Je 06.30 a já tady drbu SKYPEm s Jani - Sian, česky prostě s Janičkou, českou studentkou v Japonsku. Studuje mimo jiné také starojaponštinu, naprosto mrtvý jazyk, ale japonská vláda ho chce zachovat. Proč to nestudují Japonci sami, je záhadou, povídá ona, všechno bílá rasa. Bydlí ve studentském kampusu na kraji Tokia s jednou Švédkou. Když ty dvě někam vyrazí, tak je poprask na laguně. Obě vysoké, obě dlouhovlasé blondýny, vepředu poctivé české trojky, japonští mužové jsou z nich na větvi, koukají nábožně nahoru a dostavájí obě prej dost nabídek.

Jinak má za přítele příslušníka Americké námořní pěchoty, který střeží velvyslanectví Spojených států v Tokiu. On pochází odněkud z Louisiany, má v sobě malinkou příměs černošské krve, snědý a kudrnatý chlapec, jeden z mála o trochu vyšší než ona. Prej jsou krásná dvojka, prosím, proč ne. Dosud bych řekl, že to je všechno normální, i když z mého a asi i jiného pohledu dost exotické.

Ovšem on jí pod slibem přísného tajemství sdělil několik zajímavostí týkajících se ochrany proti teroristům, ale i demonstrantům, tak mi to musela samozřejmě za tepla sdělit. Ve světě se prostě všechno vykecá.

V souvislosti s tím si tak nějak pamatuju, že Důvěrné praskne do 3 měsíců, Tajné do šesti a Přísně tajné do roku, aspoň to byly výsledky zase jakéhosi strašně přísně tajného výzkumu v naší krásné České republice, které samozřejmě zase do jednoho roku kompletně praskly.

1. Jsou k dispozici vysokovýkonné generátory infrazvuku fázově modulované, které ti rozvibrují obsah břišní dutiny, tím povolí svěrače a prakticky, jak se dostaneš do oblasti infrapole, tak se okamžitě pomočíš a pokálíš, tím demonstrace končí, to pochopím

2. Jsou vyvinuty velice vzlínavé tekutiny, obsahující miliardy mikrokuliček, skoro s nulovým třením. Pocákám tím ulici, každej upadne a už nevstane, ani odplížit se nemůžeš, takže buď tě odtáhnou za oděv rybářským hákem a nebo musíš počkat, až všechno v okolí umejou a tebe samozřejmě pořádně taky

3. A nakonec jsou zase jakési generátory tekutých sítí, které vystřelí nad dav tuto síť a ta působením vzdušného kyslíku velice rychle tuhne a smršťuje se. Během pár vteřin jseš naprosto znehybněn a musejí to z tebe okrájet tepelným nožem, jiným ne. Tohle už je i v osobní výstroji ochranky ve sprayi.

No páni a dámy, tak to mě tedy podrž, slyšel jsem toho už v životě dost, ale tohle. Někde v nějaké sci-fi jsem o infrazvuku kdysi četl. A navíc jsem nositel vojenského tajemství Spojených států, o které se s Vámi samozřejmě nezištně podělím.

*************************

Já vím, že to je starej fór, ale furt to má docela šťávu. Kdyby někdo měl doma a nebo věděl o zdroji na Nové pověsti české (příloha Mladé Fronty někdy z roku 1970), odkud také pochází tato historka, byl mu velice vděčen za zapůjčení. Já mám doma jenom fragmenty.

Vážená pojišťovno,

odepisuji na Váš dopis, kde jste mně žádali o upřesnění mého úrazu. Do oznámení úrazu jsem uvedl že jsem si úraz způsobil sam. Jsem zaměstnán jako zedník a zmíněný den jsem pracoval zcela sám na stavbě domu. Po dokončení mi zbylo asi 250 kg cihel na střeše. Sešel jsem tedy dolu, tam jsem přes kladku vytáhl nahoru po laně prázdný sud, do něhož jsem hodlal uložit zbývající cihly. Lano jsem dole pevně zabezpečil a šel jsem na střechu naložit cihly do sudu.

Po naložení všech cihel jsem sešel opět dolů, abych spustil sud s cihlami. Ve smlouvě máte uvedeno, ze vážím pouze 75 kg. V momentě, kdy jsem lano odvázal a držel jen v ruce, jsem se ujistil o působení gravitace. Výše jsem napsal, že sud, který sám o sobě váží 25 kg, byl naložen 250 kg cihel. Jak si jistě domyslíte sami, moje váha 75 kg nemohla udržet tak těžký sud a než jsem si to uvědomil, byl jsem v prudkém pohybu vzhůru a sud, který byl na úrovni střechy, naopak v prudkém pohybu dolů. Zhruba na úrovni třetího patra jsem se setkal s protipohybujícím se sudem, což vysvětluje to naražení hlavy a zlomeniny krku a lícní kost a vyražení několika zubů.

Dále jsem pokračoval směrem vzhůru, až jsem se zastavil s prsty v kladce. I přes velkou bolest jsem se však držel lana. V tom samém momentě sud s cihlami dopadl na zem a rozbilo se mu dno. Výše jsem napsal, že sud sám o sobě váží 25 kg a já , jak máte uvedeno ve smlouvě, 75 kg. Působení gravitace pokračovalo dále, a jak si jistě domyslíte, situace, kdy já se 75 kg jsem nahoře a sud vážící pouze 25 kg dole, nemohla setrvat.

A tak jsem se v mžiku ocitl v prudkém pohybu dolů a prázdný sud v prudkém pohybu naopak nahoru. Zhruba na úrovni třetího patra jsem se opět setkal se sudem, tentokrát prázdným. To vysvětluje zlomeniny obou kotníků.

Dále jsem pokračoval směrem dolů, kde jsem prudce narazil na zem, což vysvětluje ta rozdrcená kolena a sedací kloub. V bolestech a bez vůle jsem pustil lano, na jehož druhém konci přes kladku visel prázdný sud beze dna. Působením gravitace se ocitl v prudkém pohybu dolů, přesně do míst, kde jsem bezvládně ležel. To vysvětluje ta tři zlomená žebra. To je vše co mohu uvést.