Dovedete si představit, že sto kilometrů od Prahy (Berlína, Londýna, Paříže) je milionové město ovládané lidmi, kteří chtějí váš stát zničit? Že jsou schopni odpalovat rakety, sice primitivní, ale dost silné na to, aby zabíjely civilisty? Že když proti tomu městu zasáhnete vojensky, svět se bouří a ocejchuje vás za agresora? Těžko. Evropa nemá svou Gazu, ovládanou radikálními islamisty, takže taková zkušenost jí zcela chybí. Odtud se odvíjí vzájemné nepochopení pravidel přežití v Evropě a Izraeli, pravidel zoologické zahrady a pravidel džungle, máme-li to říci obrazně.

Kdyby žil Izrael v evropských poměrech, kdyby byl obklopen sousedy, kteří uznávají jeho právo na existenci a rozvíjejí s ním partnerské vztahy, nevyrazili by agenti Mossadu do Dubaje, aby tam zabili jednoho ze zakladatelů Hamásu, neboť ten muž by byl místo v hotelu ve vězení. To, co je z hlediska evropských pravidel a přísné legality vražda (pachatel navíc zneužil pasy skutečných Evropanů), je z pohledu přežití v džungli sebezáchovný krok. Ale zkuste si to vysvětlit navzájem!

Nelegální neznamená nelegitimní

Má stát právo mimosoudně zabíjet? Dokonce na území jiného, neutrálního státu? Padne-li taková otázka někde na humanitární konferenci, vzbudí bouři odporu. Ale přežití, notabene přežití celého společenství, se neřídí pravidly humanitárních konferencí. Právo zabíjet si osobují mnohé státy, a to nejenom při regulérních válkách.

Jde-li o válku s teroristy, uniformy a s nimi spjatá pravidla ztrácejí smysl. V takových případech si státy osobují právo zabíjet už tím, že se nedokážou vyhnout tzv. kolaterálním ztrátám, že prostě při útoku na džihádisty zahynou i přítomní civilisté. Stává se to Izraelcům v Gaze, Američanům, Britům i Němcům v Afghánistánu. Ale především si státy osobují cílené zabíjení (targeted killing) teroristů.

I obdivovaný prezident Bill Clinton dal roku 1998 (tři roky před 11. zářím) rozkaz americkým silám dostat Usámu bin Ládina živého či mrtvého. A neméně obdivovaný Barack Obama se nechal slyšet, že za jeho vlády Amerika cíleně zabila více džihádistů než za vlády George Bushe. Tak proč by neměl totéž právo Izrael?

Harvardský právník Alan Derschowitz na blogu Hudson Institute píše, že ne všechna mimosoudní zabití jsou nezákonná. Je třeba se ptát. Byla zabitá osoba bojovníkem ve vztahu k těm, kdo ji zabili? Pokud Mahmúda Mabhúha zabil skutečně Mossad, tak vůči němu byl Mabhúh určitě bojovníkem. Aktivně se podílel na válce Hamásu proti izraelským civilistům. Navíc je pravděpodobné, že byl zabit během své mise do Íránu, kde měl nezákonně získat další zbraně proti civilistům.

Ano, bylo to nezákonné zabití člověka představujícího nezákonnou hrozbu. Američané i Britové během druhé světové války takové osoby zabíjeli bez rozpaků. Takže hlavní problém legality není v zabití Mabhúha, ale v tom, kde byl zabit. Kdyby to bylo v Gaze, bylo by to de facto na bojišti, kde sofistikované zákony neplatí. Ale protože to bylo v Dubaji, de facto neutrální zemi, kde teď hrála na turnaji například izraelská tenistka Šachar Pe’erová, bylo to zabití nelegální. Bylo ale též nelegitimní?

Chceme vidět jen Eichmanna

V Evropě, zvláště v zemích, jež se cítí poškozeny zneužitím svých pasů, roste podráždění a neochota uznat legitimitu izraelských kroků. Je to ovšem v téže Evropě, která sama přísahá na varovný odkaz holokaustu a před měsícem se shromáždila v Osvětimi, aby potvrdila krédo „nikdy více“. Dobře, tomu každý rozumí a tleská, ale jak zajistit ono „nikdy více“ přísně legalistickými prostředky, nežijeme-li v přísně legalistické Evropě? To je jádro věci.

Za tři měsíce tomu bude 50 let, kdy agenti Mossadu v suverénní Argentině přepadli, uspali a unesli Adolfa Eichmanna, strůjce „konečného řešení židovské otázky“. Ten byl pak v Izraeli odsouzen a popraven. Akce, kterou se Mossad dodnes chlubí, byla ilegální, porušila argentinské zákony i svrchovanost, přesto snad nikdo v Evropě její legitimitu nezpochybnil. Proč? Protože přece platí „nikdy více“.

Jenže má-li platit „nikdy více“ i dnes, kdy prakticky všichni pachatelé holokaustu jsou buď chyceni nebo mrtví, nemůžeme to poměřovat vztahem k Hitlerovi. Dnes nehrozí, že by někdo v Evropě zplynoval šest milionů Židů -už proto, že tolik jich není ani v Izraeli. Jestli Židům jako národu něco hrozí, je to protižidovství blízkovýchodní, muslimské - a delegitimizace Izraele ze strany liberálního Západu.

Lidé ve vedení Íránu, Hamásu či Hizballáhu říkají nahlas a otevřeně to, za co by kdokoliv v Evropě šel do vězení, a neriskují tím vůbec nic. Tedy riskují, ale jen tehdy, pokud jim komando Mossadu dokáže, že úsilí o zničení židovského státu může přinést smrt. Problém je v tom, že Evropa chce i dnes vidět jen Mossad, který pronásleduje Eichmanna.

LN, 24.2.2010