Francie, jak se nám snaží kdejaké eurohujerské mediální tele namluvit, nezhnědla. Spíše zbělala. Ve vítězství Marine Le Pen a jí vedené National Front (správně Národní fronty a ne Nacionalistické fronty, jak melou media), spatřuje téměř třetina francouzských voličů naplnění slov Marseillaisy, státní hymny Francie:

Allons enfants de la Patrie,
Le jour de gloire est arrivé!
Vzhůru, děti vlasti,
den slávy nadešel!
Proti nám tyranie
zvedá svůj krvavý prapor!
zvedá svůj krvavý prapor!
Slyšíte v našem kraji
řev divokých vojáků?
Přicházejí vraždit naše děti,
naše ženy v naší náruči!

Ref.: Do zbraně, občané!
Šikujte se pod prapory!
Vzhůru! Vzhůru!
Nechť krev nečistá napojí
brázdy našich polí!

Že je to přehnané? No, stále víc Francouzů si to nemyslí. Vlády Francie se podle nich změnily ve vlády evropského socialismu a lhavé nenávisti vůči vlastním občanům. Tak jako většina vlád Evropy. S výjimkou Švýcarska, Maďarska, nové vlády v Polsku... a při opatrném kličkování na hraně také vlád České republiky a Slovenska. Velká část občanů Unie si začíná připadat jako morální psanci.

Abych vysvětlil oněm „divitelům se“, o co jde, nějak po jejich, rád bych jim připomněl revoluční Internacionálu, která začíná slovy „Již vzhůru psanci této země“. Ve Slovníku spisovného jazyka českého najdeme, co přesně výraz psanec znamená: „člověk bez domova, vypovězený, vyobcovaný, vyhnanec; člověk vyhoštěný ze společnosti, pronásledovaný, štvaný; štvanec.“

A kdo je dnes v Evropě považován za „lovnou zvěř“, kterou je možno mediálně a morálně štvát a „roztrhat“?

No přeci obyčejný občan Evropy. Evropský domorodec. Nejvíce jeho hlavní představitel, bílý muž (do toho označení je počítán i snědý Španěl, Ital či Balkánec nebo sefardský žid) uznávající křesťansko-židovské zásady. Heterosexuál, plodící děti s pokud možno jednou partnerkou ze stejného civilizačního okruhu. Údajný „macho“, který si myslí, že je jeho úkolem nejprve se vzdělat, pak pracovat a žít v souladu se zákony a morálkou. Platit daně, vychovávat děti spolu s jejich matkou. Muž, který se myje, drží slovo a stále si myslí, že má ochraňovat svoji partnerku a své děti. Pokud si navíc myslí, že by se měl živit sám, je označen soudruhy (v tomto případě soudruhem ministrem Mládkem) za příživníka.

Na druhém místě euronenávisti je jeho družka. Zastává-li podobně odporné zásady, navíc když si myslí, že děti nejsou státu, aby si je vzal, když nějaká úřednice rozhodne. Pokud hlásá, že by se měla starat o děti a jejich výchovu a vzdělání pokud možno rodina a ne státní úředníci, je ihned označena jako mimořádný vyvrhel. A pokud je tak zvrhlá, že si přeje, aby se jí muži dvořili, pouštěli ji sednout jako první, láskyplně na ni hleděli, a nepovažuje letmý dotyk za sexuální obtěžování, je pro Unii naprosto ztracená.

Oba „psanci“ si pak drze myslí, že nejsou podřadnými občany, kteří musí obětovat vše své pro ty, kterým se vzdělávat a pracovat nechce.Mylně se, dle EU, domnívají, že by se na hranicích Unie měly předkládat pasy, že není možno houfně za nezájmu policie chodit po dálnicích, nechávat všude nepořádek, nechat policií beztrestně napadat občany, útočit na kamiony, vraždit Evropany, jak je napadne, a požadovat vše. A neposkytovat za to nic než nenávist.

Jak kdysi napsal Josef Škvorecký o Kanadě (z paměti cituji): „Tady jsou všelijaká práva: práva Eskymáků, ženská práva, práva homosexuálů, práva zvířat, .... Jen práva obyčejného člověka tady jaksi chybí.“

Voliči NF patří k těm, co jim chybí ta skutečná, obyčejná lidská práva a co odmítají být fackovacími panáky, nesvéprávnými platiči daní a také být „posledními z posledních“. Zatímco příchozí mají být „prvními z prvních“ a jsou těmi, jejich kněží v tisících jejich chrámech žádají zkázu a vyhubení „nevěřících“..

