Ať už by Velká Británie vystoupila z EU okamžitě bez dohody, anebo později s dohodou, jedna věc se nezmění: jakmile se ocitne vně Evropské unie, nebude mít vliv nejen na její rozhodování, ale ani na její budoucí směřování.

Vystoupit bez dohody britští poslanci odmítají. Celé měsíce se ale nemohou shodnout na tom, jak má britská dohoda s Evropskou unií vypadat.

Přitom je zřejmé, že zatímco divoký brexit by byl katastrofou, pak dohoda, a to ať bude jakákoliv, nemůže být založena na ničem jiném než na uznání základních unijních principů a regulací ze strany Británie. A to bez možnosti o nich diskutovat a jakkoli ovlivnit jejich vývoj do budoucna. Zřetelnější „o nás bez nás“ si lze stěží představit.

Ano, zdá se to být nefér. Ale pokud se Britové nechtějí vzdát společného evropského trhu s jeho nespornými výhodami, nezbude jim než toto hořké sousto spolknout. Jako ho spolkly Norsko, Lichtenštejnsko a Island, evropské státy sdružené v Evropském hospodářském prostoru.

Tam všude platí například i volný pohyb osob na stejném principu jako v Evropské unii. Akorát že tam nikoho nenapadlo dělat z „polského instalatéra“ strašidlo, jako to udělali populisté v Británii, když svého času agitovali pro brexit.

Na základě bilaterální dohody se ale od roku 2002 zavádějí základní unijní pravidla pro volný pohyb osob postupně i ve Švýcarsku, které není členem Evropského hospodářského prostoru, protože to švýcarští voliči před sedmadvaceti lety odmítli v referendu. Obdobně pak o devět let později ztroskotalo i referendum o vstupu Švýcarska do EU.

Vzájemné vztahy tudíž upravovaly průběžně bilaterální dohody, kterých má dnes Švýcarsko s Bruselem kolem tří stovek. Poslední čtyři roky vyjednává s unií o tzv. rámcové smlouvě, která by je nejen zastřešila, ale především aktualizovala.

Týká se to jak volného pohybu osob, tak i modernizace bilaterální dohody o volném obchodu z roku 1972, při níž se Švýcaři například obávají, že by se jim unie mohla plést do jejich národních dotačních zvyklostí.

Zajícem v pytli by se podle Švýcarů mohla stát i předpokládaná smírčí instance pro případ sporů, kterou by měl být Evropský soudní dvůr. V každém případě je hlavním zdrojem frustrace fakt, že kdykoli Švýcarsko žádá rovnoprávný přístup na unijní trh, nezbývá mu než přejímat unijní pravidla.

Navlas stejnou zkušenost udělají i Britové. Pokud se nestane zázrak a brexit nevyšumí do ztracena.