Nauč se smát, aniž bys plakal, říká hebrejské přísloví. A smát se sám sobě je dokladem vyspělosti jedince i národa. Takže další porce pro ty, co chtějí.

Rabínu Rosensteinovi zvoní telefon:
“Tady finanční úřad. Je David Luegner členem vaší kongregace?”
“Samozřejmě, dobře ho znám.”
“No, my tady zkoumáme jeho daňové přiznání a on tam udává, že vaší synagoze věnoval osmdesát tisíc jako příspěvek na opravu, je to pravda?”
“No, rozhodně brzy bude.”

Sára přišla odpoledne do bridžového klubu s krásnými novými hodinkami na zápěstí, kompletně osazenými diamanty a rubíny. Žádná z přítelkyň ale nedala najevo, že by si šperku na Sáře všimly.
Sára kroutí zápěstím na všechny strany, ale ani jedna z žen se slovem nezmíní.
Sára to už nemůže vydržet, náhle řekne uprostřed hry:
„Je mi líto, budu muset běžet, už je 15 rubínů po velkém briliantu.“

Paní Dalia leží u psychiatra na gauči:
„Pane doktore, náš rodinný lékař, doktor Maisner, trval na tom, abych za vámi zašla. Hotový mešuge! Co já mám co k nim chodit! Jsem šťastně vdaná, muž mě miluje, máme krásný domov, úžasné děti, jsem zdravá, v životě jsem ani den nemarodila, vše se mi daří...“
„To stačí,“ zastaví ji psychoanalytik. „A jak dlouho to na sobě pozorujete?“

Rosenbaumovi jsou známí, že mají rádi staré věci. Rozhodnou se pořídit do salonu nové zrcadlo. Pan Rosenbaum jde za známým starožitníkem, jestli nemá nějaké pěkné benátské zrcadlo.
„To je moc dobře, že vás zase vidím“, říká starožitník, „Mám zrovna celou kolekci. Tenhle menší kousek je starý sto dvacet let, za deset tisíc. Tenhle větší je starší a je za patnáct tisíc. A tenhle velký skvost je starý dvě stě let a stojí dvacet tisíc.“
„Ten je opravdu krásný, ten by se mi líbil. Jen kdyby na to zrcadlo byla nějaká sleva.“
„Taková nádhera, originální vzácnost, dvě stě let staré zrcadlo s certifikátem - a sleva?“ kroutí se starožitník.
„No, tak já si to ještě rozmyslím,“ couvá pan Rosenbaum.
„Počkaj pane Rosenbaum, snad by o tom dalo uvažovat,“ nechce přijít starožitník o kšeft. Několikrát zrcadlo vyleští, obrátí, vynese na světlo před krám a řekne:
„Že jste to vy pane Rosenbaum, neříkám dvě stě, ale sto padesát let.“

„Mami, s někým chodím...“
„Znám ho, Sáro?“
„Jo, je to Izák, náš pošťák.“
„Ale zlato, vždyť by to mohl být tvůj otec!“
„Na věku nezáleží.“
„Zlato, myslím, že mi nerozumíš!“

„Tak jsem provdal svou nejstarší dceru Sáru,“ pravil šnorer Leib kolegovi. „Ale řeknu jim, Fink, jsem z toho skoro plajte. Zeťák mě sedřel z kůže. Pět nejlepších ulic sem mu musel přenechat.“

Lea má trable se svým manželem, a tak zajde za rodinným lékařem.
„Doktore, potřebuji vaši pomoc. Kdykoli jsme s Izákem v posteli a on má orgasmus, vydává hrozně hlasité zvuky.“
„Ale to je docela běžné, Leo, nemusíte se ničeho obávat, to je naprosto normální. „
„Ale doktore, problém je v tom, že mě vždycky probudí!“

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora