Zřejmě se jednalo o jednu z nejvýznamnějších obchodních transakcí v dějinách Spojených států. Na počátku devatenáctého století v roce 1801 existovaly oficiálně Spojené státy podle ústavy pouze dvanáct let. Země byla v té době relativně malá, v roce 1801 zahrnovala 16 států pouze na východě území Severní Ameriky a asi 5 milionů obyvatel - tedy mnohem méně než 50 států s více něž 320 miliony lidí nyní. Většina obyvatel v té době byli zemědělci, kteří žili v mnoha případech velmi daleko od sebe. Ale někteří Američané chtěli i přesto více prostoru. Pohybovali se na západ. Mnozí se usadili v dnešních státech Kentucky a Tennessee. Cestování bylo obtížné. Existovalo jen málo cest. Lidé se pohybovali pěšky, na koních nebo lodí. Lodě byly obzvláště důležité. Převážně lodě přepravovaly zásoby z východního pobřeží USA do západních teritorií. Jinými slovy, lodě byly jako kamiony a řeky jako dálnice. Hlavní řeky v USA v té době téměř všechny tekly do přístavu New Orleans. V důsledku toho bylo toto město pro Američany jedním z nejdůležitějších míst na kontinentu. Přes jednu třetinu veškerého amerického zboží prošlo v té době přes New Orleans.

Existoval však jeden základní problém. Spojené státy New Orleans nevlastnily. Přístav byl součástí mnohem většího území zvaného Louisiana, jež po mnoho let včetně přístavu vlastnila Francie. V roce 1762 jej Francie předala Španělsku a v roce 1800 ho Španělsko „tajně“ vrátilo zpět Francii. Prezident Thomas Jefferson považoval situaci za velice nepříjemnou. Na rozdíl od Španělska té doby byla Francie velmi silná a Jefferson se obával, že by mohla omezit schopnost Američanů používat přístav. Nabídl tedy Francii, že ho odkoupí. Napoleon Bonaparte však nabídku odmítl, měl naopak plán rozšířit francouzskou říši o území Severní Ameriky. Jako první krok poslal francouzské jednotky na karibský ostrov Saint-Domingue, dnešní Haiti, kde chtěl kontrolovat cenný obchod s cukrem. Obavy prezidenta Jeffersona rostly a znovu se pokusil přístav v New Orleansu odkoupit. Tentokrát američtí diplomaté zvýšili nabídku na 10 milionů dolarů.

Napoleon znovu odmítl, ale po nějaké době překvapil. V Saint-Domingue porazili bývalí otroci francouzské jednotky. Bonaparte sice tehdy neustoupil a poslal tam další vojáky, ti ale byli rovněž poraženi. Napoleon si uvědomil, že Francie nebude v Saint-Domingue profitovat, a opustil i myšlenku zabrat pro Francii americká území. V důsledku toho a skutečnosti, že potřeboval peníze na války v Evropě, se Francie svých aktivit v Severní Americe zcela vzdala. Napoleon tedy svolal americké diplomaty v Paříži a nabídl USA odprodej New Orleans a celého území Louisiany. Francie získala za tento obchod 15 milionů dolarů - za celou oblast, přístav a přes dva miliony kilometrů čtverečních území.

V USA je tento obchod nazýván „The Louisiana Purchase“. Někteří historici ho popisují jako „největší úspěch Jeffersonova prezidentského období“, jiní jako jedenu z nejvýznamnějších obchodních akcí v celé americké historii.

Následně to byla ještě americká koupě Aljašky od Ruska, ale to je již jiná, více než sto padesát let stará historie, byť bezesporu rovněž velice zajímavá. Rusko tehdy muselo USA uplatit, aby Aljašku koupily, a následně prodalo toto území tzv. „za pár šupů“. Tímto obchodem se v roce 1867 ke Spojeným státům americkým připojilo jeden a půl milionu km² nových teritorií za 7,2 milionu dolarů. Dodnes tohoto kroku Rusové litují a spřádají různé spiklenecké teorie, podle nichž je prodej Aljašky neplatný. Faktem je, že podobnou praxi jako na Krymu mohou v tomto případě jen těžko realizovat - ale o tom třeba někdy příště.