A může za to již šest týdnů trvající skandál, který způsobil Edward Snowden zveřejněním informací o tom, že americké tajné služby odposlouchají i své spojence v rámci programu Prism. V Německu pak podle jeho podkladů mělo být měsíčně sbíráno až 500 milionů komunikačních dat.

Německá vláda se brání protestům občanů tím, že: za prvé tajné služby obou států pracují společně. Podle jednoho z dokumentů právě díky tomuto programu bylo odhaleno 45 chystaných útoků a z toho pět právě v Německé spolkové republice. O jaké případy ale konkrétně šlo, ministr neuvedl, zmínil jen velice mlhavě chystané útoky v Saurlandu a v Düsseldorfu.

Za druhé německá vláda tvrdí, že o tomto programu ještě před šesti týdny nevěděla, což však úterní Bild popřel: zveřejnil materiál, podle kterého velení Bundeswehru o něm vědělo již od roku 2011 a využívalo stejnou datovou banku. A za třetí detaily práce tajných služeb se nezveřejňují, probírají se jen na uzavřených grémiích, jako je například Kontrolní grémium parlamentu, které kvůli posledním událostem zasedalo v minulých dnech dokonce třikrát.

Vzhledem k nejasným odpovědím, které veřejnosti dává i sám ministr vnitra Hans-Peter Friedrich i po návratu ze Spojených států, když neuměl přesně odpovědět ani na otázku v kolika případech špionážní aktivity Američanů zabránily útokům v Německu, vzbuzují základní otázku: Lze vůbec tajné služby kontrolovat?

Teoreticky to má vypadat tak, že tajné služby úkoluje vláda a o této práci má informovat i Kontrolní grémium parlamentu, které má možnost nahlížet i do tajných spisů a vyslýchat spolupracovníky. V praxi to však podle newsmagazínu Der Spiegel vypadá jinak: O tom, co by mělo přijít na veřejnost, rozhodují právě pouze vláda a tajné služby, takže se členové kontrolního grémia často vše podstatné dozvědí až z médií, která něco vypátrají. Sami agenti privátně hovoří ironicky o zasedání kontrolního grémia jako o "pohádkových hodinách."

Kromě toho existuje ještě v německém parlamentu tzv. G-10 - komise, která rovněž kontroluje tajné služby, a sice povoluje jim kontrolu pošty, internetu a odposlechy telefonů. I zasedání této komise je samozřejmě tajné. Ve výroční zprávě stojí, že tato komise povolila v roce 2011 odposlechy ve 156 případech, a to v souvislosti s terorismem, obchody se zbraněmi a pašováním drog. I zahraniční rozvědka může tuto komisi požádat o sbírání dat v zahraničí, ale nikdy nesmí jit o plošné sledování: povoleno je jen dvacetiprocentní pokrytí oblasti. Ve skutečnosti se prý toto plošné sledování týká jen asi pěti procent plochy.

Jaká pravidla pro sledování v zahraničí platí pro Spojené státy, ale Němci zatím nevědí. Jen jedno se zdá být jasné: Pokud německé tajné služby o amerických aktivitách v Německu věděly a dokonce je podporovaly, porušily zákony a aféra může mít soudní dohru. Kancléřka poslala do Washingtonu dvě delegace, které by měly jednat o odtajnění některých materiálů, z nichž by mělo být zřejmé, v jakém rozsahu se odposlechy týkají Německa.

Psáno pro Český rozhlas Plus

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel