I vztah k Bělorusku ilustruje hybridní válku

O hybridní válce se mluví tolik, až se vytrácí její zásadní smysl. Hybridní válka není něco, co vede k vítězství na bojišti, ale spíše strategie rozkládající protivníka zevnitř. Ilustruje to vztah Západu, EU i Česka k Bělorusku a Lukašenkově režimu. Například organizovanou přepravu migrantů na hranice s Polskem či Litvou pokládá Západ za součást hybridní války a reaguje zpřísněním sankcí. Lukašenko zase pokládá sankce za součást hybridní války Západu vůči své zemi a reaguje zavedením trestní odpovědnosti za výzvy k jejich uvalení (za „snahu o poškození národní bezpečnosti“ hrozí až 12 let). Lze to šroubování spirály vůbec vyhrát?

Těžko říci. Pohled na zdejší webové diskuse spíše děsí. Sjarhij Cichanouski byl odsouzen na 18 let za podněcování nepokojů a sociální nenávisti. Ministr zahraničí Kulhánek na Twitteru napsal, že Lukašenko se projevil jako „vyděšený malý kluk“. Je otázka, zda je to výstižné, ale na webu čteme reakce typu: „Kulhánku, jsi prozápadní fízl a nejde Ti o náš stát a lidi.“ A i když člověk ví, že to není skutečný vzorek populace, stejně se otřepe. Tady je fronta hybridní války, ne na polsko-běloruské hranici.

Našinec by si myslel, že lidé v zemi se zkušeností totality uvažují jasněji. Že vědí, že takové tresty se zde nedávaly ani za tuhé normalizace (Uhl 9 let, Jirous 8,5 roku). Že slyší-li o únosu letadla s exilovým opozičníkem Pratasevičem, napadne je únos Bohumila Laušmana v roce 1953 z rakouského exilu, jeho odsouzení na 17 let a nevyjasněná smrt ve vězení. Že vědí i to, že na rozdíl od ukrajinských nacionalistů je v Bělorusku živý étos protinacistického odboje. Není-li v těchto věcech u nás jasno, je to úspěch Lukašenka.

I proto se chová jako oběť hybridní války Západu. Ví, že válku sankcí lze vyhrát jen tehdy, když ten, kdo je uvaluje, není závislý na postiženém a jeho spojenci. Prostě když to není EU, která vypíná zavedenou energetiku s tím, že ji do velké míry nahradí plyn z východu.

LN, 16.12.2021