Každé ráno jsem se houpal na vlnách a díval se na hory na obzoru. Večer tam svítily tisíce světel - prostě hned bylo vidět, jak říkal Jára Cimrman, jak tam na druhém břehu prosperuje „turecké hospodářství“. U Řeků na Kosu to na dovolené nebylo špatné. Krásná nová výstavba, čisté moře, bezvadné restauranty…. Jen taková nervozita všude. A v hospodách prázdno a u bazénu jsme byli skoro sami…

Místní rumunský hotelový údržbář pravil, že kdyby se to v Řecku po…. a Řecko si „lehlo“, tak že nás přinejhorším k Turkům dovezou místní majitelé převozních bárek. No, když jsem byl mladší, tak bych těch pět kilometrů snad i uplaval…

Dáte li někomu všetečnou otázku, která země ležící v Evropě měla v posledních letech růst DPH skoro 10 %, bude těžko hádat. V Evropě taková zem prostě není, řekne nakonec. Ale je. Je to Turecko. Je ho sice v Evropě jen kousek, ale to stačí. Dáte li však někomu na ulici otázku, kdo je v Evropě největší ekonomický průserář, odpověď je téměř vždy správná: Řecko. Což je z geopolitického hlediska stát hned vedle.

Vedení Evropské unie, které zděšeně zírá už dva roky na řecký malér, není schopno nic vyřešit. Lití peněz do bezedné díry nemá žádný smysl. Jedině ten, že se na nějakou dobu občanstvu zatají, jak velký je to malér a že na něj „velcí Evropané“ neznají odpověď. A že až to praskne, budou se dít věci…

Vycházejme z faktů:

1. Evropa je zadlužená až po uši
2. Experiment s eurem nevyšel
3. Obyvatelstvo Evropy je rozmazlené a zhýčkané a západní Evropa je dlouhým blahobytem duševně naprosto rozložená
4. Evropští politici jednají podle starého hesla „Víme, že je to v piheli, ale každý další den je dobrý!" (pro nás - tedy pro ně)

Zároveň však vyrostl jakoby náhle částečně vedle a částečně v Evropě nový silný soupeř. A to bývalá Osmanská říše, dnes zvaná Turecko. Její staronový president, representující novou politickou třídu vyšlou z tureckých a muslimských tradic, nezastírá, že vedoucí úloha Turecka v oblasti Blízkého východu a Středozemního moře je jeho cíl. Útočit na Evropu není v dohledné době pro Turky praktické. Prvním cílem je oblast táhnoucí se od Turecka až co nejdál do Střední Asie. Američtí politologové, například George Friedman, předpokládají, že Turecko bude vypadat v roce 2050 jako místní velmoc.

Část amerických a evropských politologů předpokládá, že někdy kolem roku 2050 bude po dobytí oblasti osídlené hlavně turkickými muslimskými národy Turecko tak silné, že se vydá svým druhým tradičním geopolitickým směrem. Potáhne na Balkán- Srbsko, Bulharsko, Rumunsko a dále do střední Evropy.

Německo, kterému nevyšel další pokus, tentokrát o mírové ovládnutí Evropy (ve spolupráci s Francií), bude dle některých amerických předpovědí logickým politickým a vojenským partnerem Turecka při této expanzi. Ostatně byl to jejich partner v době I. i II. světové války, takže je na co navazovat. Německé období pokusů o dominanci v Evropě zahájené v roce 1871 Bismarckem rozhodně neskončí brzkým vnitřním ekonomickým rozvalem Evropské unie, jehož začátek právě sledujeme. Německo má obrovské a stále nevyčerpatelné ideové a hlavně ekonomické rezervy a jeho ekonomická síla, obnovující se i po strašlivých válkách, není rozhodně u konce. Část politologů předpokládá, že se po obnově „osmanské síly“ v polovině 21. století na Balkáně a pláních východní Evropy odehraje válka mezi Tureckem a Polskem a jeho spojenci. Na straně Polska budou mít hlavní slovo USA, na straně nové „Osy“ budou hlavními aktéry Turecko a Německo. Rusko přitom už předtím bude vytlačeno z oblastí dobytých v 19. a 20. století, ale nikdo nebude mít zájem na jeho úplném zničení.

To je výhled, pokud se do té doby něco nestane. Zdá se však, že už se děje něco, s čím ještě před deseti lety nikdo nepočítal. Rozklad EU je daleko rychlejší než očekávali i europesimisté. Celý jih Unie je zasažen krizí. S výjimkou neustálého nalévání peněz do krachujícího Řecka (Irska a Portugalska) se Evropa zmohla jen na pitomý nápad, že by Řekové prodali nějaké ostrovy. Třeba Německu, že…

Tak to může napadnout jen skutečně hodně egocentrického Němce anebo bruselského eurohujera. Řecký politik, který by to vyslovil nahlas, by do pěti minut nebyl politikem, pokud by vůbec byl živý. To by Řekové raději vyhlásili „Řeckou socialistickou republiku“ a šli bojovat do hor. V Řecku žádné vlivné skupiny „germanofilů“ jako u nás neexistují. Takže tudy cesta nevede.

