12.8.2022 | Svátek má Klára


HISTORIE: Moskva vyhrožuje

4.12.2010

Zrádce je "mrtvým mužem"!
Když letos v létě zatkla americká FBI deset ruských špionů, kteří žili v USA pod cizími jmény, tedy nelegály, nejmocnější muž Moskvy premiér Vladimír Putin, se nechal slyšet: "Je to důsledek zrady. A zrádci, jak známo, končívají špatně." Jeden z pracovníků prezidentské kanceláře nyní tvrdí, že Rusové vědí, kde se skrývá, a že za ním poslali zabijáka, aby ho zlikvidoval. Je to "mrtvý muž"!"

Totální selhání ruské rozvědky

Před několika dny odhalil deník Kommersant, že nelegály prozradil plukovník Ščerbakov z centrály rozvědky SVR; ve skutečnosti - jak vyšlo najevo po dvou týdnech - se jmenuje Alexandr Potejev. Na hlavní správě nelegální rozvědky řídil odbor C zabývající se Severní Amerikou. A těsně před zatýkáním v USA zmizel. Včas odjel ze země rovněž jeho syn, který pracoval v moskevské protidrogové centrále, stejně jako další děti. Manželka už žila v USA.
Teprve nyní vyšlo najevo, že nejdůležitějším členem zatčené desítky byl módní fotograf Michail Vasenkov, který vystupoval pod jménem Juan Lazaro. Díky své profesi měl rozsáhlé styky ve vysoké americké společnosti. Ještě v osmdesátých letech, před svým vysazením do USA, pracoval ve Španělsku a v Chile takovým způsobem, že dostal titul hrdiny SSSR. A těsně před svým zatčením ho povýšili na generála.
Lazaro se vyšetřovatelům americké tajné policie FBI odmítal k čemukoli přiznat. Nakonec ani nemusel. Jeho osobní spis - zřejmě stejně jako ostatních špionů - přivezl do Washingtonu jeho nadřízený z Moskvy. "To není jenom zrada, to je průs…," citoval Kommersant jednoho svého informátora. "Nic takového se dosud nestalo."
Potejev měl být před rokem povýšen na generála, ale před tím by musel absolvovat zkoušku na detektoru lži. Generálské lampasy prý ze skromnosti odmítl - nejspíš se bál detektoru. Kupodivu nikoho to nezarazilo. Nikdo nevěděl, že jeho dcera žije v USA. "Normálně by takový člověk neměl ani prověrku bezpečnosti, natož aby řídil nelegály v Americe," řekl reportérům anonymně jeden důstojník rozvědky.
Tohle všechno jsou nezvyklé jevy. Jak to, že u kontrašpionáže nevyvolaly podezření? Podle názoru dotazovaných ruských zpravodajců rozvědka SVR "profesionálně totálně selhala".

Popravy generálů NKVD

Přeběhnutí zpravodajců čili defekce k potenciálnímu protivníkovi, jak to udělal Potejev, není ničím novým. Avšak západní tajné služby nikdy neposílaly na východ zabijácká komanda, jak to nyní hlásá Kreml. Tohle pravidlo si vytvořily sovětské tajné služby koncem dvacátých let minulého století a ruské služby ho beze zbytku přejaly. Občas ho využívaly rovněž služby sovětského bloku včetně československých. Mimochodem tento příkaz má kořeny v hluboké asijské minulosti - platil i ve staré Číně.
Když ve druhé polovině třicátých let zahájil diktátor Stalin velký teror, nechal stahovat do Moskvy šéfy rezidentur výzvědné služby NKVD z celého světa. Podezíral je, že spolupracují s nepřítelem. Většinu popravili, menšinu poslali do koncentračních táborů, kde jenom někteří přežili.
Ze zpráv o mizení kolegů v Moskvě někteří zpravodajci správně posoudili situaci a odmítli se vrátit. Vedení rozvědky rozhodlo o jejich likvidaci.
V září 1937 našli švýcarští policisté poblíž Lausanne tělo rozstříleného člověka, který měl československý pas na jméno Hans Eberhardt. Byl to generál NKVD Ignace Reiss, původním jménem Natan Porecki z Polska, který dřív řídil sovětskou špionáž proti Belgii. Několik pasů ukradl na okresním hejtmanství v Chomutově kasař, kterého tam poslali místní komunisté, a ti potom odnesli tuto kořist na sovětské vyslanectví.
Poreckého přítel generál Walter Krivicki, narozený jako Samuel Ginsberg, rovněž Polák, utekl do USA. Před tím šéfoval výzvědné síti v Belgii. Vyzpovídal se americkým tajným službám a ponorka ho dopravila do Londýna, kde zase hovořil s Brity. Měl pocit, že za oceánem je v bezpečí a ochranku odmítl. Po třech letech 9. února 1941 ho našli mrtvého v hotelu Bellevue ve Washingtonu. Jeho smrt označili místní policisté za sebevraždu, ale agenti FBI a další zasvěcenci tomu nevěřili. Důkazy pro vraždu však chyběly.

