Dle údajů Světové zdravotnické organizace aktuálně trpí depresivními a úzkostnými poruchami každý třetí občan EU, kolem 15 milionů, každý desátý Belgičan bere antidepresiva a v České republice počet depresivních poruch během desetiletí 1999-2008 vzrostl dvojnásobně. Varujícím faktem je, že tento poměr v několika posledních desetiletích neustále vzrůstá. A stejně tak vzrůstá množství zkonzumovaných léků proti depresivním stavům a úzkostem. V souladu s tímto trendem pořádalo Denní psychoterapeutické sanatorium Ondřejov konferenci Psychóza a svět, v rámci 30. výročí. Vedoucím Denního psychoterapeutického sanatoria a jedním ze zakladatelů, který zde stále působí, je MUDr. Martin Jarolímek.

Pane doktore, co je příčinou stoupajícího trendu psychických poruch, zejména depresi?

V psychiatrických kruzích se šíří vnímání deprese coby „moru příštího tisíciletí“, proto je samozřejmé, že vznikají otázky, co je příčinou tohoto negativního trendu. Zda je za to zodpovědná čím dál vyšší úroveň civilizačního stresu, kterému jsme neustále vystavováni, nebo je to způsobeno rozpadem základního prvku každé společnosti, tj. rodiny. Či zda se jedná o vliv korporátních farmaceutických firem produkujících patřičná psychofarmaka (i za cenu korupce a spoluúčasti na všech článcích farmaceutického řetězce od výrobce po pacienta). Alarmujícím faktem je, že od roku 2013 došlo v naší republice k poměrně velkému nárůstu dokonaných sebevražd. Opět se nabízí otázka, co je toho příčinou.

Je zřejmé, že ani jeden z uvedených faktorů není ten hlavní. Vždy se jedná o kombinaci biologických, rodinných, psychosociálně-pracovních a duchovních faktorů. Pointa je tedy v tom, že my psychoprofesionálové musíme u každého přicházejícího klienta porozumět této mozaice, která individuálně pro každého z nich vytvoří terapeutickopodpůrný „kabát“ a tento dle vyvíjející se situace adekvátně poopravovat. My totiž (na rozdíl od výsledků neuropsychologických studií) nevidíme cíleně do hlav našich pacientů, a mnohdy jim tudíž podáváme léky naslepo, respektive na základě našich předchozích zkušeností s tím konkrétním preparátem a doufáme, že to pomůže.

V rámci EU máme k dispozici stejné spektrum psychofarmak jako ostatní státy. Někdy se kouzlo podaří, někdy nikoliv.

Co vás a vaše kolegy přimělo k tomu, že jste před třiceti lety vystoupil ze struktur státního systému péče o psychiatrické pacienty a založil alternativní přístup k nemocnému? V čem je originalita vaší péče o psychiatrické pacienty a můžete do své péče pojmout psychický nemocného jedince i v akutním stavu onemocnění?

Coby psychiatr provozující tuto profesi 35 let, po absolvování psychiatrické praxe v klasické psychiatrické léčebně na straně jedné a na Psychiatrické klinice Praha 2 na straně druhé, jsem si uvědomil, že účinnými faktory v pomoci lidem s duševními problémy nejsou elektrické šoky či chemická kazajka v podobě psychofarmak. Že nejdůležitější je navázání terapeutického vztahu na bázi akceptace, empatie a terapeutické autenticity. Pod vlivem tohoto poznání jsem v roce 1986 založil s PhDr. Janem Ženatým a PhDr. Marií Henkovou Denní psychoterapeutické sanatorium (DPS) Ondřejov, které nejenom že doposud stále funguje, ale neustále rozšiřuje terapeutické služby pomáhající lidem s duševními problémy a z původních tří zakladatelů vznikl tým čítající cca 60 pracovníků. Při DPS Ondřejov jsme vytvořili taktéž dvě detašované pracoviště. Jedno z nich je Krizový mobilní tým, který vznikl již před 15 lety a co se týče šíře a kvalitou poskytovaných služeb je jediný v republice. Druhé detašované pracoviště je Břevnovské alternativní centrum, které se snaží nabízet pomoc lidem odmítajícím klasickou psychiatrickou péči.

DPS Ondřejov

Při léčbě jakéhokoliv onemocnění je důležitá důvěra pacienta v lékaře či jiného zdravotnického pracovníka, odborně zvaná kompliance. Jaká je vazba mezi vašimi pacienty, lépe řečeno klienty a personálem sanatoria?

Především prostřednictvím našeho každodenního přístupu ke klientům v rámci filozofie našeho pracoviště, ale i našich vzdělávacích aktivit, se snažíme kultivovat ve směru optimálního přístupu k lidem s duševním problémem. Proto již posedmnácté pořádáme Ondřejovskou konferenci na půdě našeho sanatoria, ta letošní je pod názvem Psychóza a svět. Každé takovéto setkání, cca 100 lidí (psychiatři, psychologové, bývalí pacienti, sociální pracovníci, rodinní příslušníci, veřejnost) vždy vytváří velmi zajímavé diskuzní fórum, které je věnované pokusu o uchopení tak specifického problému, jako je psychóza.

Jak je financováno DPS Ondřejov?

Denní psychoterapeutické sanatorium Ondřejov, s.r.o. je nestátním zdravotnickým zařízením a v 90 % jsou poskytované služby hrazené ze zdravotního pojištění. Vedle toho máme registrované dvě sociální služby, na které je třeba získávat patřičné dotace z jiných zdrojů, jak státních, tak nestátních.

Před 30 lety jste byly průkopnici, stali jste se i inspirátoři pro jiné?

DPS Ondřejov bylo v minulosti u vzniku stále existujících a dobře fungujících neziskových organizacích jako Fokus, Baobab, Green doors, Česká asociace pro duševní zdraví (ČAPZ) a jiní. Jsem velmi rád, že vedle našich iniciativ vznikly a vznikají i jiné bohulibé aktivity ve prospěch duševně nemocných, jako je třeba organizace Ledovec v Plzni.

Ptal se