Ale něco se musí udělat. No, možná nám napovídá nedávno vyslovený „návrh“ Číny, že by si zřídila v Řecku „pár přístavů “, jistěže jen obchodních. Jo a nějakou tu „ekonomickou“ zónu kolem… Ostatně za hlubokého nezájmu našich novinářů a politiků, kteří se matlají v pitomostech typu ProMoPro a zabývají se obskurní postavou nějakého Michálka, probíhá v Evropě už nějakou dobu velká diplomatická ofenziva Číny.

Té Číny, které se řadu desetiletí „západní odborníci“ vysmívali a vykřikovali, že Čína nemůže udržet tempo růstu ročně okolo 10 % a že politická diktatura není slučitelná s ekonomickým úspěchem. Moře slov bylo na toto téma nadřazeně nažvaněno.

Mezitím, zatímco Čína bohatla a schraňovala peníze, pracovala a pracovala a šla za svým cílem, Evropa zabředala do dluhů. Zlikvidovala své armády, odzbrojila a její vedení a „inteligence“ vymýšlela všechny možné „lidské“ nároky a ekologické fantasmagorie, boj proti „kouření“ a „problémy“ označování potravin …. Až jsme tam, kde jsme.

Proti muslimům a hlavně proti raketově se rozvíjejícímu Turecku nemáme žádnou obranu. Rozbili jsme Jugoslávii, legalizovali agresivní muslimy v Albánii, Kosovu a části Bosny, radostně jsme porazili Srbsko … a dneska nenápadně stavíme na hranicích Bulharska a Řecka směrem k Turecku drátěné ploty. Ty nám brzo budou platný jak mrtvýmu zimník. A USA mají svých starostí dost a my tady stojíme s holým zadkem a prázdnýma rukama. Úžasný výsledek úsilí vytvořit „Spojenou Evropu“. Když to nešlo dvakrát válkou pod německým velením a jednou pod bolševickým, tak jsme to zkusili mírově v politicko ekonomickém tandemu Německo-Francie. Němci peníze a práci, Francouzi plno řečí a levicovou politiku. Také se to nepovedlo. A navíc, kde vezme Evropa peníze? Nejdřív a hlavně pro Řecko. Evropa je nemá, USA je nemají, Rusové taky ne, od muslimů by si půjčil na tenhle projekt jen šílenec. A ono nejde je o peníze, ale také o řešení, co s tím dál!

Vypadá to, že nezbude, než aby si kus Řecka pronajali Číňani. Eurohujeři se eura nevzdají. A jiná cesta není. Takže Čína dnes bude v Evropě pravděpodobně postupovat, jako to dělala Evropa v Asii v době, kdy byla na vrcholu sil ona. A zřídila si Hong Kong a Macao.

Číňanům to bude vyhovovat, taková nepotopitelná základna v Evropě. Budují totiž pod vedením takzvané „KS Číny“ evropsko-americkou společnost, která se jim i jejich lidu strašně líbí. Musí proto exportovat.

Navíc je v Evropě půl miliardy stále ještě bohatých zákazníků a několik obchodně „panenských zemí“, jako je Ukrajina, Bělorusko atd. Ve východní Evropě je navíc stále dost relativně levných a kvalifikovaných pracovních sil.

A Evropa bude nakonec vzhledem k muslimům a rostoucí moci a aroganci nového Turecka ještě ráda, že kousek od Istanbulu bude takový ten malý kousek Číny. Té, co má, proti zdánlivě „velkému Turecku“(cca 72 milionů obyvatel, Německo jako největší stát EU 82 milionů) skutečnou lidskou a ekonomickou sílu. Jedna miliarda a asi 200 milionů lidí se nedá přehlédnout. Ani z nového trůnu osmanského paši. Ani z Brusele.

Číňané navíc politicky a ekonomicky nepotřebují, aby se turkické národy příliš spojovaly a aby tak síla Turků dosahovala až k cca 25 milionům muslimů žijících v Číně, což jsou hlavně odbojní Ujguři.

Pro naše „vzdělance“, kterým stále nedochází, jaká je turkická síla v pozadí za Tureckem, rád nabídnu orientační tabulku z Wikipedie:

Oblast, kterou ukazuje mapa, nás navede na další úvahu, proč nemají Číňané zájem na tom, aby se Turci příliš „roztáhli“:

Tam ve střední Asii je stále „volná“ nafta, plyn, zlato, rudy, ale také voda v horách a velké pláně vhodné k pěstování zemědělských plodin. Efektivně a moderně. Ne jako bolševici a místní post-bolševické místní zaostalé polodiktarury.

Lze tedy předpokládat, že tak, jako jsme my svými penězi, technikou a pracovitými a asertivními lidmi po tři dlouhá staletí ovlivňovali Čínu, bude dnes Čína ovlivňovat a také zachraňovat Evropu. Před Turky, muslimy ale i samotnými lidsky vyšeptalými a politicky zdegenerovanými Evropany.

Když někdo přijde, je slušné pozdravit.
„Hǎo rìzi“ Číno (Dobrý den)