Výhrůžka Stalinovi zapůsobila

Chytře se zachránil jedině generál Vladimír Orlov, který vedl akce sovětské rozvědky za občanské války ve Španělsku. Přes Kanadu se dostal do USA, aniž o tom FBI věděla. Stalinovi poslal dopis, že kdyby ublížil jeho příbuzným v SSSR, anebo jeho samotného zavraždí, jeho právník zveřejní všechny sovětské agenty, které zná. Mezi nimi byla taková budoucí esa, jako Kim Philby v Anglii. Výhrůžka zapůsobila. Až druhý den po Stalinově smrti v březnu 1953 odešel Orlov do redakce časopisu Life, kde svůj příběh odvyprávěl.
Na podzim 1945 zběhl ze sovětské ambasády v Ottawě šifrant Oleg Guzenko a upozornil západní kontrašpionážní služby na řadu sovětských vyzvědačů. Třebaže žil pod jménem Anton Sobotki trvale chráněn Kanadskou jízdní policií, pokusil se ho zavraždit velvyslanecký rada Oleg Chomenko, naštěstí neúspěšně.

Pomsta na dětech?

V prosinci 1981 vyvezla CIA z Polska plukovníka Ryszarda Kuklińského s celou rodinou. Kukliński od roku 1973 předával Američanům informace o přípravách Varšavské smlouvy k útoku na západní Evropu a v poslední době o opatřeních proti odborovému hnutí Solidarita. K poznání, že komunismus není ideálem, ho přivedlo přepadení Československa vojsky pěti států v srpnu 1968.
Zpočátku žila jeho rodina v USA pod cizím jménem a pod ochranou tajné služby. Po pádu komunismu se přestala skrývat, dokonce navštívila Polsko. Pohrobci sovětské KGB se patrně nakonec pomstili na Kuklińského dětech. V lednu 1994 vyplul mladší syn Bogdan na plachetnici z Floridy do Mexického zálivu a už ho nikdo nespatřil. Explukovník podezříval ze zmizení kubánskou rozvědku. V červenci 1996 porazilo staršího Waldemara ve státu Georgia neznámé auto, takže na místě zemřel. Obojí náramně podezřelé - ale opět bez důkazů.

Radioaktivní vražda

Bývalý důstojník KGB a ruské kontrašpionáže FSB Alexandr Litviněnko utekl v roce 2001 z Moskvy do Velké Británie. Odmítl se podílet na nezákonnostech, které FSB páchala, a obviňoval prezidenta Vladimíra Putina z vyvolání nové války v Čečensku - a hlavně o tom všem mluvil a psal.
V prosinci 2006 byl v Londýně otráven radioaktivním poloniem a po několika dnech utrpení zemřel. Nejpodezřelejším byl Andrej Lugový, podnikatel a bývalý osobní ochránce ruského expremiéra Jegora Gajdara. Vyšetřování, které vedl Scotland Yard, se nepodařilo dovést do konce, protože je Rusové sabotovali.

