23.6.2021 | Svátek má Zdeňka


BIG BEN: Ovládne Čína svět? (1)

12.5.2021

Čína předstihne USA jako největší světová ekonomika už v roce 2028, o pět let dřív, než se dosud předpokládalo. Propočítal to o vánocích 2020 britský institut Centre for Economics and Business Research (CEBR) z tempa, jakým Čína bohatne na následcích koronavirové pandemie, zatímco západní ekonomika se sesypává. Takže i kdybychom vyloučili konspirační teorii, že čínský virus byl od začátku záměrným útokem na západní ekonomiku, vychází nám, že jej Čína každopádně dokázala dobře a rychle v útok proměnit.

Je jedinou zemí, která covidovou pandemií bohatne – za rok pandemie o 1,5 bilionu dolarů. Přibylo tam 257 nových dolarových miliardářů vlastnících výrobny zdravotních pomůcek, přepravní společnosti, online prodej. Celkem jich teď Čína má 878, samí zasloužilí členové komunistické strany. Předstihla Spojené státy, které těch miliardářů mají jen 626. Analytici to komentují jako největší přesun bohatství z jedné části světa do druhé za celé dějiny.

Jenže on ten předstih asi přijde ještě dřív, než CEBR předpovídá. Jeho propočet srovnává nastavené tempo růstu ekonomiky čínské se statickým stavem „nerůstu“ ekonomiky americké na konci roku 2020 a mírným růstem v roce 2021. Jenže ta bude spíš ještě setrvačností klesat tempem, jaké se nedá předpovědět. Nikdo totiž neví, kolik ze zkrachovalých podniků se vrátí do provozu, i kdyby vakcíny virus porazily a vrátily společnost k předpandemickému normálu.

Mediální informace z USA z prosince 2020 se zdají těžko uvěřitelné a vypadají jako popis volného pádu do propasti, ve srovnání s nímž, bude-li takto pokračovat, brzy zbledne i velká krize 30. let.

Jen v New Yorku zavřelo 1 057 řetězcových prodejen (asi sedmina všech), podobně v ostatních městech. Třicet celostátních obchodních řetězců vyhlásilo bankrot. Žádost o podporu v nezaměstnanosti podává týdně 700 tisíc Američanů, oznamuje Ministerstvo práce. Za celý rok 2020 to bylo 70 milionů. Fronty na dobročinné jídelní a dárkové balíčky o svátcích Díkůvzdání a Vánoc se vlekly několik hodin, v Chicagu se táhly 15 bloků. Agentura Census Bureau zaznamenala 12% (téměř 40 milionů) Američanů přiznávajících nedostatek potravy. Zkrachovalo 21% malých podniků. Útraty spotřebitelů u lokálních podniků klesly o 27%. 11 milionů Američanů dluží nájem, desetitisíce ztrácejí střechu nad hlavou, na okrajích měst vyrůstají stanová městečka. Téměř polovina restaurací, včetně několika z těch nejslavnějších, do několika měsíců zavře natrvalo, odhaduje National Restaurant Association. Na úroveň chudoby klesly 52 miliony Američanů. Ze stále ještě výdělečně činných Američanů 85% zaznamenává pokles příjmů. Ekonomové předvídají silný růst inflace dolaru.

Jestliže se nám pád Evropy jeví méně dramaticky, je to jen optický klam způsobený záchytnou sítí státních podpor a obrovským zadlužováním. Ale není vyloučeno, že podobné jevy by se mohly dostavit se zpožděním i zde.

To vše je následek „čínského viru“, jak covidu říká Donald Trump a polovina Američanů, zatímco druhá polovina jí za to spílá rasistů. Následky však dopadají nejen na ekonomiku, nýbrž i politiku, média, kulturu, školství, vědu, technologii – a nakonec i obranu. Rok covidové pandemie vyplavuje na povrch spoustu dosud veřejností nevnímaných informací vzbuzujících sérii palčivých otázek.

Je Západ opět ve studené válce – tentokrát s Čínou? Ušlo to jeho pozornosti proto, že se tato válka vede jiným způsobem, než na jaký si zvykl z té předchozí? Nebo proto, že válku vede jednostranně Čína, zatímco Západ je omámen iluzí výhodné obchodní spolupráce? Nebo proto, že Západ opět bojuje včerejší války, tentokrát s obranným zaostřením na Rusko, které se dnes nezmůže na moc víc než hacking, fake-news a mediální útoky na starostu Řeporyjí? Nebo je to dokonce třeba i proto, že vlivné a mocné kruhy Západu na ní, ať už vědomě nebo bláhově kolaborují, protože na ní vydělávají? Jak to, že Číně, stále pevně ovládané komunistickou stranou, tolerujeme tvrdší totalitní režim, než jaký jsme netolerovali Sovětskému svazu a zamlžujeme informace o jeho krutostech, vedle nichž pozdní post-stalinský komunismus sovětský bledne shovívavostí? Opakuje se proslulé komunistické heslo „kapitalisté nám dodají i ten provaz, na němž je oběsíme“?

