očekávám, že nadcházející Transatlantická rada bude v první řadě hledat řešení, jak zabránit dalšímu zvyšování cen potravin. Očekávám reakci na jejich skokový růst i na fakt, že letos desítky milionů lidí zemřou a dalších 100 milionů se hlouběji propadne do chudoby. Stav, kdy v rozvojových zemích vznikají hladové bouře a vyspělé země potraviny přidělují, nezpůsobila totiž přírodní katastrofa. Je to výsledek hloupé politiky na obou stranách Atlantiku.

Ta vypadá tak, že kvůli vysokým dotacím a dovozním clům se potraviny paradoxně nepěstují tam, kde jich lze vypěstovat nejvíc za nejnižší ceny. Na polích roste místo obilí řepka, kukuřice a třtina, které po zpracování skončí v nádržích aut. Přitom je známo, že cena pšenice by okamžitě klesla o 10 procent a cena kukuřice dokonce o 20 procent, kdyby státy vyhlásily na biopaliva moratorium. A to pomíjím komický fakt, že na výrobu jednoho litru biopaliva se často spotřebuje více než jeden litr nafty.

Dámy a pánové,

jsem přesvědčena, že se za týden na jednání Transatlantické rady jasně projeví, zda Evropská unie a Spojené státy cítí skutečnou globální zodpovědnost nebo zda o ní jen populisticky hovoří. V tváří v tvář doslova smrtelným výsledkům dosavadní potravinové politiky by měly co nejrychleji zrušit nespravedlivé zemědělské dotace a cla. A přestat propagovat nesmyslná biopaliva. Jen tak se sníží cena potravin a více lidí na planetě dostane šanci na život beze strachu z hladomoru. A jen tak dostojíme skutečné globální zodpovědnosti.

projev ze zasedání Evropského parlamentu, Brusel, 7.5.2008

poslankyně Evropského parlamentu