Čtyři provozovatelé podali žádost o povolení dalšího provozu deseti reaktorů po jejich odstavení v důsledku havárie v jaderné elektrárně Fukušima I.

Před havárií bloků 1-4 v JE Fukušima I v březnu 2011 bylo v Japonsku provozováno 55 jaderných bloků, které zajišťovaly 29% celkové výroby elektřiny, s prognózovaným vzrůstem na 40% v roce 2017. Po havárii byly jednotlivé bloky postupně odstavovány v rámci pravidelných revizí a následně nebyl povolován jejich další provoz. Jedinou výjimku představují pouze dva aktuálně provozované bloky 3 a 4 elektrárny Ohi v prefektuře Fukui, protože jejich výroba je nezbytná pro zajištění dodávek elektřiny pro aglomerace Osaka a Kobe.

Jaderná elektrárna Ohi, v pozadí bloky 1 a 2, v popředí provozované bloky 3 a 4
Zdroj: Kansai Electric Power

Počátkem července vstoupily v platnost nové bezpečnostní předpisy japonského jaderného dozoru, v nichž jsou zapracovány nové požadavky formulované na základě výsledků podrobného vyšetřování jaderné havárie v JE Fukušima I. Podle informací World Nuclear Association prozatím podali žádosti o povolení provozu čtyři provozovatelé, a to pro níže uvedené bloky:

*Podání žádosti očekáváno 12.7.2013
Zdroj: WNA

Čtenáře, kterým není jaderná technika cizí, upozorňuji na skutečnost, že provozovatelé prozatím podali žádosti pouze pro tlakovodní reaktory (PWR), které z pohledu zvládání "fukušimských havarijních scénářů" vykazují lepší technické charakteristiky - m.j. disponují větší provozní zásobou vody využitelnou k dochlazování aktivní zóny ve srovnání s varnými reaktory (BWR). Tlakovodní a varné reaktory jsou v japonském jaderném mixu, aktuálně čítajícím 50 bloků, zastoupeny v poměru 24:26.

Do první skupiny žadatelů se původně chtěl zařadit i provozovatel havarované elektrárny Fukušima I, firma TEPCO, konkrétně s bloky 6 a 7 elektrárny Kashiwazaki-Kariwa s pokročilými varnými reaktory (ABWR, 1315 MWe). Nicméně po konzultacích s představiteli lokální samosprávy se koncern rozhodl žádost prozatím odložit. Mimochodem sedm bloků elektrárny Kashiwazaki-Kariwa reprezentuje největší jaderný zdroj na světě o výkonu 7 965 MWe netto (cca 8 temelínských bloků).

Japonský jaderný dozor předpokládá vyhodnocování podaných žádostí po dobu následujících šesti měsíců. Provozovatelé elektráren budou muset prokázat m.j. vhodné seismické charakteristiky lokality, splnění zpřísněných požadavků na dimenzování technických systémů z hlediska ochrany proti zemětřesení a vlnám tsunami, zřízení nouzové dozorny vybavené pro zvládání havarijních stavů, instalaci systémů k omezení úniků radiace v případě vážných havárií, zajištění náhradních zdrojů energie včetně schopnosti zvládat stav úplné ztráty elektrického napájení a samozřejmě ještě celou řadu dalších požadavků.

Důvody obnovení japonského jaderného programu jsou zřejmé. Výpadek výroby elektřiny v jaderných elektrárnách nákladově dusí národní hospodářství. Dovoz uhlí a zkapalněného zemního plynu láme historické rekordy. Podle zahraničních zdrojů, sumarizovaných v článku na Patria Online, Japonsko v průběhu 12 měsíců od druhého kvartálu 2012 do prvního kvartálu 2013 zaplatilo za dovezená fosilní paliva 241 mld. USD, což reprezentuje nárůst o 36% oproti ročnímu období před havárií v JE Fukušima I. Značnou část z uvedeného vzrůstu dovozu fosilních paliv lze bezesporu přičíst na vrub zvýšení výroby elektřiny v konvenčních zdrojích nahrazujících produkci jaderných elektráren, takže hovoříme o navýšení ročních nákladů na fosilní paliva v řádu desítek miliard USD ročně.

Samostatnou otázkou je postoj politických elit, lokálních politiků a veřejnosti k otázce opětovného zprovoznění jaderných reaktorů. Z pohledu politických špiček nesoucích zodpovědnost za souhrnné hospodářské výsledky Japonska respektive udržení jeho konkurenceschopnosti v asijském regionu hrají prioritní roli ekonomické dopady zvýšeného importu fosilních paliv a z tohoto úhlu pohledu vrcholní politici posuzují i náklady na odstranění následků havárie. Premiér Šinzo Abe a ministr hospodářství Tošimitsu Motegi z Liberálně demokratické strany tedy obnovení provozu jaderných elektráren jednoznačně podporují, samozřejmě za předpokladu splnění požadavků nových bezpečnostních předpisů.

U představitelů místní samosprávy je postoj k opětovnému spuštění bloků méně vstřícný. Podle průzkumu deníku Jomiuri Šimbun z ledna tohoto roku se těsně nadpoloviční většina ze 135 starostů obcí nacházejících se v blízkosti 50 jaderných elektráren vyjádřila k otázce obnovení provozu kladně, necelá pětina záporně a zbytek jasně nevyjádřil svoje stanovisko.

Pokud se týká názorů veřejnosti, tak aktuálně většinový názor by pravděpodobně směřoval k ukončení provozu či alespoň snížení počtu provozovaných jaderných elektráren v následujících desetiletích, což se ostatně promítlo v politické linii přechozího premiéra Jošihiko Nody z Demokratické strany. Avšak tento názor není vůbec v rozporu s právě zahájeným procesem bezpečnostního posuzování jaderných reaktorů a povolování dalšího provozu, protože nelze reálně předpokládat udělení nového povolení k provozu všem 50 jaderným blokům. Především u starších varných reaktorů (BWR) budou provozovatelé pečlivě zvažovat otázku ekonomičnosti technických modifikací podmiňujících splnění tvrdších bezpečnostních požadavků, což se formálně může projevit nepodáním žádosti a fakticky ukončením provozu příslušného bloku.

Další směřování japonské jaderné energetiky bude jasnější koncem roku. Ovšem dosavadní vývoj prozatím nasvědčuje závěru, že na jaře příštího roku bude v Japonsku zahájena nová jaderná éra vycházející ze zkušeností a poučení z havárie JE Fukušima I v březnu 2011.