Střelba za hranicemi

Odsunutý sudetský Němec Stefan Kolman, dablér, který pracoval pro vojenské zpravodajství i pro Američany, usvědčil v roce 1951 v Rakousku jednoho českého špiona. Třebaže mu to nadřízení vymlouvali, rozhodl se vrátit do Československa. Vojáci v Praze ho podezírali ze zrady. Nakonec mu zaručili imunitu: "Když nám všechno povíš, budeme to brát jako součást tvé zpravodajské hry."
Kolman tomuto vábení podlehl a 13. listopadu 1951 se přiznal. Jeho řídicí důstojníci podplukovníci Oldřich Kvapil a Josef Novák mu řekli, že to berou jako úskok, jímž si chtěl upevnit pozici u Američanů.
Za tři dny ho vyslali do Bavorska. Doprovodili ho na Folmavu. Když byl agent deset či patnáct metrů v západním Německu, Kvapil ho zastřelil. Ať Američané vidí, jak si umíme vyřizovat účty se zrádnými dabléry!
Později se o tomto případu začalo mluvit mezi důstojníky Generálního štábu a pracovníky sekretariátu ÚV KSČ. Inspekce Zpravodajské správy spolu s ÚV KSČ incident vyšetřila a zjistila podrobnosti. O Kvapilově úmyslu zastřelit zrádného agenta věděl náčelník správy plukovník Racek, ale nezakázal mu to.
Na základě toho schválil politický sekretariát ÚV KSČ, jehož jednání byli přítomni Viliam Široký, Július Dolanský, Alexej Čepička, Václav Kopecký a Antonín Novotný, 19. listopadu 1953 usnesení: "PS ÚV KSČ schvaluje, aby pplk. Kvapil a další nebyli povoláni k trestní odpovědnosti ve věci zastřelení agenta Kolmana. Provede s. Čepička a Barák."
Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu vraždu podal návrh na žalobu Kvapila, generálporučíka ve výslužbě. Avšak v prosinci 1999 dostal od prezidenta vzhledem ke svému věku milost.

Podivnosti v cizině

Na podzim 1962 se chystali šifrant Karel Žižka s manželkou, kteří pracovali na čs. misi u OSN v New Yorku, zběhnout. Jednou se Žižka vrátil domů z noční služby a v bytě našel zavražděnou ženu s jedním kolegou a rusky mluvícím mužem. Nejspíš si myslel, že se potkal s jejími vrahy. Okamžitě seběhl k autu a zběsile ujížděl ulicemi města. Nakonec z něho vystoupil a zastřelil se.
V roce 1963 zběhl od vojenské výzvědné služby Jan Kondek. Začal pracovat pro Francouze. Avšak 20. září 1966 ho našli v bytě, který patřil jinému čs. uprchlíkovi, mrtvého. Pařížská policie oznámila, že se udusil vinou závady na plynovém potrubí. Francouzští zpravodajci se domnívali, že to nemohla být náhoda, ale rafinovaně připravená vražda.
Třebaže i v pozdějších letech měly československé výzvědné služby pátrat po některých lidech a buď je unést, nebo zavraždit, už se jim to nepodařilo. Uprchlíci z rozvědky mířili do USA, které jim zajistily opravdu dobrou ochranu.
Americké tajné služby určitě zajistí bezpečnost Potejeva a jeho rodiny, pokud se budou její členové přesně řídit jejich pokyny.

Z vyzvědačů celebrity - nevídané

Když se vrátí některý vyzvědač ze zahraniční cesty domů, zvláště po svém prozrazení, obvykle se skrývá a ani jeho nadřízení nemají chuť se jeho existencí chlubit. Teprve po letech, až pach nechutnosti vyprchá, se pozvolna vynořují.
S desítkou vyměněných nelegálů zacházejí Rusové naprosto opačně. Přijal je premiér Putin, dokonce si s nimi zazpíval vlastenecké písně. Některé uvítal - seznam nebyl zveřejněn - prezident Dmitrij Medveděv v Kremlu, aby jim udělil vysoká státní vyznamenání. Nejvíc je viditelná osmadvacetiletá rusovláska Anna Chapmanová, rozená Kuščenková, o níž ruské noviny píší jako o "Agentce 90-60-90". Objevila se na Bajkonuru při startu kosmonautů na mezinárodní kosmickou stanici ISS, nastoupila jako poradkyně do jedné velké banky a pózovala pro ruskou mutaci pánského časopisu Maxim.
Špioni, kteří deset let pracovali v USA, aby získávali její státní, vědecká a průmyslová tajemství, tedy vráželi Američanům kudlu do zad, se v Rusku stali celebritami. Tato úžasná proměna nemá obdoby. Kdyby nevládl v Bílém domě slabošský Barack Obama, určitě by Washington v Moskvě velmi hlasitě protestoval.

Vyšlo ve zkrácení v čas. Reflex č. 47 - 25. 11. 2010

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!