SVĚT: Dost bylo víz. I lkaní
Česká diplomacie ve snaze zrovnoprávnit naše občany při cestování do USA se prý chová protievropsky, neefektivně a sobecky.
Tvrdí někteří. Proč? Vízovou povinnost ze strany USA pro naše občany považujeme za nesmyslnou diskriminaci a poslední relikt studené války.
Solidaritu s námi a potřebu narovnání našeho vízového vztahu s USA deklarovala i Evropská unie a určité kroky v tomto smyslu i podnikla. Bohužel bez kýženého efektu.
Na podzim roku 2006 tedy ČR založila Koalici států pro vízovou rovnost otevřenou každému, kdo to se solidaritou a rovnoprávností myslel vážně. Po měsících našeho upozorňování, že Amerika svoji vízovou politikou rozděluje své přátele a spojence, místo toho, aby je spojovala, jsme konečně dosáhli významného průlomu. V srpnu loňského roku byl přijat zákon, který mj. posílil bezpečnostní prvky bezvízového programu USA a nastavil nová, pro nás příznivější pravidla.
Jako první jsme podepsali Memorandum o porozumění, obsahující oblasti, na které se musíme ve vyjednávání s USA nadále soustředit. Podobné memorandum podepsaly již i další země. Klíčové je to, že nová, zpřísněná bezpečnostní pravidla bezvízového cestování do Ameriky, která americký zákon zavedl, mají platit pro všechny, tedy pro nové i staré členské státy EU. A zároveň i pro občany USA, neboť americká strana je připravena k reciprocitě.
V konečném důsledku se tedy naplní náš původní záměr, a to zrovnoprávnění Čechů jak v rámci Evropské unie, tak i ve vztahu k Američanům.
Bude to za cenu výměny dohodnutých informací a elektronické registrace. Ale každé opatření, které neomezí osobní svobodu a zároveň povede ke zvýšení bezpečnosti transatlantické dopravy a může překazit záměry teroristů unášet, ničit a vraždit, bychom přece měli vítat.
Je to změna k lepšímu? Elektronický autorizační systém není novou formou víz. Nejenže představuje výrazné zjednodušení celého procesu. Nahrazuje nikoli vízum, ale hraniční průvodku, tedy lístek, který dosud každý cizinec cestující do USA vyplňuje na palubě letadla. Má urychlit proces odbavení.
Vízum se dává do pasu, pro jeho získání se podstupuje osobní rozhovor s konzulárním úředníkem a platí se za ně.
Do USA přece necestují pouze lidé z Prahy, pro které je cesta na pohovor na americkou ambasádu jen nepatrnou zajížďkou. Nový systém tedy kromě posílení naší bezpečnosti ušetří i náš čas, peníze a nervy.
Jsme sobečtí a nesolidární? Státy, na rozdíl od lidí, nemají přátele, ale své zájmy a v lepším případě také spojence k jejich prosazení. Je pravda, že naše cesta a naše kroky byly primárně vedeny snahou o zrovnoprávnění občanů České republiky v rámci Evropské unie. To je naším zájmem. Přitom jsme však vždy "kopali" i za druhé.
Nechtěli jsme a nechceme EU pro občany 1. a 2. kategorie. A naším zájmem jsou také silné a zdravé transatlantické vztahy. Proto jsme minulý rok v srpnu kritizovali přijatou podobu amerického bezpečnostního zákona.
A to přesto, že nám se cesta do bezvízového programu otevřela. Ne tak ale ostatním členům naší koalice a blízkým spojencům USA. Připomínám, že tato naše reakce byla některými považována za přehnaně solidární.
Nyní s údivem pozoruji, jak jsme v českých médiích naopak kritizováni za nedostatek solidarity, za nenápadné "driblování", sobecké vyrážení na vlastní pěst a dělání dlouhého nosu na EU. Přitom jsme všechny naše partnery od začátku o veškerých našich krocích informovali, nic jsme neskrývali a nikoho jsme nepoškodili.
I samotný text našeho Memoranda o porozumění byl s Evropskou komisí konzultován a její připomínky byly zohledněny.
Obecně platí, že zahraniční politika, ať už se tváří jakkoli principiálně, byla, je a bude i o účelových kompromisech a dvojích standardech. Tvrdí-li však někdo, že česká diplomacie je sobecká, nemá pravdu. Zatím jsme vždy byli solidární s těmi, o nichž jsme přesvědčeni, že si to zaslouží. Proto se dlouhodobě věnujeme podpoře svobody, lidských práv a demokracie ve světě. I to je naším zájmem. Někdy tím jdeme proti proudu. A to, připouštím, i v rámci EU. To by nám ovšem vadit nemělo. Stejně tak jako by nám nemělo vadit, když se aktivně zasazujeme za svá práva a prorážíme tím cestu i ostatním.
Platí to i v otázce vízové rovnoprávnosti, kdy jsme kolem sebe právě svým solidárním a zároveň sebevědomým a otevřeným postupem vytvořili silnou a rozrůstající se skupinu zemí, která náš přístup sdílí a podporuje, a nejsou v ní již jen nové členské státy EU.
