Rudá armáda masakrovala civilisty v polské vesnici

V těchto dnech si připomínáme 75. výročí smutné tragédie. Rudá armáda brutálně zničila polskou obec Przyszowice ve stylu českých Lidic.

Je to jeden z dalších důkazů faktu, že není zločinu, kterého by se nedopustili jak nacisté, tak komunisté. Pravda, v sovětských gulazích nebyly plynové komory, ale jinak v nich rovněž kvůli děsivým podmínkám zemřely miliony lidí.

Tato strašná událost ve vesnici nedaleko slezských Gliwic mě šokovala. Je to pro mě nepředstavitelná hrůza. Vojáci Rudé armády ve dnech 26. - 28. ledna 1945 vypálili polské Przyszowice, muže povraždili, ženy a dívky hromadně znásilnili. V některých případech však vrazi v sovětských uniformách neušetřili ani ženy a děti. Například ve sklepě jednoho z domů byly ženy a děti ubodány rudoarmějci bajonety. Počty zabitých nejsou stále upřesněné, ale polští historici se nyní přiklánějí k minimálnímu číslu 69. Smutné je, že mezi zavražděnými byli i čtyři uprchlí vězni z vyhlazovacího tábora v Osvětimi, dva Poláci, Ital a Maďar, kteří se v obci skrývali, a hrdinové protinacistického odboje.

Tohoto válečného zločinu se dopustili vojáci 118. armádního sboru Rudé armády, který byl součástí 1. ukrajinského frontu pod vedením maršála Ivana Koněva. O příčinách tohoto brutálního masakru se stále spekuluje, příčiny nejsou ani po tak dlouhé době stále zřejmé. Údajně se sovětští vojáci domnívali, že jsou už na německém území a jejich oběti jsou Němci. K výbuchu nenávisti také mohl přispět fakt, že při bojích o Przyszowice Němci zničili na čtyřicet sovětských tanků a zabili více než sto rudoarmějců.

Vraždění civilistů je ovšem zrůdné v každém případě a neznamená to, že jestliže se někdo jiný chová s odpuštěním jako dobytek, tak já se musím chovat stejně. Pak se totiž chovám také jako dobytek. Já však považuji údajný omyl a zaměnění polské vesnice za německou za nepřesvědčivé zdůvodnění. Nemohu opravdu věřit tomu, že by sovětští vojáci nepoznali Poláky od Němců. A to i kdybych nakrásně politicky nekorektně připustil, že šikmoocí rudoarmějci asijského původu národnostní rozdíly neuměli rozlišit. Ale v Przysowicích musel být i nějaký sovětský důstojník a ten jistě dobře věděl, kdo jsou zdejší obyvatelé.

A také to nebyly jediné sovětské válečné zločiny. Je známou skutečnosti, že vojáci Koněvova 1. ukrajinského frontu v lednu pětačtyřicátého roku masově znásilňovali ženy v polském Krakově. Oddíly NKVD a jednotky Rudé armády se dopouštěly brutálního násilí na civilistech v Pobaltí a východním Polsku už v letech 1939 – 41, tedy ještě před vypuknutím II. světové války, takže výmluvy na předchozí německé násilí neobstojí. V letech 1944 – 45 také Sověti zavraždili v Polsku tisíce vojáků zemské armády, bojovníků proti nacistům.

Jak však současnému Německu nelze vyčítat nacistické zločiny, tak je nesmyslné nynějšímu Rusku přičítat tyto staré události. U Rusů mně ale vadí to, že se snaží tyto incidenty bagatelizovat. To je nepochopitelné, když sami Rusové tvrdí, že jejich země není to samé co Sovětský svaz.