Co uděláme, když je země v jednom ohni a my sami nemůžeme pomoci? Vyjádříme solidaritu a přání, aby boj s děsivým živlem dobře skončil. Neradujeme se z toho neštěstí.

Něco tak samozřejmého není ale vlastní všem. Důkaz přišel z Blízkého východu.

Izrael postihla v tomto týdnu katastrofa. Desítky požárů. Při pohledu na mapu zobrazenou níže se zdá, že země je v jednom plameni. Na bezpočtu míst prožívají lidé peklo. Místní hasiči jsou zcela vytíženi, pomáhá i zahraničí. Kromě jiných Řecko, Kypr, Chorvatsko, Turecko, Rusko. Zapojily se i arabské hasičské týmy z Judeje a Samaří.

Tolik ohnisek v krátké době – to nemůže být ani náhoda a ani nemůže jít pouze o technické příčiny. Stále víc je zřejmé, že jde o žhářství. Tedy o novou formu teroru.

Připomeňme: Když spadla newyorská Dvojčata, palestinští Arabové jásali. Ne všichni, ale mnozí. Bylo jich dost na to, aby nenechali nikoho na pochybách, co si o nich máme myslet, na čí straně stojí.

Nejinak je tomu dnes. Izrael postihlo neštěstí – a někteří Arabové z toho mají upřímnou radost. Server Jpost.com upozorňuje na některé projevy na sociálních sítích v arabském světě, nikoli nepodobné výlevům v témže světě po 11. září (2001).

Obzvláště se vyznamenali dva šejkové v Kuvajtu. Imám tamní Velké mešity, Mishary Rashid Alafasy, na Twitteru napsal: „Hodně štěstí požárům“. Víc uvádět nemusel. Jiný kuvajtský šejk, Nabil Ali al Awad, přispěl k iracionálnímu protiizraelskému fanatismu sdělením: „Bůh spálil jejich srdce a jejich domovy a jejich peníze a jejich těla a připravil jim ohnivé hroby ... kvůli tomu, co udělali věřícím (rozuměj: muslimům – LS).“

Vždycky, když slyším právě z Kuvajtu tato slova bezbřehé nenávisti, vzpomenu si na První válku v Zálivu. Tehdy se stal bezbranný Kuvajt obětí agrese saddámovského Iráku – a svět mu přispěchal na pomoc. Během války se ale stal obětí agrese také Izrael: z Iráku byly na jeho území vypáleny desítky raket. Přesto, v rozporu se všemi svými zásadami, zachoval izraelský stát vojenskou zdrženlivost, kterou přispěl k tomu, že mohla být operace mající za cíl osvobození Kuvajtu zdárně dokončena.

Tenkrát teklo Kuvajťanům do bot – a také díky izraelskému postoji nedošlo k rozpadu koalice sil západních a muslimských států. Dnes nemají alespoň tolik slušnosti, aby, když má Izrael problém s ohněm, který z velké části založili jejich alláhovští soukmenovci, alespoň drželi hubu, když už se nedokážou chovat jako civilizovaní lidé.

Rozdíl mezi civilizovaným a necivilizovaným člověkem je zřejmý: civilizovaný člověk řekne „Hodně štěstí v boji s ohněm.“ Moderní barbar pak: „Hodně štěstí požárům.“

A v zásadě o tom to celé je.

Rozsah katastrofy je nesmírný. (Zdroj: Eretz.cz)