Rozloučili jsme se ve vyprávění v okamžiku, kdy v táboře na břehu řeky Vltavy, v místě, kde se řeka rozlévá do lipenského jezera, v krajině šumavských velikánů došlo k další dramatické události.

Tedy ono na Šumavě, jak se zdá, dochází k děsivým dějům tak nějak permanentně. My starší to známe ze škol z vyprávění o Kozinovi a Psohlavcích . Jak Kozina Lomikarovi vyhrožoval, že se sejdou do roka a do dne a nějak tam zmiňoval stolici. No, jak to pochopil Honza Zimmerhakl , tedy jako že Lomikar nebudeme moci jít celý rok „na stolici“ takže bude po něm, tak to asi přesně nebylo. Ale protože Honza míval na vysvědčení většinou tři až čtyři pětky, tak to zřejmě přesně nepochopil. Ale něco se stolicí tam bylo, to jsem slyšel od dějepisářky i já, přestože jsem si v poslední lavici (ve třídě nás bylo 32) četl jeden ze sci-fi románů z první republiky které psal J.M. Troska. Pak si ještě pamatuji, že jiný spisovatel Klostermann psal o tom, jak Šumavu zničila vichřice. Pak ze Šumavy vyhnali komunisti nejdřív Němce a potom i Čechy a „rudí zelení mužíci“ zvaní Pohraniční stráž, nepustili do lesů ani nohu. Takže sice spadly staré vesnice, ale rostly tam úžasné smrky. Pak přišel Listopad a místo zelených mužíků s rudými hvězdami se objevili moderní zelení mužíci tzv. ekologové a za nich se chvíli mohlo a pak už zase nesmělo do nejkrásnějších částí Šumavy. A díky jejich „nezapomenutelné péči“, brouk zvaný kůrovec, většinu stromů, tedy hlavně smrků na Šumavě sežral. O té budoucnosti jsme tehdy netušili nic „páč“ socialismus tady byl „na věčné časy“ a nikdy jinak. Náš příběh nepokračuje tak strašlivými katastrofami ale katastrofa to v tom okamžiku skutečně byla.

Někdo toho odpoledne začal strašně v tom tichu šumavských hvozdů řvát! Děsně a hrozně! Jak bych to nějak co nejlépe vyjádřil?! A co takhle slovy básníka? A to básníka slavného, přímo národního? No, to by mohlo jít! Takže cituji:

„Lesník zařval hlasem obra,
myslel, že ho kousla kobra,
zběsilý na útěk se dal….“

Takhle to sice najdete na internetu, ale já mám v hlavě poněkud jiné znění, ale taky dobrý:

„… hajný v lese děsně řval,
neb ho v prdel kousla kobra
jak se aspoň domníval... „
autor 1: Jaroslav Vrchlický
autor 2: Jan Vančura

(Více o díle Jana Vančury, i autorovi Vrchlickém, stejně jako o jeho slavné básni „Rytíř Smil“ najdete na stránkách Google, kde je spousta odkazů – doporučuji v souladu s dnešními názory přístup pouze pro osoby starší 30 let.)
(Jo a Vrchlický taky podle pamětníků pořádal v pražské Troji, kde měl vilu, zahradní dýchánky, kde stály na soklech postavených na zahradě nahatý holky z baletu Národního divadla a dělaly řecké sochy a mezi nimi se procházeli slavní národní buditelé a …jen si to najděte sami, bude se vám to líbit!)

Uvedený verš popisuje nenadálý anální styk hrdiny s nic netušícím hajným, který v houští tiše s…l, no a jak na něj sexuálně vyhladovělý hrdina vlítnul, tak si myslel to o tý kobře. Ten hajnej.

Ale abych se vrátil do děje. I v našem táboře, z ničeho nic, jak už jsem říkal, kde se vzal, tu se vzal, někdo náhle děsně řval. Jekot vyrušil Luboše od pojídání kusu umolousaného chleba, který odtrhl a užužlal „rybičkou“ z bochníku. Pavel se začal dusit klobásou, co se ukrývala v leču, a orumovaný Honza, který tím řevem poněkud vystřízlivěl, vstal a začal se nechápavě rozhlížet co se děje. Uváznuvší prst v lahvi, z které jsme jej nemohli za boha vyndat, najednou povolil a láhev od rumu sklouzla sama na zem. Tak silný zvuk to byl.

Koukám jak blázen, kdo to tak strašně řve? Když tu zjišťuji že to já sám. Byl jsem v té chvíli totiž omámen nadbytkem volného kyslíku ve vzduchu, což mi Pražáci moc neznáme. Dále nikotinem obsaženým v cigaretě Lípa, kterou jsem kouřil. A také krásou přírody, na kterou jsem hleděl. Ale hlavně hormony, které ovládají mysl každého normálního kluka okolo 17 let dvacet čtyři hodiny denně, takže občas vypadá jako když není jen duchem nepřítomný, ale úplně blbý, zatímco je jen zdrogovaný hormony. Takže jsem chápal poněkud pomaleji. To se v tomhle věku dost často mladým mužům stává. Mladý holky by mohly vyprávět, jak jsou ty kluci někdy neuvěřitelně natvrdlí, že jo dámy?!

Takže poslouchám, koukám, co to je a co se to děje, a zjišťuji, že to řvu já. Kamarádi se sbíhali, za kopcem u imperialistů určitě naběhl výstražný zvukový alarm americké armády. Během několika nanosekund jsem lokalizoval nejen místo řevu ale i oblast děsivé bolesti, která mne přepadla, a stejně rychle vyloučil možnost, že by se mi stalo něco podobného jako hajnému z oné básně. Bolest vycházela totiž z místa na mém těle kousek vedle, sice těsně vedle, ale přeci jen vedle, než to bolelo hajnýho. Zvedl jsem se z pařezu, serval ze sebe trenýrky a koukám. Na moudí…..

Václav Vlk st

_____________________________________________________________
A abychom vás potěšili, když všichni furt všechno zdražují, nabízíme vám dárek před dovolenou. Abyste si mohli , třeba na pláži a nebo na chatě jen tak odpočívat číst si.

Stačí kliknout zde: https://www.dobreknihkupectvi.cz/akce--stalo-to-za--a-kdo-rad-ji--at-zvedne-ruku/