Vysoké daně a obří korupční skandál vyhnaly Brazilce do ulic protestovat proti vládě prezidentky Rousseffové. Opozice chce impeachement, vládu však spíš ohrozí nespokojený lid.

Třicet let. Přesně tolik roků uplynulo v neděli od chvíle, kdy v Brazílii padl režim tvrdé vojenské diktatury. Jakékoli oslavy či připomínky pádu junty, jež přes dvacet let ovládala veškeré dění v latinskoamerické zemi, však zanikly v obřích protestech proti současné vládní Straně pracujících (PT), potažmo prezidentce Dilmě Rousseffové.

Na proslulé saoupaulské třídě Avenida Paulista se sešlo na 1,4 milionu lidí. Magazín Veja uvedl, že Sao Paulo – „rodiště občanského ducha národa“, jak ve 20. letech poznamenal jeden z prvních brazilských prezidentů Artur Bernandes – tak početnou politickou manifestaci dosud nezažilo. A to přesto, že Brazilci v minulých dekádách mnohokrát ukázali, že umějí vyjít do ulic.

„Dilma nám lže. V televizi vykresluje zemi v růžových barvách. Něco říkala během kampaně, něco jiného nyní. Zvyšuje daně. A poplatky za světlo. A školství je na tom pořád stejně špatně, stejně jako doprava a všechno,“ řekla psycholožka Lilliana španělskému listu El País. Zmínila ty nejpalčivější problémy ještě nedávno hospodářského tahouna Latinské Ameriky a jednoho z nových globálních ekonomických tygrů. Brazílii se v uplynulých letech dařilo, zlatou éru zažila hlavně v letech 2003 až 2010 za vlády předchůdce Rousseffové prezidenta Luly da Silvy.

Ekonomika rostla v průměru o čtyři procenta ročně, v desátém roce – kdy vůkol vrcholila světová krize – dokonce o 7,5 procenta. Tehdy také Rio de Janeiro coby první latinskoamerické město vyhrálo souboj o pořádání olympijských her v roce 2016.

Brazílie těžila z vysokých cen ropy a nerostného bohatství, i výhodného prodeje sóji Číně a díky sociálním projektům levicové vlády miliony Brazilců začaly žít životem, o jakém se předchozím generacím nezdálo. Ostatně právě tato nová střední třída nyní patří k hlavním protestujícím. Někdejší tahoun totiž ekonomicky už pátý rok po sobě stagnuje. A situace se zhoršuje, což Rousseffová pocítila loni na podzim, když obhajovala mandát. Vyhrála, ale nejtěsnějším výsledkem od pádu junty v roce 1985. Svého soka Aécia Nevese z konzervativní PSDB porazila sotva o procento a půl.

Stačí pohled na tamní oficiální čísla a není se příliš co divit: inflace dosahuje 7,7 procenta, roste nezaměstnanost, byť ta je v porovnání s většinou evropských zemí stále „snová“ – pětiprocentní. Dolar je stále dražší, nyní ho lze koupit za 3,2 reálu (před pěti lety vyšel na dva reály) a hlavně – vládu potápí nebývalý korupční skandál v polostátní ropné společnosti Petrobrás. Kdysi nejvýnosnější brazilský podnik se potácí v totálním kolapsu. Hodnota společnosti se od loňského září propadla o 62 procent. Může za to nejen propad cen ropy, ale hlavně korupce, která podnik roky „ždímala“. Nejvyšší soud začátkem měsíce vydal seznam bezmála 50 jmen politiků, kteří jsou namočeni v nejrozsáhlejším vyšetřování v historii země. Je mezi nimi 22 poslanců a 12 senátorů.

Žalobci případ popisují jako čin „složité zločinecké organizace“, kdy stavební firmy získávaly za úplatek kontrakty v některých divizích Petrobrásu. Některým politikům údajně dávaly asi tři procenta z ceny projektu a podle časopisu Economist si někteří tímto způsobem měsíčně „přilepšili“ o 30 tisíc až půl milionu reálů (tedy asi 250 tisíc až čtyři miliony korun). Mezi podezřelými jsou i někdejší šéf prezidentčiny kanceláře nebo bývalý pokladník PT.

Rousseffová vyšetřována není a údajně o machinacích ve společnosti, jejíž správní radě předsedala osm let do roku 2010, netušila. Tomu však věří málokdo. Opozice proto opakovaně žádá, aby sedmašedesátiletá prezidentka rezignovala. Volají také po impeachmentu, tedy možnosti zahájit prezidentčino stíhání. Vzhledem k těžkopádnosti brazilské politiky, prorostlé byrokracií a spletitými vztahy všemožných koalic se něco takového ale příliš nepředpokládá. Prezidentce, která se podruhé ujala nejvyššího úřadu před necelým čtvrt rokem, však politický vaz mohou srazit právě protesty naštvaných Brazilců.

„Chtěla bych žít v zemi, kterou popisuje. Nechci impeachement. Chci jen, aby nelhala,“ řekla protestující Lilliana ze Sao Paula. To však zřejmě nebude jen tak.

LN, 17.3.2015