K těmto mediálním a sociálním „psancům“ mluví právě ty, podle politického „mainstreamu“ Unie i USA, takzvaně „extrémně pravicové strany“.

Francouzi ovlivnění strachem a zkušeností ze soužití s muslimy - to jsou ti voliči Mariny Le Penové. Ale i britské Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP), Dánské lidové strany (DF), Svobodné strany Rakouska (FPÖ). Další volí Švédské demokraty, Finskou stranu (dříve Praví Finové), v Nizozemsku Stranu pro svobodu (PVV). Z vedení EU je dokonce označována za extrémně pravicovou i maďarská vládní strana Fidesz (Magyar Polgári Szövetség). V SRN pak stoupá voličstvo Alternativy pro Německo (AfD) atd.

Zešílevší evropská neomarxistická intelektuální levice, neschopná se sama prací uživit (viz můj článek na NP Nová vyšší střední třída) se evidentně domnívá, že muslimové jsou nejlepším materiálem pro vypěstování nového „evropského člověka“. Kterého bude ovládat a který ji bude živit.

V tom jí právě ony takzvaně extrémní pravicové strany překážejí. A tak na ně dští síru a pomluvy. Neúspěšně.

Dnešní vládci Unie si nějak nevšimli, nebo nechtějí všimnout, že francouzská NF, německá AfD, dánská lidová strana, se mění. Tyto strany začaly chápat, že antisemitismus, který dnes provozuje většina vlád Unie, jim voliče nenažene, spíše naopak. Evropské národy už mají zkušenost, jak to dopadne, když se začne pěstovat antisemitismus. Byť nyní balený do antisionismu. Také z tohoto důvodu dnes evropští židé houfně volí právě tyto údajně extremistické strany.

Jak píše Zbyněk Petráček ve svém článku: Při volbě hlavy státu hlasovalo pro Le Penovou už 28 procent pařížských homosexuálů a 14 procent Židů. Je strana, kterou volí stále víc homosexuálů a Židů, skutečně fašistická? Právě tyto skupiny tradičně volily liberální levici a říkalo se o nich, že jsou kanárky v dole – že ohlašují hrozbu, když ještě není tak nápadná. Tou hrozbou je nyní sílící počet a vliv muslimů. Právě jich se obávají homosexuálové i Židé, ale jejich pípání mainstreamové elity už nezajímá.

... Hledáte-li za každou cenu nějakou škatulku, lze říci, že Národní fronta je stranou identitářů. Dosud bylo právo na uchování identity přiznáváno jen menšinám. Ale pod sílícím vlivem muslimů se ho začínají chápat původní Evropané. Spisovatel Michel Houellebecq říká jejich hypotetické straně Evropští domorodci. Zdá se, že právě tento směr nyní ve Francii reprezentuje Národní fronta Marine Le Penové.

(Pozn.aut.: viz takéPatrick Buchanan, Smrt Západu (The Death of the West / La Mort de l’Occident, případně na stránkách Generace identity.)

Jakpak to vysvětlí naši eurohujeři, že Marinu Le Penovou volí homosexuálové? Když se domnívají, že pořádáním různých pochodů gayů a leseb už je vše v pohodě. Lidé ze skupiny GLBTSA (The Gay, Lesbian, Bisexual, Transgender and Straight Alliance) si jsou dobře vědomi, že nejsou kompatibilní s islámem.

Podle výzkumu ve Velké Británii bylo mezi místními muslimy zjištěno, že počet muslimů ochotných tolerovat tyto lidi je 0,00 %. Tedy nikdo. Islám, který vyznávají a který je prý tak mírumilovný, v koránu explicitně jmenuje, že nejen židy, ale i homosexuály (a lesby) je nutno okamžitě, jak se na ně přijde, zavraždit. V sunnitském ISIS je přesně podle koránu háží svázané z věží, stejně tak v Sýrii, v šíitském Íránu je věší - nejraději na ramenech západních stavebních strojů popsaných výrazně názvy těchto firem a za houfné účasti obyvatelstva. 3 obr

veřejné věšení homosexuálů

Volební vítězství v prvním kole voleb ve Francii je prvním pokusem francouzských evropských „domorodců“ postavit se proti islamizaci a zničení jejich země. Pro nás je problém v tom, že většina obyvatel západní Evropy se často pod vlivem politiků EU víc obává lidí z východu Evropy, tedy nás, než muslimů. Jen se podívejte na Davida Camerona a jeho politiku.