Tvrdí někteří. Proč? Vízovou povinnost ze strany USA pro naše občany považujeme za nesmyslnou diskriminaci a poslední relikt studené války.
Solidaritu s námi a potřebu narovnání našeho vízového vztahu s USA deklarovala i Evropská unie a určité kroky v tomto smyslu i podnikla. Bohužel bez kýženého efektu.
Na podzim roku 2006 tedy ČR založila Koalici států pro vízovou rovnost otevřenou každému, kdo to se solidaritou a rovnoprávností myslel vážně. Po měsících našeho upozorňování, že Amerika svoji vízovou politikou rozděluje své přátele a spojence, místo toho, aby je spojovala, jsme konečně dosáhli významného průlomu. V srpnu loňského roku byl přijat zákon, který mj. posílil bezpečnostní prvky bezvízového programu USA a nastavil nová, pro nás příznivější pravidla.
Jako první jsme podepsali Memorandum o porozumění, obsahující oblasti, na které se musíme ve vyjednávání s USA nadále soustředit. Podobné memorandum podepsaly již i další země. Klíčové je to, že nová, zpřísněná bezpečnostní pravidla bezvízového cestování do Ameriky, která americký zákon zavedl, mají platit pro všechny, tedy pro nové i staré členské státy EU. A zároveň i pro občany USA, neboť americká strana je připravena k reciprocitě.
V konečném důsledku se tedy naplní náš původní záměr, a to zrovnoprávnění Čechů jak v rámci Evropské unie, tak i ve vztahu k Američanům.
Bude to za cenu výměny dohodnutých informací a elektronické registrace. Ale každé opatření, které neomezí osobní svobodu a zároveň povede ke zvýšení bezpečnosti transatlantické dopravy a může překazit záměry teroristů unášet, ničit a vraždit, bychom přece měli vítat.
Je to změna k lepšímu? Elektronický autorizační systém není novou formou víz. Nejenže představuje výrazné zjednodušení celého procesu. Nahrazuje nikoli vízum, ale hraniční průvodku, tedy lístek, který dosud každý cizinec cestující do USA vyplňuje na palubě letadla. Má urychlit proces odbavení.
Vízum se dává do pasu, pro jeho získání se podstupuje osobní rozhovor s konzulárním úředníkem a platí se za ně.
Do USA přece necestují pouze lidé z Prahy, pro které je cesta na pohovor na americkou ambasádu jen nepatrnou zajížďkou. Nový systém tedy kromě posílení naší bezpečnosti ušetří i náš čas, peníze a nervy.
Jsme sobečtí a nesolidární? Státy, na rozdíl od lidí, nemají přátele, ale své zájmy a v lepším případě také spojence k jejich prosazení. Je pravda, že naše cesta a naše kroky byly primárně vedeny snahou o zrovnoprávnění občanů České republiky v rámci Evropské unie. To je naším zájmem. Přitom jsme však vždy "kopali" i za druhé.
Nechtěli jsme a nechceme EU pro občany 1. a 2. kategorie. A naším zájmem jsou také silné a zdravé transatlantické vztahy. Proto jsme minulý rok v srpnu kritizovali přijatou podobu amerického bezpečnostního zákona.
A to přesto, že nám se cesta do bezvízového programu otevřela. Ne tak ale ostatním členům naší koalice a blízkým spojencům USA. Připomínám, že tato naše reakce byla některými považována za přehnaně solidární.
Nyní s údivem pozoruji, jak jsme v českých médiích naopak kritizováni za nedostatek solidarity, za nenápadné "driblování", sobecké vyrážení na vlastní pěst a dělání dlouhého nosu na EU. Přitom jsme všechny naše partnery od začátku o veškerých našich krocích informovali, nic jsme neskrývali a nikoho jsme nepoškodili.
I samotný text našeho Memoranda o porozumění byl s Evropskou komisí konzultován a její připomínky byly zohledněny.
Obecně platí, že zahraniční politika, ať už se tváří jakkoli principiálně, byla, je a bude i o účelových kompromisech a dvojích standardech. Tvrdí-li však někdo, že česká diplomacie je sobecká, nemá pravdu. Zatím jsme vždy byli solidární s těmi, o nichž jsme přesvědčeni, že si to zaslouží. Proto se dlouhodobě věnujeme podpoře svobody, lidských práv a demokracie ve světě. I to je naším zájmem. Někdy tím jdeme proti proudu. A to, připouštím, i v rámci EU. To by nám ovšem vadit nemělo. Stejně tak jako by nám nemělo vadit, když se aktivně zasazujeme za svá práva a prorážíme tím cestu i ostatním.
Platí to i v otázce vízové rovnoprávnosti, kdy jsme kolem sebe právě svým solidárním a zároveň sebevědomým a otevřeným postupem vytvořili silnou a rozrůstající se skupinu zemí, která náš přístup sdílí a podporuje, a nejsou v ní již jen nové členské státy EU.
Ale najdou se i tací, kterým chystané změny nevyhovují. Pro mne je však důležité, že se nemáme za co stydět ani důvod lkát či se kát.
Právo, 21.4.2008
Autor je velvyslanec České republiky v USA
