Evropská unie není schopna nikoho vést ani řešit problém

Evropská unie nás během posledních let přesvědčila jen o tom, že není schopná vyřešit žádný problém - i když je virtuosem v jejich vytváření.

Nejlepším a nejaktuálnějším z mnoha příkladů je její slepota, neschopnost a sebevražedná politická korektnost, která jí po dlouhou dobu brání řešit problém, který díky její politice postupně vyrostl z řešitelného problému v ekonomickou, politickou a humánní katastrofu.

Jediné, co evropští lídři „vymysleli“, je, že problém migrace, ze které se dnes stala ilegální masová imigrace, místo jeho řešení bude „spravedlivě rozdělovat“ povinnou aplikací povinných kvót pro distribuci migrantů - tak, aby se stal katastrofou i tam, kde je zatím jen problémem.

Kvóty samozřejmě nebudou fungovat, vadí v tom samotná pravidla EU. Nikdo nevysvětlil, jak zabránit azylantovi, který byl „přidělen“ do Bulharska, nastoupit do prvního vlaku a odjet tam, kam od počátku mířil - do Německa, do Velké Británie nebo do Švédska.

Ale i kdyby kvóty fungovaly, nic neřeší. EU jimi problém jen valí před sebou a přispívá k jeho zrychlenému růstu. Unie nemá a ani nepřipravuje žádnou politiku, žádný program, který by mířil na podstatu problému a vedl k jeho řešení. Jen z kvót se stává „permanentní politika“ Evropské unie a ona vyhrožuje zemím, které její politiku odmítají. A dnes už ústy předsedy Evropského parlamentu vyhrožuje nejen finančními sankcemi, ale i násilím.

Ani dnes se evropští politici nepoučili a opět se snaží své chyby „napravit“ tím, že je opakují ve stále větším rozsahu.

Nehovoří o nutnosti a nediskutují o způsobech, jak masovou migraci zastavit. Diskutuje se jen o způsobu, jak ji „zvládnout“. A v diskusi je přípustný jen jeden názor: absolutní souhlas s politikou povinných kvót a distribucí azylantů. Vše ostatní je prohlašováno za zločin proti lidskosti.

Den za dnem přibývá ve všech zemích Unie občanů, kteří ztratili důvěru v evropské instituce a orgány. Den za dnem se z jejich legitimních obav, které Unie nechce vyslovit, ale popírá a bagatelizuje je, stává oprávněný strach - navzdory výzvám Evropské komise a jejich vlastních vlád. Z problému migrace se stal problém důvěry občanů v politické orgány a politiky napříč Evropou.
Je to nebezpečný stav a problém, který bude brzy větší než samotný problém evropské asylové a emigrační politiky.

A stejně jako všechny problémy v minulosti se jej Evropská unie, evropští politici a evropská média snaží řešit jeho bagatelizací, popíráním a dehonestací a nálepkováním těch, které jejich politika znepokojuje a kteří o problémech hovoří, jako „xenofobů“, „extrémistů“, „rasistů“, „šiřitelů poplašných zpráv“, „šiřitelů strachu“ a „eurofobů“.. Výsledkem je vznik a růst skutečného strachu.

Evropská unie své občany neinformuje, ale útočí na jejich inteligenci primitivní propagandou na úrovni té, kterou nás krmil náš komunistický režim v padesátých letech. Podle Unie nás nečekají problémy, naopak, masová imigrace z Blízkého východu a Afriky vyřeší naše problémy s nezaměstnaností, náš demografický problém se stárnoucí populací, který ohrožuje náš sociální systém, a budeme navíc „kulturně obohaceni“.

Opět nám někdo slibuje světlé zítřky, opět nám někdo slibuje budoucí blahobyt a opět se máme pro jeho příchod podrobit cizí vůli a hodit za hlavu vše, čemu jsme věřili, co jsme budovali a co jsme uznávali za své trvalé hodnoty.

Jak to skončí, nevím. Ale jisté je, že to v Evropské unii povede k politické krizi dosud nevídaných rozměrů. Pochyby a nedůvěra v evropské instituce, které - kvůli vrozené a neléčitelné absenci demokracie v evropských orgánech - provázely její existenci od chvíle, kdy začala bez konzultací s občany provádět politiku „větší a hlubší integrace“, přerostou v krizi, kterou žádný z neschopných unijních politiků nezvládne.

Dá se předpokládat - ve světle zkušeností s Islámskou komunitou v západoevropských zemích a skutečnosti, že dnes je militantní islám nejen teoretickou možností, ale reálnou a velkou hrozbou - také vlna násilí a nástup skutečných extrémních jednotlivců a skupin.

Dostáváme se do dalšího kritického bodu, k další křižovatce evropské historie a evropského politického a ekonomického vývoje.

A Evropa má bohužel málo lídrů a málo autorit, kterým její občané věří a kteří jsou odborně a politicky schopni řešit evropské problémy a vytyčit budoucí směr evropské politiky.