Jen jednou jsem zažil All inklusive. Vzpomínku na tuhle dovolenou nosím pořád sebou. Osm kilo tuku se mi připomíná den co den. Kréta a moře. Bar umístěn fikaně uprostřed bazénu v areálu luxusního hotelu. Kdo chce ochutnat či „ochutnat“ ouzo, metaxu nebo třeba retsinu, musí do vody. Jídlo v nepřeberném množství, prostě peklo pro dietáře.

Kolem bazénu slunečníky, pod nimi lehátka a na nich my. Pomalu se opékající rudí břichouši. Čteme, posloucháme mp3 a spíme. Občas nám dcerka Euforínka přinese jako pamlsek zmrzlinu nebo studené pití. Vedení hotelu má rozum a každou hodinu nám tam vysílá několik pěkných holek, animátorek. Plavky bez horního dílu, tenké tričko. Nádherně tancují na hudbu a asi nás mají nalákat, abychom se přidali. Ty voe, to bych si to neužil. Všichni břichouši odkládáme sluneční brýle a mžouráme ve spalujícím slunci na ty kočky. Končí písnička, druhá, třetí. Animátorky už nemůžou, my také ne. Ručník přes hlavu a upadáme unaveni do mrákotných snů.

S malženkou jsme si slíbili, že to už nikdy nezopakujeme. Musel jsem vyměnit komplet šatník a už to asi tak zůstane. Nezhubnu. A asi se ptáte, proč o tom píšu.

Byli jsme na vystoupení revival skupiny ABBA. V Praze, v Lucerně. Bylo nabito. Připadal jsem si jako na školním srazu. Převládá věková skupina 55+. Hlavně ženské, my muži už postupně vymíráme. Sem tam se objeví i dorostenka či dorostenec. Jejich pohledy říkají asi tohle: Dobře, dostali jste mě sem, ale ten iPhone bude, o to se postarám.

Situace z Kréty se opakuje. Na jeviště vylezly „animátorky“, na ně zírá dav dobře živených seniorek a seniorů. Na YouTube je záznam jejich vystoupení z roku 1999. Sedím sice v 28 řadě, ale dá se poznat, že ty holky jsou pořád stejné. Sice došlo k několika loupežím, někdo jim například ukradl pas, taky místo vlasů se objevuje sem tam paruka, ale nasazení je pořád úžasné. Synchronizovaný pohyb na každou, KAŽDOU, dobu je neuvěřitelný. Fyzický zápřah tak velký, že si připravuji nitroglycerin až to s nimi sekne.

Publikum jsme ještě o poznání starší a plnoštíhlejší. Animátorky na to ohled neberou a pokoušejí se všechny ty fanoušky přenesené do času mládí rozparádit co to dá. Mezi poskakujícími a křepčícími docentkami a přescenty se pohybují zdravotníci s defibrilačními přístroji a zachraňují metrákové (před)důchodové puberťáky.

Koncert končí a my s očima sklopenýma, jdeme k šatně a snažíme se nepotkat nikoho známého.