Viagra za našeho mládí nebyla, a tak se na vášeň šlo „přes prase“ a jiné lahůdky.

V českém prostředí jsme místní afrodisiaka nemohli úplně odloučit od pokrmů, vzbuzujících také žízeň. Neboť v pivu život Čechů, tak nějak to říkal, klasik, že?!? Takže něco na zub jsme nikdy neopomněli, když jsme se pečlivě připravovali v naší chalupářské vesnici pro každovíkendové večerní setkání se zpěvy a vínem. K zpěvu a popíjení jsme pojídali různé laskominky. V zimě se víc pilo víno. K tomu se hodily naložené kyselé rybičky, chleba namazaný škvarkovou pomazánkou a nakrájený na kostičky a tak. A v létě, když jsme měli pivo přímo od pípy, ze sudu v potoce, jsme labužírováli často na „utopencích“. Utopence zná každý vlastenec. Cizinci to neznají. Podle toho se pozná, že to jsou cizáci.

Řeknete-li cizinci, že jste k pivu pojídali „utopence“, a když se podívá dotyčný cizinec neznalý češtiny do slovníku buď omdlí anebo, což je, pokud je to běžným západním tiskem vycvičený čtenář, podle toho, co se běžně o Východních barbarech píše, bude tomu věřit. A to, že se u nás běžně lidi topěj a pak pojídají. Viz informace, jaké má o nás představy manželka jednoho z Beatles anebo autorka Harryho Pottera.

Pro toho, kdo neví, co je to utopenec, a taky pro případného překladatele pro zahraniční čtenáře zde vysvětlím. (No abyste se neošklíbali při tvrzení o zahraničních čtenářích, sci-fi povídky mi vyšly v němčině, angličtině, švédštině, a dokonce jednu povídku inscenovali jako skeč ve slovenštině a některé knihy o krbech přeložili do maďarštiny, rumunštiny a ruštiny . Aspoň doufám, protože co je tam napsaný nevím, neumím maďarsky. Ale na titulu uvedený jsem!)

Takže co je to „utopenec“? Základem kvalitního „utopence“ je kvalitní buřt. Což je, jak říkal i Hašek, jistý problém. Musí být kvalitně masitý a dostatečně špekový, ale ne tolik, aby to byl „špekáček“, kterýž se hodí spíše k opékání. Kvalitní buřt na koncích nakrojíme, a vložíme do láku z octa a koření a proložíme silně cibulí. Do utopenců patří též pepř. Pepř mletý, nejlépe pytlíkovaný. Množství podle chuti. Náš starosta Milan se s kolegou z chalupy i práce, povoláním odborným asistentem na VŠCHT, tedy s Mirkem, dohodli, že nejlepší je, když v tý třílitrovce leží na dně nejméně centimetr mletého pepře. To je účinek zaručený. Pak se to nechá v chladu odležet. Pak se to sní. Drsní jedinci pijí i lák.

V životě existují věci, které jsou, abych tak řekl, naprosto privátní, kdy člověk chce a potřebuje být sám, a věci veřejné, které je vhodné dělat pouze a pouze ve skupině. Mezi skupinové, abych tak řekl, radovánky, ba až orgie, patří – ne to, co si myslíte, fuj – ale třeba pojídání syrečků. Anebo konzumování topinek s česnekem. Dech občana i občanky po požití některé z těchto potravin se stává, dalo by se říci – dramatickým.

Rozmluva z očí do očí mezi někým, kdo jedl česnekovou topinku, a někým, kdo nejedl topinku, je prakticky vyloučena.

Taková topinka anebo utopenci jsou, po pravdě řečeno, silnou otázkou partnerského života. Milovník česneku a cibule, pokud chce býti platným partnerem a plnit případné manželské povinnosti, musí, opakuji musí, bráti na společné mejdany a veselice s sebou svoji partnerku. Protože představa, že by manžel přišel odněkud z hospody anebo mejdanu, večer vklouzl do pelíšku ke své milované a laškovně ji oslovil: „Miláčku, já jsem tady,“ a ruka šmátralka by hledala obliny a úžlabiny, a přitom by mu z huby táhla cibule s octem, po konsumaci topinek byl cítit česnek i z rukou, je sice možná, ale děsivá. No, v každém případě by se sexuální loudil nedočkal jen případného diplomatického zašeptání: „Dnes ne, dnes mne miláčku bolí hlava,“ ale uslyšel by děsivé zařvání: „Vypadni! Smrdíš jak cap!“

Proto jsme rádi brávali na mejdany svoje partnerky, což utužovalo naše rodinné vztahy. Když na sebe v posteli funí cibulový dech dva, tak je to sice hrůza, ale dá se to případně, je-li vášeň dostatečná, překonat. Mohu tedy konstatovat, že požírání utopenců, topinek s česnekem, studeného bůčku prošpikovaného stroužky česneku a podobných lahůdek přispělo k utužení nejen kolektivního mužského chalupářského přátelství ale i k rodinné souhře. Skoro nikdo z nás se nerozvedl. A to je dneska, co říci. Můžu tedy hrdě hlásat: „Společné pojídání topinek – lepší řešení než manželská poradna!“

Pokračování příště

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz

Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.