Koncem roku 2012 vyšel můj článek Pes přítelem nebo nepřítelem a nejeden čtenář vyjádřil překvapení, že tento Ulč - zpravidla pesimistický protiva - se dovedl o některých čtvernožcích vřele vyjádřit.

Jakožto neurotik, značně alergický na jakékoliv štěkání, před hlučnými zvířaty dávám přednost těm němým. Ovlivněn kinematografií nezastírám svou zaujatost proti hafanům zakusujícím se do vězňů v koncentrácích, různých gulazích, ve službě dřívějších strážců našich hranic míru, dychtivých likvidovat opovážlivce tehdy se snažící uniknout z bolševické klece. Jenže život poskytoval příležitost vidět i jinou realitu: zvíře neútočící, nezakusující, ale ve věrné službě chudákům, které osud připravil o zrak.

Máme na vybranou: dogy, dobrmany, rotweilery, zuřivě si počínající vlčáky nebo neagresivní bernardýny, dobrácká buldocká stvoření s churchillovskou vizáží. Všemožný výběr - od prý pramálo inteligentních chrtů vzdor jejich elegantním postavám a matoucí aristokratické pověsti až po pajdající, permanentně rozvřeštěné voříšky či kvičící navoněné mopslíky.

Veleužiteční, věrně sloužící, nezřídka s trpělivostí až do hrobu. Přátelé a nezřídka i spolubojovníci. Již v začátcích americké historie pionýři ve snaze se zbavit britského kolonálního jařma ponoukali své čtvernohé spojence, aby vyčenichali a úspěšně ztrpčovat existenci nemilovaných červenokabátníků..

Sloužili v první a druhé světové válce a ve všech těch dalších. V té vietnamské, deset tisíc takových bojovníků tam bylo nasazeno - a jejich zásluhou víc než deset tisíc lidských životů bylo zachráněno: dovedli vyčenichat důmyslně kamuflované pasti se smrtelně ostrými bambusovými hroty, zaminované tunely, skladiště zbraní, varovat před léčkou, důmyslnými přepady, nezřídka odtáhli zraněného vojáka do bezpečí.

Od té doby pokračují další jakkoliv nevyhlášené války - ta v Iráku oficiálně jíž skončila, ta afghánská, nyní již desetiletá, stále pokračuje. Naprostou většinu smrtelných zranění způsobí tzv. IED - Improvised Explosive Device, po domácku vyrobené výbušné substance, zejména calcium ammonium nitrate, zahrabané pod vozovkou, pod vojáky užívanou pěšinou. Tyto tzv. homemade explosives (HME), jichž odhadovaných 80 procent jsou psi chopni i hodně hluboko pod povrchem vyčenichat.

Pes a jeho lidský handler jsou ve stálém kontaktu. Tato zkušenost se vzájemným spoléháním na vlastní život vytváří až intenzivní emocionální porozumění. Odborníci se ale vesměs shodují v názoru, že přílišná emocionální vazba je ke škodě efektivnosti zamýšlených zásahů. Před příliš oddaným, loajálním psem lépe dát přednost odtažitému robotu, který metodicky se soustředí na pátrání po oněch HME.

- - -

Smithsonian Institution, autorita tuze vážená, v čele s kancléřem (Chancellor), jímž je předseda Nejvyššího soudu (Chief Justice of the United States), už 44 roků vydává výtečný časopis Smithsonian. Prozatím nejposlednější výtisk (červenec-srpen, 2013) obsahuje studii Joshua Levine s názvem „The Education of a Bomb Dog“ s podrobnostmi, o nichž jsem neměl tušení. Nejsem kynolog, natož pak kynofil pohroužený do psí nauky. V této prezentaci nutno se potýkat s výrazy, jejichž český ekvivalent ve slovnících nenacházím. (Například GLABS - kříženec labradora a Golden retriever - „zlatý co“? Podstatné jméno „retriever“ se mi objevuje v osmi podobách, nejbližší pouze sloveso „aportovat o psu“.)

V současné době v USA funguje 160 teamů elitních MSA akademií (iniciálky podle „conflict zones“ v nynějším světě) k výuce psů s označením EDC - explosive detection canines, všeobecně ale známých jako „bomb dogs“ - takto hutně, neelegantně.

