"Milý Bože: Chodím každý den do práce a dřu osm hodin, zatímco má žena si pěkně sedí doma. Chci, aby věděla, co musím vydržet, tak tě prosím, dovol, aby její tělo bylo prohozeno na jeden den s mým. Amen."
Bůh, ve své nekonečné moudrosti, splnil mužovo přání.

Příštího rána se muž probudil jako žena. Vstal, udělal rychle pro svého druha snídani, probudil děti, připravil jim šaty do školy, dal jim snídani, zabalil obědy a odvezl je autem do školy.
Přišel domů, sebral věci na čištění, vzal je do čistírny a stavil se v bance, aby uložil peníze. Šel na nákup k zelináři, pak jel domů, vyložil nákup, zaplatil účty a zapsal vše do účetní knihy.
Vyčistil bedýnku na kočičí výkaly a vykoupal psa. To už byla jedna odpoledne a on spěchal, aby ustlal postele, vypral, vysál prach, zametl a vytřel podlahu v kuchyni. Běžel do školy vyzvednout děti a po cestě domů se s nimi pohádal. Připravil jim mléko a sušenky a postaral se, aby udělaly domácí úkol. Pak vyndal prkno na žehlení a při žehlení se díval na televizi.
V 16.30 začal škrábat brambory a čistit zeleninu na salát, obalil vepřové řízky a nakrájel čerstvou fazoli na večeři. Po večeři uklidil kuchyň, pustil myčku na nádobí, poskládal prádlo, vykoupal děti a uložil je do postele.
Ve 21.00 byl vyčerpán a protože jeho každodenní povinnosti ještě neskončily, šel do postele, kde se od něj očekávala soulož, což zvládl, aniž si postěžoval.

Dalšího rána, sotva se probudil, poklekl u postele a řekl...
"Bože, nechápu, co jsem si představoval. Jak jsem se mýlil, když jsem záviděl své ženě, že si může být celý den doma. Prosím, snažně tě prosím, mohl bys to vrátit zpátky?"
Bůh ve své nekonečné moudrosti odpověděl:
"Můj synu, vidím, že sis vzal ponaučení a velmi rád bych všechno změnil jak to bylo, musíš ale počkat devět měsíců. Včera v noci jsi totiž otěhotněl."