Hlavním volebním trhákem Šinzó Abeho bylo probuzení japonské ekonomiky z dvě desítky let trvající hibernace. Díky tomu jeho Liberální demokratická strana vyhrála na celé parlamentní čáře. Sleduje svůj americký vzor napřel nejprve své úsilí na pole fiskální, či lépe řečeno monetární politiky.

Strategii zvolil velkolepou - bylo mu jasné, že pod svůj mocenský vliv musí nejprve dostat centrální Bank of Japan, které předešlá vládnoucí Demokratická strana nechávala celkem volný prostor. Podporován bývalým premiérem a současným ministrem financí Taró Asem, nechal v březnu tohoto roku do čela centrálního bankovního domu instalovat tehdejšího guvernéra Asijské rozvojové banky, Haruhika Kurodu, se kterým sdílí recept na cestu ke světlým zítřkům, a sice zlevnění japonské měnové jednotky o nějakých dvacet, lépe třicet procent.

Pohled na křivku časové závislosti kurzu jenu vůči dolaru je krásným dokladem toho, jakým způsobem se do do ekonomiky promítají nálady a pocity. Kuroda ještě zdaleka neroztočil virtuální měnovou tiskárnu do vyšších otáček - stačilo jen Abeho vítězství ve volbách a jen se odlepil z dlouhodobě zakleté hodnoty jedné osmdesátiny amerického dolaru. Jeho hodnota utěšeně klesá dál, takže půjde-li všechno tak jako dosud, může být kýžené stodesetijenové hodnoty dolaru dosaženo někdy na podzim.

Kritika ze zámoří na sebe nenechala dlouho čekat. Někteří ekonomové chápou oslabování jenu jako začátek tiché monetární války. Japonsko však své spojence ujistilo, že se o nic takového nejedná a že se tomuto opatření dostalo širokého konsensu napříč členstvem uskupení G20. Jak se dalo očekávat, oslabený jen pomohl oživit do té doby stagnující vývoz, řada japonských exportérů si mne ruce nad rostoucími zisky. Spokojený je například president a CEO automobilky Nissan, Carlos Ghosn, který považuje stojenový kurs za neutrální (ekonomické) území.

Zde mi dovolte malé odbočení. Geniální manager francouzsko-libanonsko-brazilského původu Carlos Ghosn byl povolán do čela firmy Nissan, aby ji zachránil před téměř jistým pádem. To se mu podařilo i díky tomu, že šlápl do japonského ocelářského kartelu a vydupal si významné snížení materiálových nákladů a potažmo znovunabytí konkurenceschopnosti japonských automobilů na světových trzích. Ghosnův úspěch způsobil revoluci v japonské metalurgii ústící do její následné restrukturalizace.

Také zdaleka ne všichni Japonci spatřují ve slábnoucím jenu ekonomický všelék. Protiváhou rostoucího exportu je zdražování importovaných vstupů, bez kterých se neobejde ani silně proexportně orientované Japonsko. Patrné je to zejména v dovozu surovin a energií. Přesto, že Japonsko od loňského roku zúčtovává své obchody s některými zeměmi v národních měnách, musí řadu komponent, které zamontované do finálních produktů zpětně exportuje, dovážet za stále vyšší ceny z dolarových oblastí.

Obavy rovněž vzbuzují možné negativní důsledky padajícího jenu na domácí poptávku vlivem sílící inflace a následného růstu cen. Tyto obavy lze pozorovat i na samém konci spotřebního řetězce: Předevčírem jsem míjel krámek našeho řezníka, který lákal kolemjdoucí ke koupi flákoty varováním, aby si pospíšili, že má zatím docela levné maso, protože jen ještě tolik nespadl. Většina v Japonsku konzumovaného masa totiž připlouvá na lodích z Austrálie a obou Amerik.

Japonští ekonomové si klady i zápory levného jenu uvědomují. Většina z nich se domnívá, že kladný efekt tohoto monetárního vývoje zatím převažuje. Držím jim palce, aby jejich optimismus vydržel, a sobě, aby tomu tak skutečně bylo.

Uveřejněno ve zkrácené podobě v LN, 23.5.2013