Realita, nebo jen strašák?

Nejsem si jist. Studená válka byla epochou soupeření USA a Sovětského svazu v éře bipolárního světa. Byla to éra otevřeného nepřátelství supervelmocí, ale bez jejich přímé konfrontace. Byla to éra soupeření založená na neslučitelnosti ideologií a na nich založených ekonomicko-politických systémů. V paměti historie i pozdějších generací přetrvává jako období zavrženíhodného rozdělení světa, jako éra oficiálně zastávaného nepřátelství, soupeření a nespolupráce.

Přesto však mělo i toto období svá nezanedbatelná pozitiva – především jasnou přehlednost a srozumitelnost rozložení sil v mezinárodní politice, exkluzívní odpovědnost dvou supervelmocí za vývoj ve světě a omezení, která to kladlo pro jejich praktickou politiku.

Dnes je situace zcela jiná. Svět se stal multipolárním, výlučná hegemonie USA z počátku 90. let je minulostí. Svět je daleko méně předvídatelný, hráčů je mnoho a jejich křížících se zájmů ještě vice. Chybí disciplinující hrozba vzájemného zničení mezi dvěma supervelmocemi, překotný vývoj válečných technologií a jejich nekontrolovatelné šíření trvale vytvářejí nové hrozby a mění rovnováhu sil. Moc prostředků masové komunikace a manipulace dokáže dnes mnohdy vice, než dříve vojenská síla. Reálné politické zájmy států jsou skryty za politicko-korektní frazeologií, která nahrává nezodpovědnosti.

Při sledování toho, co se ve světě kolem nás děje, především událostí kolem migrační krize, mám pocit, že dnes, bohužel, žijeme v době daleko nebezpečnější, než byla dříve studená válka.

Auitor je výkonný ředitel Institutu Václava Klause