Ve svém předchozím článku na toto téma jsem použil zkratku mezi výrobou biopaliv z potravin a vůbec zemědělskou politikou Unie na jedné straně a hladomorem v rozvojových zemích na straně druhé. A dostal jsem od čtenářů za uši, oprávněně, to uznávám.

Je mi jasné, že skutečnost není tak černobílá, jak jsem ji předestřel. Neustálé války, převraty, násilí – to nepřeje takovým věcem, jako je výroba potravin, které potřebují mít delší období stability a jasnými, státem garantovanými vlastnickými právy. Jak otřesně to může dopadnou třeba v Zimbabwe, kde kdysi soběstačná země po vyhnání bílých farmářů propadla hladomoru. Západ si potom humanitární pomocí vykupuje svoji neschopnost a neochotu vojensky zasáhnout. Tam, kde je potřeba jednat rychle a tvrdě, jedná, jedná a zase jedná, pořád dokola. Možná se snažím těm lidožroutským diktátorům vymluvit díru do hlavy. Od incidentu v somálském Mogadišu už nemá Západ vůli, když jenom zkusí kritizovat tamější poměry a účely, na které plyne naše pomoc, začne velký křik o neokolonialismu.

Přitom Afrika byla odpradávna vydatným soustem pro okolní svět už od dob faraónů. Poslední šrámy, ze kterých se dosud nevzpamatovala, jsou z komunisty tolik podporovaného „národně-osvobozeneckého“ boje. Po odchodu nebo vyhnání kolonizátorů tento kontinent propadl chaosu. Někteří poblouznění šílenci se leckde snažily zavést do praxe reálný socialismus podle nedostižného vzoru Sovětů. Jenomže poté, co tento kolos na hliněných nohou padl, jeho trosky zasypaly Afriku a svět jakoby zapomněl. Dnes si tohle teritorium pro sebe bezostyšně zabírá Čína, která na nějaké servítky a ohledy zvysoka kašle. Čína si kupuje zdejší suroviny a pozemky za svoje nekvalitní a jinde neprodejné šmejdy, ehm, výrobky. Přesto se k Africe chová férověji než my, Evropané. Jde jim o kšeft, o co jiného, a toho, že jsou větší a silnější, se nezdráhají použít.

Dnes zapomínáme na rozkvět kolonií, na civilizaci a kulturu, kterou jsme tam přinesli, na „břemeno bílého muže“. Tenkrát zde umíraly synové a dcery Západu na nemoci i ve válkách, ale Západ bohatl a bohatly i jeho kolonie. Dnes se utápíme v sebeobviňování, jak jsme ten svět zničili a pokazili. A když se stane Dárfúr nebo Rwanda, budeme jednat, jednat a zase jednat.

V diskusi pod předchozím článkem jsem se dozvěděl leccos zajímavého. Podle některých nejsou zločinem proti lidskosti biopaliva, ale to, že si ti tupí „souložiči“ nadělají tolik dětí, které potom nedokážou uživit a že by se měli střílet či jinak eliminovat podobně nezodpovědní rodiče. Zajímavé. Jiní tvrdí, že naše medicína a pomoc ničí celé civilizace, protože tím, že více dětí přežije, prudce roste populace a tím i tlak na zdroje. Co ale říci matce na otázku, proč její dítě musí umřít, zatímco o pár set kilometrů na sever může žít. Navíc jsou děti dlouhodobá záležitost a hlavně to, co bude jednou rodiče živit, až nebudou moci pracovat. Nezapomínejme na to, že sociální a důchodový systém v Africe je stejně běžný jako červencové chumelenice tamtéž.

Afrika nepotřebuje naše jídlo, ale šanci a povinnost si ho sama vyrobit a přístup k našim trhům. Nemůže čelit tomu, že biopaliva zvednou cenu potravin na dvojnásobek, a přitom rolníky zničí rozdávání potravinové pomoci. Nebo vývozu cukru, který se v Evropě vyrábí mnohem dráže, než se prodává ve světě. Nebo výkupním cenám produktů, které si diktují nadnárodní korporace. Potřebuje férovou šanci postavit se na vlastní nohy i za cenu, že nám bude někdy v budoucnu ostře konkurovat. Je potřeba začít s málem, ale vyděláme všichni. Poslat biopaliva z potravin tam, kam patří: na smetiště dějin s tou veteší. Stejně tak nesmyslné dotace zemědělcům. A otevřít trh, pamatujeme si, jak vyletěly třeba ceny banánů po našem vstupu do Unie?

Tady je pár informací o EU a biopalivech:
Biopaliva nejsou závazná, říkají ministři EU 
Když bioenergie vzkvétá — Odklon od ropy k bioenergii není bez rizika

Převzato z blogu autora