V touž dobu, kdy vyšla analýza CEBR, byla v Číně odsouzena ke čtyřem letům vězení novinářka Žang-Žan za trestný čin „rozdmychávání kontroverzí, provokování konfliktů a šíření dezinformací“. Rozumějme: zveřejňování faktických informací o průběhu covidové epidemie ve Wuchanu, které se lišily od oficiální vládní verze chválící čínskou vládu, jak brilantně zastavila šíření viru. Byla jedním z prvních reportérů podávajících na internetu zprávy z první ruky o přelidněných nemocnicích a vylidněných ulicích. Na podobný soudní proces čekají ve vazbě další.

Na komunistické vládní cenzuře není nic nového ani překvapivého. Novým jevem je ochota, s jakou čínský styl cenzury ochotně přijímají lidé na Západě. Unikátní a bezprecedentní v dějinách amerických médií bylo vypnutí televizního projevu prezidenta Trumpa několika televizními kanály. Cenzura inspirovaná Demokratickou stranou se nápadně projevila v zatajování informací o čachrech Bidenova syna s Ukrajinou, Ruskem a Čínou, nebo téměř totálním zatměním faktů potvrzujících volební švindly v Trumpův neprospěch, o nichž se dalo dozvědět jen z několika „extrémně pravicových“ serverů.

Jedním z takových je National Pulse, jenž na konci prosince přišel v souvislosti s Čínou s takouvouto zprávou:

„Většina hlavních západních médií přijímá pohoštění a cestování od propagační agentury čínské komunistické strany.“

Tato propagační agentura se jmenuje China-United States Exchange Foundation a její pracovní náplní je o Číně „pěstovat příznivé informování“ a „šířit pozitivní obraz“. Jejích soukromých hostin a sponzorovaných návštěv Číny se účastní mimo jiné televize CNN, ABC a MSNBC, nebo listy New York Times, Washington Post, Wall Street Journal, Forbes, Time Magazine, Newsweek, Atlantic.

Atlantic také předvedl zatím nejnápadnější (a skoro by se chtělo říct nejnestoudnější) pročínskou propagandu, konkrétněji chválu čínské cenzury z pera dvou slovutných amerických profesorů, ujišťujících čtenáře, že „v debatě svoboda versus kontrola netu postupovala Čína celkem vzato správně a Spojené státy celkem vzato chybně“. S přidáním doporučení jakoby opsaného z nějaké marxistické příručky pro politruky: „Podstatné sledování a kontrola projevu jsou nevyhnutelnými komponenty dospělého a vzkvétajícího internetu a vlády musí hrát velkou úlohu v těchto praktikách, aby zajistily, že internet bude kompatibilní s normami a hodnotami společnosti.“

Rozumíme profesorům práva správně, že zavírání reportérů za faktické zpravodajství je postup správný, tedy doporučovaný i pro USA?

„Čína obrovsky ovlivňuje Hollywood,“ sdělil americkému PEN klubu hollywoodský producent Chris Fenton, autor knihy Feeding the Dragon (Jak krmíme draka), v níž dopodrobna popisuje, jak čínská vláda diktuje Hollywoodu, co jeho filmy smějí nebo nesmějí obsahovat, aby byly vpuštěny na čínský divácký trh, jenž předehnal USA a stal se největším na světě s roční tržbou téměř 2 biliony dolarů. A hollywoodští producenti poslušně slouží, z obav, aby jejich jméno nebo firma, pro niž pracují, nebyla dána na černou listinu, jestliže se některým filmem čínským komunistům znelíbí. Několik filmů a produkčních firem to už postihlo, jiné své filmy prostříhaly, nebo „závadné“ části přepsaly a přetočily. Od té doby už také vznikají filmy překrucující historická fakta ve prospěch Číny.

Veškeré veřejné promítání filmů čínských i zahraničních podléhá dozoru propagačního oddělení komunistické strany, jehož funkcí je „implementovat propagační direktivy strany“. Takovou direktivou nemusí být jen zákaz čehokoli nepříznivého o Číně, ale třeba taky pozitivního zobrazování americké amády – jak se už ukázalo u několika filmů odmítnutých čínskou cenzurou.

A nejde jen o filmy určené pro čínský trh. Čínští cenzoři sledují i filmy promítané jinde a za filmy „závadné“ trestají jejich produkční firmy zákazem i jejich filmů „nezávadných“. Následná tematická opatrnost filmových tvůrců ve svém důsledku postihuje i diváky ve svobodném světě, dostávající na svá plátna a obrazovky de facto v Hollywoodu vyrobenou čínskou propagandu. „Made in Hollywood, censored in Bejing“, nadepsal PEN svou holywoodskou zprávu titulkem, „který by měl provázet každý takový film“, zavtipkoval si ironicky.

Internetová konferenční technologie Zoom, jejíž centrum je v USA, ale jejíž software vypracovala Čína, se v roce 2020 projevila jako kolaborant s čínskou vládou. Díky žalobám u amerických soudů zveřejněným v listě Epoch Times vyšlo najevo, že výměnou za vstup na čínský trh Zoom poskytl čínské vládě uživatelské údaje a umožnil čínským špiclům sledovat a vypínat internetové debaty, a to i uživatelům mimo čínské území.

