Tak se jmenuje nezávislá expertní analýza, kterou rozdávali organizátoři protestních akcí v Moskvě. Zpráva mimo jiné konstatuje, že poslední desetiletí vlády Vladimíra Putina je spjato s nebezpečným nárůstem libovůle a korupce. Podle organizace Transparency International se Rusko nachází v míře korupce na 154. místě ze 180 zemí, tedy na místě mezi nejzaostalejšími africkými zeměmi, jako je Kongo, Guinea či vedle bývalého sovětského Tadžigistánu. Ve zprávě doslova stojí, že Rusko je nejzkorumpovanější zemí ze všech vůdčích států světa: umístilo se i před Brazílií, Čínou a Indií. Dokonce v některých afrických zemích se v posledních letech míra korupce zmenšila. Například v Egyptě je podle této zprávy, skoro o třetinu nižší než v Rusku: Egypt se nachází podle stupnice Transparency International na 98. místě.

A index vnímání korupce se od roku 1996 do roku 2012 zhoršil z hodnoty 2,5 na číslo 2,1, přičemž země, kde korupce neexistuje, dostávají známku 10 a tam, kde je nejhorší, známku 0. Otištěný graf v sešitku ukazuje, že hlavně v druhém období Putinova prezidentství se situace výrazně zhoršovala. I čísla oficiálně zveřejňovaná to dokazují: Jestli v roce 1990 statistika uváděla 2 700 korupčních případů, v roce 2009 to už bylo 13 100 případů. Přes tyto skutečnosti Putinovi úředníci tvrdí, že úroveň korupce je od devadesátých letech v Rusku stejná.

V brožuře je rozebrán případ obohacování bývalého starosty Moskvy pana Lužkova a jeho ženy: Vše prý začalo na počátku devadesátých let zakázkou na výrobu plastikových sedaček na moskevský stadion v Lužnikách. Vypsaný tender v hodnotě 700 tisíc dolarů vyhrála samozřejmě Lužkova žena. V roce 2008 byl zase vypsán tender na rekonstrukci Památníku dělníka a kolchoznice. I v tomto případě vyhrála Lužkova žena, tak rozhodl úřad, který vede její manžel a který tender vypisoval. Zakázka měla hodnotu 100 milionů dolarů. Přesto ani tento případ v Rusku nikoho moc nezajímal.

V roce 1997 se dostala na veřejnost kauza, která se týkala honorářů za knihy, které psali členové vlády o privatizaci. Honoráře se pohybovaly kolem 90 tisíc dolarů. Skandál, který z toho nakonec byl, vyvolal v roce 1998 dokonce vládní krizi. Na druhé straně se nikdo nezabýval tím, kde Putinovi přátelé sebrali desítky milionů dolarů na vily, které si v té době postavili. A jak objevili novináři: hodinky, které nosil V. Resin, vicestarosta Moskvy, který nikdy nepracoval v byznysu, jen v administrativě, měly cenu jednoho milionu dolarů.

Z toho je možné usuzovat na to, jak stojí v brožuře protestujících, proč korupce v Rusku za vlády Vladimíra Putina nezůstala jen problémem, ale prorostla celý systém: je již pevně zabydlená v základech organizace státu.

Publikace konstatuje, že roční obrat v korupční ekonomice dosáhl zřejmě čísla 300 miliard dolarů, což představuje asi 25 procent celkového státního rozpočtu. Z toho pak vyplývá, že růst cen a různých tarifů musí nutně kopírovat i vzrůstající míru korupce. To je taky důvod, proč stavba ropovodů Gazpromu je třikrát dražší než v Evropě a proč v Rusku, které je tak bohaté na nerostné bohatství, se stále zvyšují ceny plynu, tepla a elektřiny.

Krajně negativní roli v tomto systému hraje cenzura a zničení parlamentního systému. V Dumě chybí skutečná opozice a média nepěstují investigativní žurnalistiku: buď proto, že je ovládají Putinovi lidé, nebo proto, že se šéfredaktoři a novináři bojí. Podle Výboru na ochranu novinářů, který sídlí v New Yorku, bylo v Rusku od roku 1992 zavražděno 805 nepohodlných novinářů, kteří většinou psali o korupci, řekla mi paní Nina, jedna z organizátorek protestních akcí v Moskvě.

Psáno pro ČRo6