Polámal se mraveneček,
Ví to celá obora
O půlnoci zavolali,
mravenčího doktora.

Doktor fouká na bolístku,
Potom píše recepis,
Třikrát denně
Prášek cukru,
Bude chlapík
Jako rys.

Tuhle básničku jsme se učili v útlém mládí. A co se v mládí naučíš, ve stáří jako když utne. Totiž jako když najdeš. Ovšem nejprve je nutno absolvovat mládí. Takže v mládí, aspoň co se týče mravenců, jsme to měli jasný. Základní a kladný mravenec byl Ferda Mravenec -“práce všeho druhu“. Zlatý Sekora! To zůstalo dodneška. I vnukům se líbí. A maj ho v počítači.

Obyčejní černí mravenci byli zajímaví jenom tím, že když se klacíkem dloubalo do jejich hromádky, která vypadala jakoby složená trochu z popela a trochu z písku, tak že různě pobíhali, vláčeli kukly sem a tam a jinak zmatkovali. Takže stačilo, co se týče černých mravenců, když jsme si sedali na zem, jen se podívat, zda si nesedáme na typickou mravenčí hromádečku. A bylo to v pohodě. Zato červený mravenci! Ty mrchy!! Tedy správně klukovsky jsme jim říkali „brabenci“.

Červený mravenci-brabenci se sice vyskytovali daleko méně než černí, ale zato byli daleko agresivnější. A měli daleko rafinovaněji vybudovaná mraveniště a různě poschovávaná, takže člověk si sednul někam na kameny, na stráňku či tak vůbec a jaúúúúú sakra, jééééé a už jsme lovili a honili po těle červeného mravence, toho nepřítele našich nohou, zadků a tak vůbec.

Nejraději lezli červení mravenci do trenýrek. Proč, to nevím, snad je u kluků lákal ten odér klukovského potu a taky zbytků močoviny, protože jak praví stará klučičí moudrost:

„Ať klepeš, jak klepeš, poslední kapka jde do kalhot!“ A jistě to nevím. Protože oni, tihle agresivní mravenci, útočili i na holky. No, kdyby se někdo šklebil, tak já jen připomenu, že tehdy se většina lidí koupala jednou týdně, a i to ještě ne všichni.

Děvčata, co se s námi kamarádila, sice trochu opatrně, lehce a někdy z dálky, ale kamarádila, byla občas také jejich obětí. Holky patřily do party, páč na „vybiku“ a čáru a při vypalování trávy a lovu čolků a myší, prostě vůbec při správné zábavě dětí z periferie, bylo potřeba i holek. Holky byly prostě potřeba. To nám bylo jasný.

Holky nosily trenýrky dole s gumou. Tedy s dvouma gumama. Kolem každé nohy. Říkat kolem stehna i když teoreticky to, kolem čeho se zapošitá gumička tam těsně pod zadkem svírala, bylo stehno, bylo by takové vyjádření básnickou nadsázkou. Většina našich holek , v dobách, kdy jsme prozkoumávali mraveniště, lovili zlatohlávky, zkoušeli, zda jsou žížaly jedlé a podobně, žádný skutečný stehna neměla. Spíš jim koukaly z trenýrek takový, jak jsme říkali, „hubený šajtle“. Leč i po těhle holčičích šajtlích a pak dál pod trenýrky s gumou dole se dokázali červení mravenci někdy dostat.

Takže první striptýz, či možná „píp šou“ či prostě „svlíkačku“ jsme viděli v silně mladém věku, to když Jiřce zalezli červení mravenci do trenýrek. A začali tam svoje dílo. Kousat. Děsně to vždycky pálilo.

Jiřka vystartovala a začala pištět. Ruku narvala pod trencle, pak je stáhla ke kolenům, a začala pronásledovat jednoho z červených mravenců na holčičích místech značně intimních . A v tom si všimla, že na ni my kluci koukáme, takže opět zaječela, trencle vytáhla nahoru a zkoušela se rukou poslepu zbavit trapičů. Což moc nešlo. Opět štípaná a stále ječící znovu stáhla trenýrky s gumičkou ke kolenům, opět zalovila a pak je, celá červená, zase rychle natáhla a tak to pokračovalo.

Bylo to jako v tom vtipu, jak šel ten nahý chlap na maškarní ples. A když se ho ptali, za co jde, tak říkal, že za námořní maják. A začal se točit dokola a říkal: „Něco vidíte, nic nevidíte, něco vidíte, nic nevidíte...“

Tak takhle jsem to měli s Jiřkou. Něco jsme chvíli viděli, pak jsem zase chvíli nic neviděli, zase jsme opět něco viděli. Jen jsme to oproti tomu chlapovi měli s ječivým doprovodem. Nakonec udělaly holky kolem Jiřky clonu, stáhly jí trenýrky dolů a odlovily červené mravence a fňukající jí doprovodily z Čimičáku domů. Čimičák byl a je lesík na severním okraji Prahy.

Václav Vlk st

_____________________________________________________________
A abychom vás potěšili, když všichni furt všechno zdražují, nabízíme vám dárek před dovolenou. Abyste si mohli , třeba na pláži a nebo na chatě jen tak odpočívat číst si. Stačí kliknout zde: https://www.dobreknihkupectvi.cz/akce--stalo-to-za--a-kdo-rad-ji--at-zvedne-ruku/