Rakety odpalované příslušníky libanonského Hizballáhu si nevybírají. Neznají rozdíl mezi národnostmi, vírami, barvou pleti. Na severoizraelský přístav Haifa dopadají tucty raket. Na tu Haifu, v níž se každý rok pořádají společné oslavy Svátku svátků: židovské chanuky, křesťanských Vánoc a muslimského ramadánu. Nyní zde společně truchlí nad oběťmi raket.

První raketa dopadla v Haifě sotva sto metrů od chrámu Stella Maris. „V těchto dnech slavíme svátek proroka Eliáše. V normálních dobách sem přijíždějí z Galileje tisíce arabských křesťanů,“ vypráví 78letý otec Fernandez, jenž zde slouží už od roku 1949. „Letos jsme čekali až 20 tisíc návštěvníků. Přijelo jich však jen několik stovek,“ dodává.

Rakety dopadly také na Nazaret, největší Araby obývané město v Izraeli, a též na Midždal Krum, Taršichu, Hurfiš či Sachnin. V Nazaretu při raketovém útoku zahynuly dvě muslimské děti: Mahmúd a Ravíja Taluzovi. Zahynul také 35letý muž, který se shodou okolností hlásil k šíitské větvi islámu - zrovna jako ti, kteří raketu vypálili. Jedna raketa dopadla na hlavní nazaretskou ulici, třídu Papeže Pavla VI. Druhá zasáhla autoopravnu, která byla naštěstí prázdná: zaměstnanci i majitelé aut ji opustili o hodinu dříve.

Před raketovým útokem se v Nazaretu neozvaly sirény. Na rozdíl od jiných měst zde poplachové zařízení není - všichni se asi domnívali, že Hizballáh by přeci na arabské město nezaútočil. Obyvatelé Nazaretu se tedy namísto poplachového zařízení zatím museli spokojit jen s tím, že izraelský premiér Ehud Olmert zatelefonoval starostovi města a vyjádřil upřímnou soustrast příbuzným obětí. Hizballáh neudělal ani to.

Televize a rozhlas patřící tomuto libanonskému militantnímu hnutí uvádějí každý den názvy všech izraelských měst, která se stala terčem raketových útoků. Nazaret mezi nimi nebyl. Ani Midždal Krum ani Taršicha. Televizní stanice Al-Manar tři dny o muslimských obětech útoku mlčela. Až když skandál nabyl mezinárodních rozměrů a nemohl se dál tajit, přijel do Nazaretu zpravodaj panarabské televize Al-Džazíra a vyzpovídal truchlícího otce. Ten ovšem na adresu šéfa Hizballáhu řekl: „Na Hassana Nasralláha se nezlobím. Jistě neměl v úmyslu zabít mé děti. On je hodný člověk, nikoho nechce zabíjet, jistě ani židovské děti.“

Jeho slova lze pochopit jen na pozadí faktu, že arabští obyvatelé Nazaretu nejsou součástí pouze izraelské, nýbrž také libanonské reality. Jsme tam i tady V libanonské Saidě a Súru žijí tisíce Palestinců, jejichž předkové uprchli v roce 1948 z dnešního Izraele do Libanonu. V uprchlickém táboře Ajn Hilva žijí stovky lidí, pocházejících z vesnice Seforíja - dnešní izraelské Cipori. Tedy z téže vesnice, z níž shodou okolností pocházejí i rodiny dětí, které se staly oběťmi útoku v Nazaretu. Jejich příbuzní v Ajn Hilvě -a také samozřejmě odhodlaní příslušníci Hizballáhu - naslouchají tomu, co říká otec zabitých dětí o Nasralláhovi...

Jsou však slyšet i jiné, rozumnější hlasy. „Raketový útok na Nazaret ukázal, že izraelští Arabové tvoří nedílnou součást izraelské společnosti,“ napsal izraelsko-arabský publicista Nazír Madžlí. „Co je dobré pro Izrael, je dobré také pro ně. A všechno špatné škodí také jim. Nazaret, Haifa, Naharíja - tatáž bolest, tatáž cena, tytéž rakety.“

A vzápětí dodal: „Jsme tady a jsme také tam. Izraelští Arabové jsou rozpolceni - nikoli však proto, že nevědí, na čí stranu se mají postavit anebo komu by měli stranit. Obávají se však o osud obou stran. Chtěli by, aby se ukončilo prolévání krve a konečně začal dialog.

LN, 29. 7. 2006