Dovolím si volně navázat na komentář Kateřiny Lhotské Klimatičtí aktivisté chtějí firmy vyhladovět, který zde na Neviditelném psu vyšel 27. února. Popisuje v něm dopisy aktivistických organizací bankám a pojišťovnám, v nichž ultimativně požadují, aby zastavily financování a podporu společnostem, které využívají fosilní zdroje energie. „Otázkou je, kam až budou klimatičtí aktivisté schopni zajít. Zatím se snaží společnosti provozující ´fosilní byznys´ vyhladovět finančně. Obávám se ale, že u toho nezůstanou /.../. Připadá vám to přitažené za vlasy? V normálním světě byste měli asi pravdu. Jenomže náš svět už nějaký ten pátek normální není...,“ píše v závěru Kateřina Lhotská.

K reakci na článek mne přiměl její velmi vlahý varovný tón v závěru. Není na místě. Když si uvědomíme, jak se společenskou náladou, politickou situací a právní a soudní silou zamávaly internetové kampaně typu MeToo, Black Lives Matter, plebiscit o odchodu z Evropské unie ve Velké Británii nebo prezidentské volby v USA, pak už nemůžeme uvažovat o „přitažení za vlasy“, ale o výrazném ústupu demokracie a o posunu výkonu moci do rukou aktivistických menšin, která se dotýká nejsilnějších politických uskupení světa, a tedy i nás osobně.

Výkonná ředitelka Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) Inger Andersenová jen tři dny po Lhotské zveřejnila v Lidových novinách článek Mír s přírodou musíme uzavřít hned. „Změna klimatu, úbytek přírody a znečištění ovzduší, půdy a vody nás vedou do stavu nouze planetárních rozměrů, který v dlouhodobém horizontu způsobí mnohem víc bolesti, než covid-19,“ píše v něm. „Dosavadní snahy vlád, finančních institucí, firem i jednotlivců ochránit budoucí generace před dopady přílišného oteplení doprovázeného masovým vymíráním druhů a znečištěním ovzduší a vody, jsou nedostatečné. UNEP loni oznámil, že přes pokles emisí skleníkových plynů kvůli pandemii směřuje svět k oteplování o víc než 3°C do konce století.“

Nebudu rozebírat řadu PR klišé, jimiž Andersenová svůj článek zahajuje, a nepozastavím se ani nad tím, proč oteplování pokračuje, když covid emise snížil. Abych se vrátil k tématu K. Lhotské, výkonná ředitelka UNEP ve svém článku používá stejnou dikci jako aktivisté: „Musíme transformovat naše ekonomiky a společnosti /.../. Pokud se tak stane, přestanou banky a investoři financovat fosilní zdroje. Vlády přesměrují biliony dolarů do podpory ekologického zemědělství, čistých energií a vody. Lidé na celém světě budou dávat přednost zdraví a kvalitě života nad spotřebou.“ Pročež následuje seznam povinností, které vlády „musí“ splnit. Dodávám: zřejmě proto, aby jejich občané „dávali přednost zdraví a kvalitě života nad spotřebou“. Od jedné z nejvyšších úřednic světa zde tedy zaznívá výzva k převýchově občanstva.

Tolik k výhrůžkám aktivistů. Vydírání už je v běhu. Jinak nelze hodnotit například evropské normy na emise spalovacích motorů v automobilech, které poslaly k čertu dlouholetý výzkum a vývoj šetrných technologií a dnes nutí automobilky platit pokuty za to, že takové vozy vyrábějí. Co více, majitelé aut starších 6 let, vozů, jež jsou řádně podle zákona schváleny do provozu, jsou v mnoha evropských a britských městech odsouzeny k zákazu provozu nebo k vysokým pokutám (mýtnému) za vjezd.

Uhelná elektrárna Moorburg u Hamburku, jedna z nejmodernějších a nejúčinnějších v Evropě, bude po necelých 6 letech provozu zřejmě letos odstavena. Podobný osud se chystá pro elektrárnu Datteln u Dortmundu spuštěnou loni v prosinci. Nizozemsko se chystá odstavit moderní uhelnou elektrárnu, která patří německé RWE. Také u nás ekologisté varují, že uhelné elektrárny se „přestanou vyplácet“ kvůli vysokým cenám emisních povolenek. Tento nástroj dodatečného zdanění byl vynalezen v roce 2005 a deklarován jako nástroj „internalizace externích nákladů“. Neboli čistý vzduch je přírodní zdroj a kdo jej zneužívá, měl by za to platit. Cena tohoto zdroje ovšem není známa, jen je administrativně určována. Záhadou je, proč ceny povolenek stále stoupají, když znečištění stále klesá. Nejde o nic jiného než o „vyhladovění“, jak píše K. Lhotská. A o vydírání, jak s dovolením dodávám já. Evropská unie připravuje Fond obnovy pro podporu dekarbonizace. Ve skutečnosti bude Fond obnovy do značné míry Fondem destrukce neamortizovaných aktiv.

„Tři souběžné planetární krize – změna klimatu, úbytek přírody a znečištění – představují ještě větší nebezpečí než covid-19,“ píše v závěru svého článku výkonná ředitelka Andersenová.

Došlo to mnohem dál a je to mnohem horší, než jak to píše Kateřina Lhotská.