Smrt prvního muže z Měsíce je tragické překvapení. První americký kosmonaut John Glenn je ve svých jednadevadesáti letech svěží a objevuje se na veřejnosti – naposledy letos na jaře, když asistoval při předání raketoplánu Discovery washingtonskému Muzeu letectví a kosmonautiky. Neil Armstrong prodělal na dnešní dobu banální bypass srdce, rychle se zotavoval a najednou se dozvídáme, že zemřel "na následky komplikací po nedávné operaci srdce", jak se praví v oficiálním prohlášení rodiny.

Americký tisk ho charakterizuje jako klidného tichého člověka. Je to podivuhodná charakteristika muže, který získal své první medaile při zuřivých leteckých útocích na mosty za Korejské války. Rozhodně to nebyl introvertní tichošlápek a dovedl se i ozvat – naposledy, když Barack Obama pohřbil projekt Constellation, který počítal s návratem Američanů na Měsíc.

Ta charakteristika se týká především jeho nechuti k oslavování a bombastice kolem "prvního muže na Měsíci". Jako voják dobře věděl, že "první muž na Měsíci" je především rozhodnutí velitelských orgánů, řečeno zde úřední vojenskou hantýrkou. Kdyby pánové z velení rozhodli jinak, prvním mužem by byl Buzz Aldrin, jeho druh z měsíční mise, anebo dokonce Michael Collins, třetí z posádky Apollo 11, který zůstal při Armstrongově a Aldrinově misi na oběžné dráze v návratovém modulu.

I tento Collins žije a stojí za zmínku, že po svém odchodu z NASA byl krátce ředitelem onoho Národního leteckého a kosmického muzea, kde je teď vystavena Discovery – ostatně kompletní měsíční loď Apollo také. Nebyla to tedy jenom osobní zásluha, že Armstrong mohl vykonat ten velký skok pro lidstvo.

Když "odešel od astronautiky", stal se vysokoškolským profesorem. To je základ oné charakteristiky, kterou mu přisoudili američtí novináři. Už třeba jeho druh Buzz Aldrin měl po odchodu z NASA psychické problémy a podobně jako Jurij Gagarin je řešil alkoholem. Někdo má trauma z toho, že byl první a každý na něho civí, někdo má zase trauma, že první nebyl a neciví na něho nikdo.

Před lety jsem potkal jednoho takového neočumovaného astronauta. Bylo to na veletrhu Photography marketing Association v Orlandu na Floridě. Pamatuju si, že tam Minolta vystavila první pětimegový fotoparát světa a že tam v jednom stánku postával takový tichý pán v nenápadném obleku a rozdával nějaké pohlednice. Byl to autentický americký astronaut, jeho šlápoty byste v měsíčním prachu mohli spatřit i dnes, ale museli jste nejdřív detektivně pátrat, ke které misi patřil, protože jeho jméno jsem neznal ani v tom roce 2001, vzal ho na vědomí a okamžitě zapomněl. Nebyl na Měsíci první, ani druhý, a tudíž byl "no name" a do paměti mi nevešel. Asi se mu dobře nevedlo, jinak by se nenechával najímat na výstavu, aby rozdával pohlednice, na nichž byl vyfocený ve skafandru. Armstrong pohlednice nerozdával. Tenhle by možná taky nemusel, kdyby učil na technice. Ale přišel by i o tu pohlednicovou slávu. No, je to jeho problém. A Armstrong? Vzpomínejme na něj v nejlepším.

LN, 27.8.2012