Jedni vyžadují zpřísnění zákonů a větší pravomoci pro správní orgány, ti druzí se bojí o porušení práv a svobod občanů. Ta nejdůležitější otázka ale podle analytiků zůstává nezodpovězená: Jaká je ta nová zbraň proti teroristům? Stále jde jen o formu, obsah zůstává stranou.

Konkrétně jde nyní v Německu o prosazení tzv. druhého protiteroristického balíčku zákonů. S těmito zákony začal v roce 2002 tehdejší ministr vnitra Otto Schily, paradoxně ten, který jako advokát na přelomu šedesátých a sedmdesátých let sám německé teroristy obhajoval. Na základě jeho návrhu, kterému se říkalo Otto–Katalog, obdržely v roce 2002 tajné služby mnoho nových kompetencí, které ale byly časově omezeny jen na pět let, protože příliš zasahovaly do práv a svobod německých občanů. K přepracování a obnově tohoto balíčku došlo hned v roce 2007, ale od té doby probíhá v německém parlamentu boj o jeho prosazení. Tento problém se přenesl i do vlády Angely Merkelové, kde pokračuje více než jeden rok. Nový návrh neobsahuje jen prodloužení zákonů, ale dokonce v některých aspektech i jistá zhoršení, tedy větší omezení práv. Ministryně spravedlnosti paní Leutheusser-Schnarrenberger se novému balíčku brání, zatímco ministr vnitra Friedrich zákony prosazuje. Ministryně spravedlnosti nevidí žádný důvod k zostření zákonů a naopak se domnívá, že tajné služby už stejně zasahují velmi hluboko do osobních práv občanů a to vždy představuje jistá bezpečnostní nebezpečí pro každou zemi. Hans Peter Uhl z CSU jí to oplácí tím, že naopak o paní ministryni hovoří jako o největším riziku pro Německo. Ministr vnitra vidí velké riziko i v levě-liberálních fundamentalistech ve vlastní straně FDP. Ti, co jsou takhle nazývaní, se ale brání a tvrdí, že jen lpějí na dodržování Ústavy.

V nově navrhovaných zákonech jde totiž o to, jestli tajné služby v budoucnu si budou moci vyžadovat seznamy cestujících leteckých společností, nahlížet do osobních bankovních kont a kdy musí telefonní a internetové firmy dát k dispozici svá akta, tedy ukázat, kdo s kým a jak dlouho komunikuje. Tyto požadavky, dle expertů, jsou pro tajné služby důležité, protože mladí muslimové z Německa odlétají na výcvik do táborů Al-Kájdy v Pakistánu a jejich pohyb by se dal lépe sledovat. A podobně nahlížení do kont lidí podezřelých z terorizmu by mohlo tajným službám pomoci, protože teroristická činnost je financována ze zahraničí a jde často o velké sumy. Podobně je tomu i s informacemi o jejich telefonátech.

Jenže v praxi věcné argumenty přestávají čím dál tím méně hrát roli. Znakem pokleslé politiky je vždy to, že místo, aby se hledal obsahový kompromis a debata se vedla o účelnosti navrhovaných zákonů, dochází mezi znesvářenými stranami k obchodu: Zdá se, že liberálové nakonec budou souhlasit s balíkem přísnějších zákonů, když naopak unionisté budou hlasovat pro snížení daní, které prosazuje nový šéf liberálů. Dohodl se na tom předseda FDP Rössler s paní kancléřkou Merkelovou v nepřítomnosti ministryně spravedlnosti paní Leutheusser-Schnarrenberger. Ve výsledku to znamená, že si to paní ministryně nenechá líbit a odstoupí. S tím jsou si všichni politici i analytici jistí, protože takhle se už jednou zachovala v roce 1995, když byla proti přijetí zákona o odposleších. Podobný handl má však ještě jeden důsledek, o kterém se zatím ještě v této souvislosti nehovoří: politika je takovými dohodami degradována a ztrácí svou důstojnost.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6