Co vás, pane Hvížďalo, zaujalo v mediální krajině?

Dnes bych se rád zase vrátil k médiím v Maďarsku, o kterém se sice hodně mluví v souvislosti s tím, že mu Evropská komise ve středu zaslala tři výzvy, na jejichž splnění váže finanční pomoc ve výši půl miliardy eur. První se týká úpravy ústavních zákonů o soudcích, protože novými nařízeními se s největší pravděpodobností chce premiér Viktor Orbán a jeho strana Fidész zbavit starších nezávislých soudců. Podobně hodnotí Brusel snahu nahradit jeden úřad na ochranu dat jiným, kam si chce tato strana dosadit svého člověka. Třetí výzva se týká změny v ústavním zákonu o centrální bance, která ztrácí novou ústavou, ta tam platí od začátku roku 2012, kus své samostatnosti. Bohužel se Brusel už moc nezajímá o svobodu médií, kde sice musel v některých věcech premiér Orbán ustoupit, ale svoboda se do médií nevrátila, přičemž pokud v médiích chybí systematické kritické analýzy kroků vlády, demokracii to ohrožuje ze všeho nejvíc, protože se ztěžuje tvorba veřejného mínění.

V jakém stavu tedy jsou maďarská média?

To nedávno v německém prestižním online vydání týdeníku Die Zeit popsala vedoucí zahraniční rubriky deníku Nepszabadság jednačtyřicetiletá Edit Inotai, která dlouho před tím pracovala jako jejich korespondentka v Berlíně. Na nátlak Bruselu sice nemusí být už každá zpráva vyvážená, což byl samozřejmě totální nesmysl, protože zpráva má uvádět jen kdo, kdy a kde co učinil. Bylo-li by tam i vyjádření protistrany, už nejde o zprávu. Uvedu příklad: Zpráva, o které mluvím zní: Evropská komise dala Maďarsku měsíc na změnu ústavy. Vládnoucí strana by si představovala, že ve vyvážená informace by měla znít: Evropská komise dala Maďarsku měsíc na změnu ústavy, ale premiér Orbán začal zpochybňovat legitimitu Komise a chce se bránit u evropského soudu. Jenže, i tato zpráva by nebyla úplná, protože o žalobě na Maďarsko uvažuje i Evropská komise dokonce již delší dobu. Říkám to jen proto, aby bylo zřejmé, proč zpráva musí být stručná a jasná: vše ostatní již patří do analýz a komentářů.

Vraťme se k maďarským médiím a vyjádření paní Inotai...

Ještě v této souvislosti lze hovořit o jednom vítězství pro žurnalisty, které přišlo z Ústavního soudu, který je obsazen konzervativními soudci nakloněnými panu premiérovi. Podle nálezu tohoto soudu tisková média jsou osvobozena od povinnosti vyzradit zdroj svých informací, na druhé straně mohou být finančně potrestána za články, které se nelíbí vládě. Ale i toto ustanovení bylo zmírněno tím, že s pokutou musí souhlasit i vydavatel. To je samozřejmě šalamounské řešení: vydavatel se skoro vždy snaží dobře vycházet s vládou a v době krize se novináři bojí, aby nepřišli o místo, a to vede k autocenzuře či to minimálně v redaktorech vytváří obavy, říká paní redaktorka Inotai. Je to dáno tím, že v nezávislých novinách nesmějí státní a polostátní firmy inzerovat, a tím noviny přicházejí o značnou část příjmů. Nemají peníze na investigativní žurnalistiku. Je to de facto vydírání, které má někdy i přímé formy: redaktorce, která píše v listě Népszabadság o straně Fidész, se někdo vloupal za poslední čtyři měsíce čtyřikrát do bytu a čtyřikrát jí ukradl laptop.

A jaký dopad mají nové zákony na veřejnoprávní média?

Podle kolegyně Inotai katastrofální! Což se týká televize, rádia i tiskové agentury. Aby tato nejdůležitější média měla vláda Viktora Orbána zcela pod kontrolou, vytvořila pro všechna tato média jednu zpravodajskou redakci, kde vznikají všechny zprávy, protože vláda ví, že 90 procent informací mají občané z rozhlasu a z televize. Tendence ve staré Evropě je přesně opačná: jen část zpravodajství zpracovává centrální redakce, další třetinu krajské či zemské redakce a další třetinu nezávislí malí producenti. Jen díky tomu mohou být zprávy jako celek skutečně vyvážené. Proto se v zahraničí píše, že už v Maďarsku nejde o demokracii, ale o demokraturu.

***************

Pozvánka na volně moderovaný večer s Evou Jiřičnou a Karlem Hvížďalou o knize

PROSTORY A DIALOGY EVY JIŘIČNÉ ,

který se bude konat v úterý 13. března 2012 od 18.00 hodin v prostorách Centra současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7

Večerem provází Petr Fischer, vedoucí kulturní redakce v České televizi