Dne 9. listopadu 2009 uplynulo přesně dvacet let od pádu Berlínské zdi a tuto sobotu uplynulo padesát let od doby, kdy ji východní Němci začali stavět. Stalo se tak v neděli 13. srpna 1961 v jednu hodinu v noci. Od toho dne byl rozdělen Berlín osmadvacet let. Tehdy začala stavba 165,7 kilometrů dlouhé zdi, která oddělovala americký, anglický a francouzský sektor od zbytku města, kde byli Rusové. V průběhu let se stále vylepšovala, nakonec šlo o dvě zdi, kvůli kterým byla zbořena řada domů. V meziprostoru byly samostříly, zoraný pás a silnice pro policejní hlídky. Dnes na jejím místě najdete jen bílou vydlaždičkovanou čáru. Berlínská zeď byla velkou jizvou na Evropě, která celému světu připomínala, že druhá světová válka ještě neskončila, nebyla podepsána mírová smlouva s poraženým Německem ani nebyl kodifikován zvláštní statut pro Berlín, jen se žhavá válka proměnila na studenou.

Připomeňme si, proč k tomu došlo: Od roku 1945 do srpna 1961 opustilo NDR z velké části právě přes Západní Berlín 2,7 milionu obyvatel (z toho jen v roce 1953 to bylo 331 000), což je jako kdyby denně odešlo obyvatelstvo jedné středně velké vesnice. Ze začátku odcházeli jen podnikatelé, což nikomu moc nevadilo, později lidé s akademickým vzděláním a studenti a to už začalo existenci NDR ohrožovat.

Historici si donedávna v této souvislosti kladli následující otázky: Od kdy se plánovala stavba Berlínské zdi? Věděli o této stavbě západní velmoci předem? Existovala dohoda mezi Chruščovem a Kennedym, jak se domníval nakladatel Axel Springer či členka levicové PDS Sahra Wagenknecht?

Již asi před deseti lety redaktor zpravodajského časopisu Der Spiegel Klaus Wiegrefe došel po studiu archivních materiálů k jednoznačnému závěru: Spojenci byli šťastní, že se vyhnuli třetí světové válce. Cenu za tento způsob řešení zaplatili obyvatelé NDR, kteří museli žít dalších bezmála třicet let v komunistické diktatuře. Západní spojenci se u zdi objevili až 48 hodin po té, co byla stavba započata a teprve za 72 hodin byla předána Moskvě víceméně symbolická protestní demarše.

Z archívů rovněž vyplynulo, že tehdejší šéf NDR Walter Ulbricht s uzavřením západních sektorů Berlína počítal již od začátku padesátých let. Jako první s myšlenkou postavit v Berlíně zeď přišel první šéf východoněmecké státní tajné policie Stasi Wilhelm Zaiser. Sovětská strana však byla proti. V roce 1960 dokonce Chruščov dal Ulbrichtovi ještě velice jasně najevo, že na hranici k Západnímu Berlínu se nesmí nic měnit. Chruščov chtěl počkat na výsledek voleb v USA. Pro Ulbrichta bylo ale již začátkem roku 1961 uzavření hranic jen otázkou času.

Podle výpovědi českého generála Jana Šejny, který v roce 1968 odešel na Západ, se v Moskvě 29. března téhož roku sešel Chruščov s vedoucími funkcionáři dalších komunistických stran a Ulbricht před nimi již hovořil zcela jasně: „Kapitalisté nám chtějí bez skrupulí přetáhnout nejproduktivnější lidi.„ A když se ho kdosi zeptal, co chtějí proti tomu dělat, odpověděl: “Pomocí hlídek našich pohraničníků, pomocí bariér a snad i pomocí ostnatého drátu Západní Berlín uzavřeme.“ Jak dokumenty ukazují, hlavní problém představoval nedostatek ostnatého drátu. Ještě týden před začátkem stavby ho chybělo 300 tun.

Dne 3. června 1961 došlo ve Vídni na půdě amerického velvyslanectví v hudebním salónku k historickému setkání Nikity Chruščova a Johny F. Kennedyho. Kennedy byl ze svého impulzivního protějšku, který na něj působil jako postižený amokem, překvapen, ale zároveň nechtěl za žádnou cenu vyvolat „z přehlédnutí“ třetí světovou válku, zvláště ne nukleární.

