l

Bylo to osvěžující, vzpomínka na staré dobré časy. Navzdory tomu, že šlo o pouhou symboliku. Ta ale vytvořila zdání naděje, že svět může být jiný. Lepší. Tváří v tvář nenávisti, jaké ze strany íránského režimu čelí Izrael, to není málo.

V pondělí 17. dubna přistál na letišti Ben Guriona u Tel Avivu Kýros Rezá Pahlaví. Titulární korunní princ, syn posledního šáha Muhammada Rezy Pahlavího. Zatímco ajatolláhové v Teheránu, včetně nejvyšších představitelů šíitského režimu, uléhají a vstávají s myšlenkou na likvidaci židovského státu, v jejich žargonu sionistické entity, který tvoří rakovinový nádor na mapě regionu, Kýros Rezá Pahlaví přicestoval jako přítel.

A své přátelství dal nepřehlédnutelně najevo. Zavítal do památníku Jad Vašem v Jeruzalémě, aby se zúčastnil pietní ceremonie v rámci izraelského Dne (vzpomínky na oběti) holocaustu. Pomodlil se u Západní zdi, nejposvátnějším místě judaismu, na programu měl návštěvu terasovitých zahrady v sídle víry baháí v severoizraelské Haifě. Náboženství, jehož původ spadá do Persie 19. století.

Hostitelkou byla ministryně pro zpravodajské služby Gila Gamlielová; prince přijal prezident Herzog a premiér Netanjahu.

S jakým poselstvím Kýros Rezá Pahlaví do Izraele přijel? Dvěma slovy: nabízí alternativu. K současnému teokratickému režimu, který patří k nejhorším na světě, pošlapává lidská práva a osobní svobody vlastních občanů, podporuje protiizraelské teroristické organizace, destabilizuje region a představuje vážnou hrozbu svým úsilím získat jadernou zbraň, staví princ jinou politickou vizi. V článku „In Israel, son of last shah says Iranians ‚absolutely‘ ready for Israel ties“ o ní informoval 19. dubna server The Times of Israel. Na tiskové konferenci v Tel Avivu host řekl: „V okamžiku, kdy bude naše země svobodná, skončí veškeré nepřátelství.“ Je si jist, že Íránci jsou zcela připraveni na přátelské vztahy s Izraelem. Věří, že obě země mohou být strategickými partnery a že většina obyvatel Íránu smýšlí jinak než představitelé režimu.

Princ Kýros doslova: „Pokud jde o íránský lid, je radostí bez sebe, nadšen a šťasten, že je konečně zastoupen někým, na koho lze pohlížet v jiném světle.“ Dodává, že íránský lid chce světu sdělit: „Nejsme teroristé. To režim je takový. Jsme přátelé každého národa, který respektuje naši suverenitu a naše právo na svobodu a demokracii.“ Není to příliš optimistický pohled? Možná. Ale má racionální jádro. Lid Íránu, to vskutku nejsou teroristé. Jsou obětí režimu teror podporujícího.

Pahlaví, který žije v americkém exilu, dlouhodobě usiluje o to, aby se Írán změnil z extremistického, teologicky řízeného režimu porušujícího lidská práva na stát s demokratickou vládou. Myslí si, že nyní je správný čas vyvinout tlak na takovou změnu. Odkazuje na nedávné měsíce trvající protesty Íránců proti vládě ajatolláhů, které byly vyvolány zářijovým (2022) zabitím Mahsy Aminiové ve vazbě íránské mravnostní policie; zatčena byla kvůli tomu, že neměla na hlavě šátek v souladu s režimními pravidly o oblékání žen. Princ dospěl k názoru, že stále více lidí, kteří dříve věřili nebo trvali na pokusech o reformu režimu, něčemu takovému již nevěří, přičemž stále více Íránců „je nyní názorově v souladu s těmi z nás, kdo od samého začátku prosazují sekulární, demokratickou alternativu ke klerikálnímu režimu.“ Dodal, že režim trpí po smrti Aminiové a následných protestech naprostou ztrátou legitimity.

Princ si přitom dává velký pozor na to, aby jeho vyjádření nebyla interpretována jako podpora nebo obhajoba násilného řešení v úsilí změnit režim. Věří, že konec systému by mohly způsobit masové stávky pracujících. „To je mechanismus, který dokáže vyvinout obrovský tlak na režim a způsobí jeho paralýzu a kolaps.“ Cílem Pahlavího je vytvořit ústavodárné shromáždění, jehož prostřednictvím by Íránci navrhli alternativní systém vlády, zákonů a ústavy a poté by šli k volbám a v referendu novou ústavu schválili.

Vyjádřil přesvědčení, že nejen on, ale miliony Íránců, jejichž hlas není slyšet, cítí stejné emoce, neboť jsou v zajatci režimu a režimem utlačováni. Podíváme-li se na to, jak úspěšný je Izrael jako jedinečná demokracie v regionu, můžeme si představit, co by jiný Írán, neovládaný náboženskou diktaturou, ale sekulární a demokratický, znamenal pro stabilitu v oblasti a jak pozitivní dopad na svět by měl, na rozdíl od negativního vlivu současného íránského režimu od jaderné hrozby po šíření islámského radikalismu a podpory terorismu.

Pahlaví se také vyjádřil negativně k obnovení jaderné dohody s Íránem, protože režimu v Teheránu nelze věřit. Již dříve použil peníze získané po uvolnění sankcí k financování globálního teroru prostřednictvím svých spojenců. Je přesvědčen, že jakékoliv vyjednávání s nedůvěryhodným režimem je ztrátou času. Tedy nikoliv „JCPOA 2.0“ (nová dohoda o íránském jaderném programu – LS), ale investice do alternativy, kterou představuje íránský lid, je nejrychlejší způsob, jak eliminovat všechny hrozby.

Závěr autora článku. Ačkoli nemá smysl zastírat, že šáhův režim, který na konci sedmé dekády 20. století svrhla islámská revoluce, nebyl ideální, dnes je zřejmé, jak pošetile se chovali ti, kdo změně režimu nadšeně tleskali a vítali návrat Chomejního z exilu. Spatřovali v něm spasitele. Fatální omyl. Denně jsme konfrontování s děsivými důsledky této revoluce. A ovšem – alternativou k nynějšímu systému nemůže být jiná diktatura či autokratická vláda, ale svobodný a demokratický Írán. Dobře to ví i titulární íránský korunní princ Kýros Rezá Pahlaví. Jeho vize politické alternativy si zaslouží pozornost a podporu. Slova syna posledního vládnoucího šáha, v porovnání s tím, jak nenávistná propaganda, nikoli nepodobná hitlerovské vedoucí ke genocidě, se na Izrael z Teheránu pravidelně valí, zněla jako balzám.