Jak říkával Groucho Marx či Woody Allen, "it’s a deja-vu all over again", neboli, abych to přeložil přesně, špatný sen se nám opět vrací.

Nobelův výbor totiž zasedl a rozhodl.

Nemohu než zopakovat, co jsem napsal před sedmi lety: Nobelovu cenu míru mohl letos klidně získat skautský oddíl světlušek Horní Počernice; pro mír totiž udělal asi tolik, jako celá Evropská unie. Ta pro něj totiž udělala mikroskopicky málo.

Byly-li by oceňovány skutky a ne iluze, Nobelovu cenu míru každoročně od roku 1945 až dodnes získávají ozbrojené síly USA.

Kdysi k tomu, aby člověk získal Nobelovku míru, bylo zapotřebí být alespoň celoživotním gangsterem, vrahem a teroristou, zabít či nechat zabít několik tisíců či desítek tisíců lidí, zvláště civilistů, a pak slíbit, že už budete hodný (Jasir Arafat, Nobelova cena míru za rok 1994).

Anebo bylo zapotřebí být alespoň neúspěšným presidentem a pak si post-presidentskou kariéru založit na obhajobě teroristů a diktátorů typu Jasira Arafata či Kim Il-Sunga a Kim Čong-Ila (Jimmy Carter, Nobelova cena míru za rok 2002).

Anebo, abyste dostali Nobelovku, bylo zapotřebí být alespoň neúspěšným kandidátem na presidenta a pak šířit hysterii, že se všichni na této planetě upečeme (Al Gore, Nobelova cena míru za rok 2007).

Či – v minimálním případě - být alespoň byrokratem v čele nějaké impotentní mezinárodní organizace (Kofi Annan, OSN, 2001; Mohamed ElBaradei, Mezinárodní agentura pro atomovou energii, 2005).

Nyní však stačí o míru jen mluvit. A být bezzubý.

Tím však dláždíte cestu k válce. Neboť slabost, bezbrannost a impotence jsou provokativní. Provokují potenciálního agresora k agresi reálné. Vysílají signál: "Nafackuj mi, znásilni mě, dej mi na frak; neumím se bránit."

Válka nezačíná, když je hodně zbraní, jak mylně míní pacifisté a stoupenci unilaterálního odzbrojení; válka začíná, když potenciální agresor míní, že cena za agresi bude pro něj přijatelná, nízká a hodna rizika.

Naopak válka nezačne, když ho přesvědčíme, že cena, již by za agresi zaplatil, by byla pro něj prohibitivní: porážka, utrpení a zničení jeho země či - nejlépe – smrt jeho a všeho či všech, kdo jsou mu nejdražší.

To však lze zajistit jedině prostřednictvím síly, odstrašujícího arzenálu, jenž u potenciálních agresorů (vz)budí respekt.

"Mír prostřednictvím síly" je jediná realistická cesta k jeho zachování.

Nikoli slabost, bezbrannost, impotence, jež jsou – upřímně - koledováním si o agresi.

A taky realitou EU.

Důvod to k Nobelovce!

Mám návrh: získala-li Nobelovku míru 2012 EU, příští rok světlušky. Skautský oddíl světlušek. Třeba v Horních Počernicích.

O těch alespoň vím, že staví školu pro chudé děti v Africe.

Nic moc, ale víc než naivní "mírotvorné" kecy EU.

Prosím. Nobelovku pro světlušky…

Publikováno na www.ceskapozice.cz dne 13.10.2012