi Jeffersonu Clintonovi.

V roce 1994, tedy v začátcích jeho prezidentování, se totiž zrodil Talibán, což v nějaké řeči znamená "Studenti". Skupina seminaristů v reakci na hanebné počínání místních despotů úspěšně povstala, zmocnila se provincie Kandahar, poté i hlavního města Kábulu a v roce 1998 již ovládla devadesát procent celého Afghánistánu. Načež se tito studenti s vervou pustili do bizárního ultrapuritánského počínání - se zákazem vzdělávání ženského pokolení, jejich školy vyhazovat do povětří, též zákaz hudby, všemožných radovánek, a provinilce trestat bičováním či veřejnými popravami na sportovních stadionech.

Talibán si svým fanatismem, extrémismem ovšem příliš popularity nezískává. Obyvatelstvo se krutostí jeho postihu oprávněně obává, aniž by ale pociťovalo příliš sympatií vůči orgánům státu, jeho absolutní korupci, s činiteli proslulými svou neschopností zaručit aspoň minimální podmínky bezpečnosti k možnostem přežití.

- - -

Talibán poskytl prostor internacionálně motivované al-Kájdě, kde trénovat její bojovníky. Do Afghánistánu se po svém vypuzení ze Súdánu uchýlil i Usama bin Ládin. Z této báze al-Kájda plánovala a uskutečnila úspěšný útok na americké velvyslanectví v Keni a Tanzánii, se ztrátami 200 životů a 4000 zraněných.

Taliban vládl od roku 1996 do 2001, do doby, kdy došlo 11. září k útoku v New Yorku na mrakodrapy a ve Washingtonu na Pentagon. Došlo ke smetení Talibanu jednak zásluhou domorodé tzv. Severní aliance, jednak invazí amerických branných sil.

Válka v Afghánistánu je ta zcela nejdelší v dějinách USA - už trvá déle než obě světové války dohromady. V době prezidenta Obamy tam zhaslo přes 2000 amerických životů a daleko víc jich utrpělo celoživotní invalidní zranění, Afghánistán stojí americké poplatníky 100 miliard dolarů každý měsíc. V období od roku 2002 do 2010 utratily USA 19 miliard dolarů na propagaci rozvoje Afghánistánu. V kontrastu s pouhými devíti procenty domorodců s přístupem k základnímu lékařskému ošetření, v současné době již dvě třetiny všech Afghánců mají takovou příležitost. Za vlády Talibánu se 900 000 hochům a naprosto žádným dívkám umožnilo jakési školní vzdělání. Nyní, podle údajů United States Agency for International Development, do školy již chodí víc než sedm milionů mládeže, a z toho 35 procent dívek,Talibánem k analfabetismu odsouzených.

Po tak výtečné zprávě ta méně příznivá. Za poslední dva roky došlo k údajnému zbudování 2281 škol, z nichž ale téměř jedna polovina (47 %) jsou potěmkinovské projekty bez vlastních budov.

Hamižný prezident Hamid Karsai na Obamovo oznámení o připravovaném odchodu Američanů zareagoval slovy, že to bude "okamžik štěstí pro Afghánistán" (NYT, 23.6.2011). V zemi nijak nadšeně působící koalici NATO charakterizoval Karzai jako okupanty sledující své vlastní, afghánskému národu škodlivé cíle.

Vyřešení afghánského konfliktu, bude-li někdy nějaké, záleží do značné míry na situaci v sousedním Pákistánu, kde Talibán nachází své přístřeší, kam se v případě nutnosti stáhnout, kde jejich velitelé mají svou trvalou adresu.

Severní Waziristán, ústřední pákistánskou vládou nezvládnutelná oblast, je hlavní bází džihadistů s ambicemi vytvořit globální kalifát. Příležitost k poklidnému přežívání notně znesnadňují drones - ona bezpilotní letadla, účinně dirigovaná z velké dáli americké nevadské pouště, s nepříznivým dopadem na životnost v Pákistánu se vyskytujících talibánských kádrů.

V létě 2013 se začala blížit realizace jednání s bojovníky Talibanu o vyřešení konfliktu. V Kataru, jeho hlavním městě Dauha, došlo k otevření jejich political office, primární báze. Dosud nevyřešen zůstává požadavek přerušení kontaktů s al-Kájdou.

Obamovo závazné rozhodnutí do konce příštího roku 2014 stáhnout svá vojska z afghánského území mnozí vojenští stratégové pokládají za větší omyl, než jakého se kdy dopustil jeho předchůdce Bush. Generál Čas se tak stává spojencem nepřítele. Slovy Thomase Donnellyho, spoluředitele Marilyn Ware Center for Security Studies u American Enterpise Institute: "V takových válkách je čas důležitější než síla jeho vojska." (The Weekly Standard, 1.7.2013).

- - -

V projevu 23.5.2013 na National Defense University prezident Obama ujišťoval své posluchače, že zásluhou jeho administrativy se mohou nyní cítit bezpečněji ve své zemi. Tvrzení obtížně ověřitelné: koncem loňského roku 2012 přestal ISAF (International Security Assistance Force), orgán paktu NATO, zveřejňovat statistiky k potvrzení stavu setrvávajícího násilí. Například pákistánský Talibán TTP nepozbyl svého explozivního potenciálu, vzdor fiasku v květnu 2010 s pokusem explodovat bombu na Times Square v New Yorku.

Al-Kájda, se svou bezpečnou bází ve dvou afghánských provincicích (Kunar a Nuristan) má několik teritoriálně odlišných filiálek:

AQAP, fungující v oblasti arabského poloostrova, v roce 2011 se zmocnila kontroly podstatné části Jižní Jemenu.

AQI v Iráku.

AQIM v islámském Maghrebu. Značný úspěch dosažen v Mali. Tam Francie dodala vojenskou pomoc, al-Kájda se stáhla z měst do pouštních končin.

Al-Kájda známa jako Shabaab v Somálsku, vojensky se potýkající s africkými jednotkami zejména z Keni a Etiopie.

Al-Kájda v Iránu (velitelem kuvajtský Muhin al Fadhli) a v Sýrii (radikální útvar al-Nusrah jako nejznamenitější spolubojovníci).

State Department nabízí odměnu 5 milionu dolarů za informaci, jež by vedla k zatčení Američana Jehada Mostafy, reprezentujícího al Zawahrího v Somálsku.

Reprezentanti všech těchto filiálek přísahali věrnost al Zawahrímu, nástupci zesnulého bin Ladina.

Síla al-Kájdy není v její centralizaci. Sice ústředí vypomáhá s komunikací, aniž by ale rozhodovalo o day-to-day aktivitách.

Obama ve svém dřív již zmíněném projevu (National Defense University) ujišťoval, že al-Kájda jak v Afghánistánu, tak v Pákistánu spěje ke své porážce. Tvrzení tak sebevědomé vyvolá pochyby o podobně optimistickém vývoji v Sýrii, v Íránu a Egyptě, prozatím tím posledním střediskem právě propuknuvších svárů.

DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ

Neoficiální stránky Oty Ulče