S tréningem vybraných svěřenců se začíná v jejich věku jednoho a půl roku, každému přidělen jeden handler po dobu osmi až devíti roků.

Neexistuje lepší čenichající stvoření než právě pes, k tomu anatomicky, fyziologicky atd. vybavený 300 miliony olfactory cells - „čenichajících buněk“ - je jich padesátkrát víc, než máme k dispozici my, čenichající lidští tvorové. Rovněž ústní prostor k takovým aktivitám je čtyřicetkrát větší, měřeno od čumáku až k hrdlu. Rovněž psí mozek s 35procentní schopností identifikovat všemožné pachy je vhodněji uzpůsoben než ten náš lidský s pouze pětiprocentní rozpoznávací kapacitou.

Od pracovníků výzkumného střediska Canine Detection Research Institute na Auburn University se ale dozvídáme, že na brilantní talent detektivního černichání psi nemají monopol. Předčí je sloni se schopností encyklopedického rozpoznávání všemožných pachů, výtečné jsou též myši, krysy, šakalové. Nikdo z nich se ale psům nevyrovná v jejich motivaci. Buď je přitahuje pochvala, jež se jim dostává, u jiných, zejména věčně hladových labradorů, je odměna jídlem, které okamžitě zhtnou, ale tou nejpůsobivější motivací je pocit autentického potěšení se takovým úkolům věnovat.

Mezi všemi odrůdami oněch EDC (explosive detection canines) nejlíp se uplatňují němečtí ovčáci a Labrador retrievers. Ovčáci přijímají kritiku, labradoři nikoliv. Oni golden retrievers svým čenichajícím talentem přetrumfnout jakoukoliv konkurenci. Jsou také ti nejinteligentnější, což ale má tu nevýhodu, že to občas bývají tvrdé palice trvající na svých momentálních preferencích. Pěstitelé se rozhlížejí po ideálním typu, jenž se jim jeví v podobě onoho Glabs - zkřížení golden retriever s labradorem.

- - -

Jejich zásluhou se již podařilo odvrátit mnohé katastrofy. Tak se například už v roce 1972 zasloužil německý ovčák jménem Brandy. Tehdy v New Yorku na mezinárodním JFK letišti anonymní telefonát oznamoval nebezpečí výbuchu několika letadel společnosti TWA, jež by se ale dalo odvrátit výkupným dvou milionů dolarů. Došlo k přerušení dopravy, letadla již ve vzduchu se vracela k přistání.

Ovčák Brandy krizi vyřešil okamžitým zamířením k letu číslo 7, k zavazadlu s označením „crew“, majetku posádky, s obsahem C4 třaskavin.

Mezi hledanými substancemi je i český, světově proslulý semtex.

Opakování zkušenosti při výcviku, s pravidelně poskytnutou odměnou, se zafixuje v psí mozkovici. Důraz je na repetici, tak jak I.P. Pavlov naléhal.

MSA program s hrstkou psů započal v roce 1987. V roce 2000 existovalo pouze 15 teamů. Po 11. září 2001 došlo k podstatnému rozšíření takového úsilí. V současné době takto trénovaných a do pátrání zapřažených psů je odhadem kolem 10 tisíc. V roce 2007 armádní veterináři začali pozorovat známky únavy, jíž se pak dostalo klinického označení písmeny PTSD (canine post-traumatic stress disorder) se symptomy porovnatelnými s dopadem na veterány po návratu z Iráku či Afghánistánu. Počet takových případů se rozrůstá, prozatím se pohybuje v rozmezí 5 až 10 procent.

Dosud neutuchá snaha i tuto psí službu totálně zmechanizovat, odlidštit. Jestliže se již podařilo nahradit piloty automatem ovládaným z tisícekilometrových vzdáleností, proč nevymyslet stroj, který by nahradil citlivý psí nosánek?

Ministerstvo obrany se zabývá projektem známým jako Dog’s Nose - effective technology based on fluorescent polymers čili něco, čemu vůbec nerozumím. Již komerčně zpracováno, v podobě produktu jménem Fido X3, vlastněném společností FLIR Systems. Již 3500 takových vynálezů se podařilo prodat do Iráku a Afghánistánu.

O jejich výkonnosti dosud nic známo. Lépe dále přednost dávat psímu nosu.

KONEC

2.8.2013

Neoficiální stránky Oty Ulče