Zoom na příkaz Pekingu zrušila některým uživatelům v USA a Hong-Kongu přístup, s vysvětlením, že účast na takových akcích se pokládala za ilegální v Číně. A že Čína varovala, že neuposlechnutím jejích instrukcí by si Zoom znemožnil přístup na čínský trh. V září 2019 čínská vláda taky skutečně provoz Zoomu v Číně zablokovala, „dokud se Zoom nepolepší“. Tím „polepšením“ byl od Zoomu závazek sledovat diskuse o politických nebo náboženských námětech s názory nepřijatelnými čínské vládě, předat jí databázi asi milionu svých uživatelů sídlících v Číně, a umožnit jí zvláštní přístup do svých systémů. Tím se také v koronavirových lockdownech s lidmi pracujícími z domova Číňané mohou dostávat do korporačních, vládních, nebo vědeckých komunikací.

S technologiemi, jaké má čínský režim k dispozici, by nás už překvapilo, kdyby se nám nehackoval i do mobilních telefonů. Nám tedy možná ještě ne, protože se od nás nemá toho moc co dovědět, ale Američany už pár let odposlouchává. Sděluje to opět list Epoch Times, specializovaný na informace o Číně z perspektivy čínského prozápadního exilu. Přetiskuje zprávu washingtonské analytické firmy Exigent Media, která zjistila, že od roku 2018 čínský státní telekomunikační provozovatel China Unicom sleduje, narušuje a odposlouchává americké uživatele mobilů při roamingu na sítích 3G a 4G v signálním systému SS7. Využívá k tomu jako zástěrky mimo jiné telekomunikačních sítí Barbadosu a Baham, v nichž je hlavním investorem Huawei.

„Sesterská města“ je čínská metoda pronikání do amerických struktur, která si v USA získala spoustu příznivců – a užitečných idiotů. „Družba“ mezi americkými a čínskými městy se místním Američanům jeví užitečná finančně a kulturně, ale jejich čínské sestřičky mají z Pekingu zadán specifický úkol: získávat co nejvíc Američanů pro čínské účely. A začínají už u školáků. Založily si k tomu síť zvanou USA-China Sister Schools Association. Jejím účelem je napojit co nejvíc amerických škol na „čínské přátelství“. Čili na příjem čínské státní propagandy. Třeba metodou vděku za roušky darované čínskými školami. Nebo výměnnými návštěvami školáků, učitelů, komunálních politiků a lokálních podnikatelů. Nebo společnými konferencemi zástupců sesterských měst. Nebo povzbuzováním amerických školáků k dopisování s čínskými.

Tak si třeba jedna škola v Utahu, na níž se vyučuje čínština, si začala dopisovat se samotným čínským prezidentem Si-Ťchin-pchingem a dostala se do čínského tisku jako zářný příklad čínského propagandistického úspěchu. Pochválil si jej nejen sám prezident v čínských médiích, ale i ředitelství školy v médiích amerických. „Naši žáci se těší, že příští rok dostanou pozvání do Číny, aby na vlastní oči poznali, jak je zajímavá a krásná,“ pochlubila se paní ředitelka.

Takovýmito zásahy do nitra Ameriky čínská propaganda obchází centrální vládu a celostátní bezpečnostní složky a vytváří si půdu k ideovému, obchodnímu a společenskému průniku. Pravé záměry tohoto programu rozlouskli v roce 2019 společně Stanford University a newyorská Asia Society a sepsali to do studie „Čínský vliv na americké zájmy“. Ta přiměla centrální instituce k šetření, v němž se republikánský senátor Marco Rubio dal slyšet, že projekt sesterských partnerství měst mnohdy slouží jako „zdánlivě dobročinné krytí čínských vlivových operací“.

Všechna tato odhalení se ale projevila jako mateřská školka ve srovnání s mediální událostí, která jako blesk náhle osvítila stav čínsko-amerických vztahů. Videomédia zaznamenala proslov profesora Di-donšena, proděkana Fakulty mezinárodních vztahů Univerzity Ženmin, která školí politickou elitu z dětí stranických kádrů. Ten 28. listopadu hrdě řekl toto:

„Naše strana a vláda ovládá osobnosti na vrcholech amerického establishmentu.“

K pobavení svých studentských posluchačů vyprávěl, jak snadno se vlivné americké osobnosti a celé instituce včetně předních médií nechávají z touhy po penězích, moci a vlivu získat pro sympatie s Čínou a tím i činnost namířenou proti zájmům vlastní země. A přiznal, že za Trumpova prezidentství se čínský ekonomický tlak na Spojené státy zpomalil a nábor vlivných amerických „přátel“ ve vrcholných kruzích vládních se zadrhl.

„Z představy Bidenova prezidentství se Čína olizuje radostí,“ komentoval Bidenovo volební vítězství otec brexitu a bývalý britský europoslanec Nigel Farage. Předpověděl, že za Bidena se čínské tažení na globální nadvládu oživí. Ví snad on něco o Bidenově vztahu k Číně, co se z mainstreamových médií nedozvídáme?

Pokračování příště

Převzato z Playboye

Kurasovy nové knihy najdete zde.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.