Běloruské prezidentské volby opět upřely pozornost na zemi, která nese smutný titul „poslední evropská diktatura“. Můžeme názorně vidět, že formální demokratické procedury ještě nejsou zárukou občanských svobod, pokud k nim vládci nemají elementární respekt.

Prezident Lukašenko je prototypem člověka s totalitním myšlením a praxí, který zároveň vládne pragmatickou schopností přizpůsobit se změněným podmínkám. K prosazení vlády jedné strany sovětského typu nemá Lukašenko v nové mezinárodní situaci dost vojenské síly. A tak napíná k prasknutí ony formální volební procedury, dráždí světové veřejné mínění a zkouší, co ještě vydrží, přičemž zachovává zdání demokracie alespoň do té míry, aby nenutil Rusko k vypovězení spojenectví, které je pro přežití jeho režimu nezbytné.

Návrat komunismu v kterékoli evropské zemi je dnes opravdu nemožný. To však běloruské demokraty sotva uklidní. Politické vraždy a mizení Lukašenkových protivníků z řad opozice i novinářů jsou důkazem, že i dnes lze bohužel na našem kontinentu vládnout s pomocí strachu. V Bělorusku je dnes fakticky plná kontrola nad politickým životem, informacemi a byznysem v rukou jediného člověka.

V tomto prostředí proběhly prezidentské volby provázené nebývalou mírou zastrašování. Za zmanipulované je označili západní pozorovatelé, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, jejich výsledek odmítly uznat Spojené státy a Evropská unie zvažuje sankce proti běloruskému režimu.

Ani mimořádná brutalita policejních složek, preventivní zatýkání předáků opozice a vyhrožování trestem smrti nezabránily demonstracím proti ovlivňování výsledků prezidentských voleb. Velice si vážím odvahy lidí, kteří se i za těchto podmínek nebojí vyjádřit svůj postoj. Nepochybně si zaslouží naši úctu a podporu. Evropská unie by měla konečně přijít s konkrétními kroky pomoci. V této souvislosti je třeba hodnotit kladně návrh ministra zahraničí Cyrila Svobody, aby země EU zmrazily účty představitelů Lukašenkova režimu či aby přidaly osoby zodpovědné za uvěznění představitelů běloruské opozice na seznam nežádoucích osob, kterým nebudou vydávána vstupní víza. Jde nepochybně o správný krok, který má i podporu předsedy nejsilnější opoziční strany Mirka Topolánka.

Tyto sankce vůči diktatuře jsou tím nejmenším, co můžeme pro svobodu v Bělorusku učinit. Česká vláda by měla zvýšit počet stipendií pro běloruské studenty a zároveň prosazovat vyplácení stipendií z prostředků Evropské unie. Kabinet by měl zvážit i možnost poskytnutí hmotné pomoci vězněným a jinak perzekvovaným osobám a jejich rodinám. Konečně využijeme našich hlasů v Evropském parlamentu a postavení v jeho nejsilnější frakci Evropské strany lidové - Evropských demokratů a budeme apelovat na Evropskou komisi, aby vyčlenila větší finanční prostředky na provoz Evropského rádia pro Bělorusko.

Jsem si jist, že čeští občané ve své většině chápou podporu demokracie v Bělorusku nikoli jako pouhé gesto, ale jako povinnost země, která má sama za sebou totalitní minulost. Je to i náš bytostný zájem do budoucnosti, protože svobodu nemáme zaručenu jednou provždy. Pokud si ji chceme uchovat, musíme za ni bojovat vždy, když se setkáme se snahou ji jakýmkoli způsobem omezovat.

zahraniční tajemník ODS