Chruščov na tomto jednání předložil Kennedymu nové berlínské ultimatum (první bylo z roku 1958, zůstalo bez odezvy a vyžadovalo se v něm jednání o tzv. „svobodném městě,“ tedy Západním Berlíně.) Kennedy položil Chruščovovi otázku: „Rád bych se zeptal, jestli vaše ultimatum znamená, že náš přístup k Západnímu Berlínu bude uzavřen?

„Dobře jste rozuměl, pane prezidente,“ odpověděl Chruščov a pokračoval: „My nechceme žádnou válku, ale když nás k ní budete nutit, tak válka bude.“ Kennedy odvětil: „ To vypadá v tomto roce na velice chladnou zimu.“

Dne 6. července 1961 dal Chruščov souhlas se stavbou Berlínské zdi. Zřejmě ho přesvědčila skutečnost, že jen za první půlku tohoto roku opustilo NDR 100 000 Němců. Zprávu Ulbrichtovi osobně tlumočil ruský diplomat Kwizinski. Ulbricht podle něj přikývl hlavou a požádal ho, aby Chruščovovi za zprávu poděkoval. Organizací stavby zdi byl pověřen státní sekretář pro otázky bezpečnosti Erich Honecker. Nešlo totiž jen o stavbu zdi, ale i o oddělení zásobování elektrickým proudem a přerušení podzemní dráhy. V jeden moment bylo uzavřeno 12 stanic podzemky a 48 stanic nadzemní dráhy. Z 81 přechodů jich bylo uzavřeno 68. O přípravě celé akce bylo podle historika Armina Wagnera informováno jen šedesát funkcionářů. Západní rozvědky, díky svým agentům mezi lékaři, kteří léčili vrcholné funkcionáře, přibližné datum znaly několik dní předem, ale nijak se na celou akci nepřipravily, protože informacím nevěřily, stejně jako Reuters nevěřil v Londýně zprávě svého korespondenta. Američané byli informováni i od svého agenta plukovníka Olega Vladimíroviče Penkovského, který byl zároveň ruským agentem, ale ani jemu neuvěřili. J. F. Kennedy evidentně spojencům informaci, kterou získal ve Vídni, nepředal. Chruščov prý začátkem června 1961 řekl: "Rozbalíme ostnatý drát a západní mocnosti se na to budou dívat jako hloupé ovce. Dřív, než se vzpamatují, postavíme zeď!"

Velení západních spojenců se prý jen po 13. srpnu optalo západoněmeckého ministra Franz-Josefa Strausse, jestli si budou muset vybojovat přístup do Berlína a na který ruský vojenský prostor v NDR mají - v případě potřeby - shodit atomovou bombu. Jestli je to pravda, ale nebylo nikdy potvrzeno. Pravda ale je, že když se tehdejší starosta Berlína Willy Brandt obrátil na velení spojenců s otázkou, co budou dělat, ti mu odpověděli, že v západním Berlíně je 11 000 vojáků a proti nim stojí armáda o síle 500 000 mužů a bez svolení svých vlád nesmí vydat žádný rozkaz.

Dokumenty zároveň jasně ukazují, že Kennedy počínání Chruščova plně chápal. Údajně řekl, kdyby Rusové nezakročili, přišli by brzy o NDR a později i o Polsko, Československo a Maďarsko. A dodal: „Žádné krásné řešení, ale pořád nekonečně lepší než válka.“ Americký prezident jen požadoval, aby přítomnost jejich armády v Berlíně byla zabezpečena, a vyžadoval vyjednání přístupových cest. Francouzský prezident Charles de Gaulle, jako voják, byl jiného mínění. Navrhoval, aby spojenečtí vojáci okamžitě s tanky vyjeli na hranice Berlína a zdi pobořili. Podle něj by pak město nikdy nebylo rozděleno. A my se můžeme domnívat, že možná by nebyla tak dlouho rozdělená ani Evropa.

Dne 15. srpna 1961 voják Conrad Schumann, který měl službu u hranice, na poslední chvíli přeskočil rozestavěnou zeď "v plné polní". Na západoněmecké straně stál zrovna reportér Peter Leibing, který ho vyfotografoval a tento snímek je dodnes symbolem dělení Berlína. Foto z ČTK

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

Autor je novinář a spisovatel