V posledních dnech rozpoutala vášnivé diskuse na sociálních sítích i ve veřejnoprávní televizi iniciativa několika desítek českých zákonodárců znovuzavést trestný čin Hanobení prezidenta republiky.

Zastánci návrhu zákona (zatím je nelze označit za „předkladatele“, jak někdy mylně informují média, protože návrh zvažované právní úpravy není dosud v legislativním procesu), argumentují tím, že úřad prezidenta republiky, a tedy i prezident sám, není spjat s konkrétní osobou, ale je sám o sobě jedním ze symbolů státnosti, a to přímo ex constitutione (tzv. přímo „z Ústavy“), podle jejíhož čl. 54 platí, že „Prezident je hlavou státu“. Podle těchto názorů je tedy ochrana prezidenta před veřejnou kritikou, která se vymyká věcnému rámci a je urážlivá, ochranou prezidenta jako jednoho ze symbolů republikánského charakteru českého státu a české státnosti obecně. Jakýkoliv útok na osobu prezidenta by neměl být předmětem trestněprávní ochrany, ale jen takový, který lze pojímat jako útok, který se vymyká standardní kritice, můžeme říci zjednodušeně. Naopak, podle odpůrců zvažované právní úpravy, je takovýto nápad nezodpovědný a jeho přijetí by bylo návratem do časů dávno minulých, časů, kdy před listopadem 1989 byl podobný trestný čin obsažen v tehdejším trestním zákoně a sloužil socialistickému zákonodárství jako jedna z mnoha legislativních pojistek, jak eliminovat jakoukoliv kritiku vládnoucí komunistické strany a jejích orgánů včetně prezidenta republiky, jakožto jednoho z reprezentantů a symbolů socialistické společnosti.

Při zvažování, který názor je ten „správný“, si jistě musí každý udělat úsudek sám. Cílem tohoto blogu není se stavět na jednu či druhou stranu, pouze chci zmínit jeden fakt, který v debatě nezaznívá, a mlčení o něm vyčítám České televizi, která si z návrhu českých zákonodárců očividně udělala jedno ze svých témat v rámci svého dalšího mediálního tažení proti Miloši Zemanovi. Je to totiž argument důležitý, neboť vyvrací tvrzení o tom, že návrat ustanovení o Hanobení prezidenta republiky do českého trestního zákonodárství by byl obratem k totalitě. V této souvislosti mi ve veřejné rozpravě na toto téma chybí názor právníků specializujících se na obor srovnávací právní vědy, v tomto případě z oboru ústavního zákonodárství. Pokud bychom totiž podobnou diskusi otevřeli, viděli bychom, že ochrana majestátu hlavy státu je v zemích západní Evropy naprosto běžná a že úprava ochrany prezidenta republiky před slovním a písemným napadání, není vlastní zdaleka jen tzv. totalitním právním režimům, ale nalézá své praktické uplatnění i ve státech, které se ve svých ústavách deklarují jako demokratické právní státy.

Příkladem může být právní úprava ochrany prezidenta v německém právním řádu. Připomínám, že ústavní úprava úřadu prezidenta je v německém „Základním zákoně“ (jak Němci označují svoji Ústavu) z hlediska ústavních pravomocí a definičního vymezení úřadu prezidenta podobná ústavní úpravě české, až na několik ustanovení, která ovšem v konečném důsledku činí postavení německého prezidenta z ústavního pohledu výrazně slabším, než je postavení prezidenta v České republice, příkladmo vyjmenujme absenci úpravy, že prezident je hlavou státu, kterou v Základním zákoně SRN nenajdeme, nebo jeho volbu parlamentem, zatímco v ČR jde o volbu přímou.

Přes toto slabší postavení je úřad prezidenta v SRN chráněn i normami trestního práva, a to konkrétně v § 90 Strafgesetzbuch (německý trestní zákoník), kde se pod rubrikou „Verunglimpfung des Bundespräsidenten“ (v překladu „Hanobení spolkového prezidenta“) stanoví, že „Wer öffentlich, in einer Versammlung oder durch Verbreiten von Schriften (§ 11 Abs. 3) den Bundespräsidenten verunglimpft, wird mit Freiheitsstrafe von drei Monaten bis zu fünf Jahren bestraft.“, jinými slovy, že odnětím svobody na 3 měsíce až 5 let bude potrestán každý, kdo veřejně hanobí spolkového prezidenta, a to ať již na veřejném shromáždění (typicky bychom mohli říci na demonstraci), nebo rozšiřováním tiskovin, typickým příkladem by zde mohla být jakákoliv nevěcná a neúměrná kritika neměckého prezidenta v tisku nebo na internetu.

Německá trestněprávní úprava však na rozdíl od mého komentáře umožňuje stíhání osoby kritizující prezidenta bez toho, aby hanobení vybočovalo z mezí nevěcné a neúměrné kritiky, jak je výkladem zužuji já, a pro naplnění skutkové podstaty trestného činu Hanobení prezidenta postačí v Německu jen toto hanobení samotné, bez toho, aniž by byla zkoumána otázka jeho intenzity (např. míra a síla urážky apod.).

Jak vidno, vedle dalších zemí EU i Němci tedy úřad svého prezidenta chrání trestním právem, a to bez ohledu na to, kdo jej vykonává, a mají za to, že ochrana majestátu prezidenta je i v demokracii vhodná, neboť vylučuje z oprávněné a věcné kritiky excesivní prvky, jako jsou vulgarity nebo vědomé lži a nepravdy šířené proti prezidentovi. Mějme to na paměti, až budeme hovořit o tom, že návrat trestného činu Hanobení prezidenta republiky do českého trestního práva by byl návratem do normalizačních časů.

Já osobně trestné činy na ochranu ústavních činitelů vidím v trestním zákoníku nerad a myslím, že patří do oblasti správního práva a hanobení prezidenta má podléhat správněprávní penalizaci (typicky peněžitá pokuta), nikoliv trestněprávnímu postihu. To však není podstatné. Důležité je v rámci diskuse disponovat vědomostí, že podle právní úpravy Německa a dalších států EU by zavedení trestu Hanobení prezidenta bylo spíše „návratem do Evropy“, kde je prezident jedním z důležitých symbolů státnosti a kde jej ústavodárce z tohoto důvodu přiměřeným způsobem chrání.

Autor působí jako ředitel Ústavu práva a právní vědy, o.p.s., advokát a rozhodce