21.9.2021 | Svátek má Matouš


FRANCIE: Není už pozdě…?

15.7.2021

Podle sociologického průzkumu si 74 % populace Francie myslí, že francouzská společnost se zhroutila, 45 % dokonce souhlasí s tím, že v zemi brzy vypukne občanská válka. Co se nyní děje ve Francii?…

Na konci dubna vyvolal ve Francii rozruch dopis, který adresovalo zhruba tisíc francouzských důstojníků ve výslužbě (z toho 20 generálů) svému prezidentovi Emanuelovi Macronovi. Žádali v něm prezidenta o důsledný zásah proti islamistům a o přísné vymáhání ústavních hodnot a pořádků zejména vůči přistěhovalcům a příslušníkům muslimské menšiny.

Má to smysl?

Zároveň v dopisu avizovali, že nezmění-li vedení Francie odpovídajícím způsobem svou politiku, hrozí, že v zemi vypukne občanská válka a armáda převezme moc ve státě a o prosazení ústavních hodnot se sama postará.

Francouzská společnost je velmi etnicky, národnostně a nábožensky různorodá a také velmi názorově rozdělená. Podle sociologického průzkumu si 74 % populace Francie myslí, že francouzská společnost se zhroutila, 45 % dokonce souhlasí s tím, že v zemi brzy vypukne občanská válka. Naprosto katastrofální zjištění, které by většina lidí možná čekala od africké rozvojové země, a nikoli od západoevropské rozvinuté demokracie.

Předměstí francouzských měst ovládly skupiny, komunity i gangy, na které francouzské zákony málokdy dosáhnou. Iniciativa generálů a vysokých důstojníků francouzské armády vyzývá, aby francouzská vláda vůči těmto tendencím tvrdě zasáhla. Mluví doslova o „dezintegraci pod náporem islamistických hord z předměstí, které oddělují velké části národa a činí z nich teritoria podléhající dogmatům neslučitelným s naší ústavou“.

O islámském separatismu začal mluvit už i prezident Emanuel Macron. V únoru tohoto roku byl francouzským parlamentem schválen zákon proti separatismu, který má bránit vytváření komunit mimo většinovou společnost. Přišel i s tzv. Chartou republikánských hodnot, ve které se nejvyšší představitelé muslimských federací a uskupení zavazují k dodržování ústavních principů a k potírání extrémistických názorů (nepřipojily se však všechny muslimské organizace). Vyvstává však otázka, jaký reálný efekt budou mít tyto dva politické kroky Macronovy vlády proti islamistickému radikalismu a separatismu a jestli už není pozdě.

Příliš měkký, nebo příliš tvrdý?

Samotný zákon proti separatismu byl kritizován opozicí jak zprava, tak zleva. Pravice mu vyčítá, že je příliš obecný a nezmiňuje v něm konkrétně, že se jedná o separatismus islámský. Levice naopak tvrdí, že je příliš zaměřený vůči muslimům.

Je to však právě neschopnost či obava pojmenovat pravdivými slovy problémy, které se nevyskytují zdaleka jen ve Francii, jež celou situaci zapříčinila a dále jí jen prohlubuje. Hysterickým a jednostranně dogmatickým bojem proti rasismu, xenofobii a islamofobii, který je sám o sobě nesnášenlivý, nenávistný a diskriminující, se marginalizují, zlehčují a zastírají problémy, které přistěhovalci z Blízkého východu a Afriky způsobují.

Zcela zjevné problémy již nelze zpochybňovat, když jsou pravidelně dějištěm nepokojů nejen předměstí velkých městských aglomerací, ale i středně velkých měst, a když příslušníci přistěhovalců mnohdy spolu s extrémistickými radikály z řad anarchistů a různých ultralevicových skupin zapalují auta, rabují, ničí soukromý majetek a napadají pořádkové síly. To, že mnohdy z takového prostředí vzejde čas od času teroristický útok, rozhodně není ničím překvapivým.

Další otázkou jsou i animozity a střety mezi samotnou islámskou menšinou, ta je národnostně a etnicky roztříštěná z různých koutů Blízkého východu a Afriky. Její příslušníci si nesou problémy, nevraživosti, historické předsudky a traumata ze svých domovin, které dodnes chovají mezi sebou navzájem, a ty tak působí další problémy a konflikty.

Co s tímto vším dělají francouzští politici? Progresivní „liberální“ levice, která nedávno ovládla mnohé radnice, vymýšlí, čím nahradit vánoční stromek, aby byl ekologičtější a nábožensky neutrální, jak upravit rozpočty, aby byly „genderově rovnější“, a kam položit základní kameny k novým mešitám.

Příznivci Le Penové v čele radikálnějšího tábora na druhé straně nabírají na síle, střetávají se v ulicích s ultralevicovými extrémisty a bobtná v nich touha po jednoduchých a drastických řešení.

Centrista Macron, jak se sám už během své kampaně označoval, se teď deset minut po dvanácté snaží zoufale uklidnit situaci v zemi, která je neutěšená a v moderní historii bezprecedentní a za kterou pochopitelně nese spoluzodpovědnost.

I v USA?

Není to však jen Francie, dopis francouzské generality vzbudil nedávno podobné gesto i u čelních vysloužilých představitelů armády ve Spojených státech. Ti v něm tvrdí, že Spojené státy se nacházejí v nejvážnějším boji o přežití jako ústavní republika od chvíle svého vzniku v roce 1776. Jde o konflikt socialismu, marxismu a progresivismu se zastánci ústavních práv a svobod. Nejen z tohoto dopisu, ale z dění v posledních let je zcela patrné, že americká společnost je neméně rozdělená než ta francouzská.

Západ prochází hlubokou krizí, o to palčivější, že je to krize vnitřní, krize vlastní identity. Občanská válka v zemích, které jsme považovali za vzory demokratické stability a bezpečnosti, je pro nás jako Čechy nemyslitelná. I když česká společnost je rozklížená, je to rozdělení jiného druhu. Nemáme žádnou větší etnickou nebo náboženskou menšinu, podpora progresivní levice je u nás naštěstí naprosto minimální.

Dlouhá doba míru v západní Evropě mnohé ukolébala do letargie, do přesvědčení, že mír a klid již bude trvat na věky. To zapříčinilo vzestup pacifismu, idealismu a utopistických představ. Vlády začaly krátit rozpočty na obranu a kastrovat vlastní armády. Politici zapomněli pojmenovávat věci skutečnými jmény, bez příkras a bez obavy, zda pravda někoho neurazí.

Západ musí reagovat, z krize takového druhu a rozměru ho může vyvést jen lídr formátu Margaret Thatcherové či Ronalda Reagana, s demokratickými zásadami, smyslem pro svobodu a spravedlnost a s tvrdostí a rozhodností, bez kterých hrozbě islámského separatismu a levicového progresivismu nelze čelit.

Vyšlo na The Conservative, převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.

Václav Opatrný


Narodilo se vám miminko? Zahrajte si s Pampers o ubrousky New Baby
Narodilo se vám miminko? Zahrajte si s Pampers o ubrousky New Baby

Pampers New Baby jsou dětské vlhčené ubrousky určené pro citlivou pokožku, bez alkoholu, parfemace a s neutrálním pH. Jsou tak ideální od prvního...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.