Jak by měl vypadat „nový evropský člověk“ pro sjednocenou Unii? Musí to být odnárodněný kosmopolitní Evropan, který je náležitě ideologicky zpracován v duchu hodnot pokroku. Pár poznámek k výtvarné variaci na toto téma.

Václav Klaus často hovoří o „homo bruxellarum“ – novém evropském člověku, který má být zbaven svých národních kořenů a být v první řadě Evropanem. O vybudování této umělé bytosti se podle něj snaží evropské kosmopolitní elity, pro které národy a národní státy představují překážku na cestě k vytvoření nové unifikované Evropy. Národy by se proto měly promíchat, rozpustit, splynout. Napomoci tomu by měla i masová migrace jednotlivců mimoevropského původu.

O tom, že zde tendence k budování evropského národa skutečně jsou, a že tento přístup je integrální součástí současného modelu a směřování evropské integrace, jsem přesvědčen. Snad jsou často méně přímočaré a skrývají se pod jemnější pojmy a koncepty, jako jsou občanství Unie či stále užší svazek mezi národy Evropy, nebo na sebe berou líbivý háv demokratizace unijních rozhodovacích procesů (posilování Evropského parlamentu apod.). Někteří čelní unijní politici, jako Daniel Cohn-Bendit či Guy Verhofstadt, pak mluví jasně. Obsah je každopádně stále týž.

Dodal bych, že „homo bruxellarum“ by měl být nejen odnárodněný a prounijní. Nového evropského člověka chápu také jako „náležitě“ smýšlejícího, respektive (pře)vychovaného v levicově pokrokovém duchu. Jeho srdce musí planout pro gender, multikulturalismus, agendu sexuálních menšin, zbytnělé pojetí lidských práv, environmentalismus, stát blahobytu apod. Jeho jazyk musí být vybroušen politickou korektností. Musí být odhodlán, řečeno s Nezvalem, vézt „lidský věk, který se belhal pěšky, do šťastných údolí šťastnější rovnoběžky“.

Léta chodím v Bruselu kolem jedné sochy muže bez jména a bez výrazu, který z podstavce vykračuje do prázdna. Stojí před budovou Lex, která patří Radě EU, na Rue de la Loi. Socha nese název „Stepping Forward“ (Vykročení vpřed) a autorkou je Hanneke Beaumontová. Už dávno si říkám, že právě toto dílo symbolizuje Klausova člověka bruselského naprosto dokonale.

Nechal jsem se tedy tedy pro jednou inspirovat a připravil jsem výtvarnou variaci na dané téma, jejímž středobodem je náš bezejmenný muž. Homo bruxellarum nám zde ožívá v barvách duhy, na vlnách genderu, za hukotu větrníků, za dusotu běženců a v šumu oceánu ideologických frází. Pokud jde o to poslední, čerpáno je z různých programových dokumentů unijních institucí z poslední doby; nemohou zde chybět prohlášení z Bratislavy, Říma a Sibiu nebo třeba Strategický závazek v oblasti rovnosti žen a mužů 2016–2019.

Homo bruxellarum - Václavu Klausovi k 78. narozeninám (Tomáš Břicháček)