Nemám rád petržel, ba ani ji nekupuji a nejím. Ale nevymýšlím si na ni.

Hemiparesa - ochrnutí poloviny těla, vzniká jako následek postižení mozku nebo míchy a dá se říci, že v prvním případě je spastická (svaly ztuhlé), ve druhém chabá (svaly ochablé). Hemiparesa, vzniklá z postižení mozku v perinatálním (doba kolem narození) období vývoje, je jednou z forem dětské mozkové obrny (DMO). Nevím, od kdy lze co nazývat výjimkou, ale uvádí se (např. Nelson Textbook of Pediatrics, 18th edition) incidence DMO jako dvě postižení na tisíc narozených dětí. Když jsem v atestační práci vyhodnotil bezmála 700 pacientů s DMO, byl podíl hemiparetické formy méně než pětinový. Jako příičiny hemiparesy jsou zvažovány thrombofilní stavy, infekce, geneticky determinované vývojové poruchy a periventrikulární krvácení - tedy nikoli hypoxie (nedostatek kyslíku), jak autorka uvádí. Konečně proč by dušením měla být postižena jen část jedné poloviny mozku. Často slýchaným bludem také je, že postižení přibývá proto, že se zachraňují nezralé děti. Skutečnost je ovšem právě opačná.

Součástí zdravotní péče o hybně postižené děti je hospitalisace. Nevím, proč by měla být dvouměsíční dvakrát ročně, její smysl je především v instruktáži ve fysioterapeutických - např. reflexních - metodách. K tomu stačí většinou týden, další tzv. rehabilitační péče může být ambulantní a jejím smyslem je kontrola správného postupu a efektu péče. Rehabilitační sestry s patřičným vzděláním dovedou velice dobře tuto péči zajistit. Ambulantní rehabilitační péče není spojena s poplatkem, lékařské vyšetření by mělo být zajištěno specialisovanou ambulancí dětské neurologie, kam pacient tak jak tak musí docházet.

Považuji zavedení regulačních poplatků za ideově nešťastné ve mnoha ohledech. Jedním z nich je, že jsou vztaženy ke zdravotní péči poskytované dětem. Diskuse o poplatcích může vést k tomu, že pravidla k nim vztažená budou upravena. Diskuse ale znamená argument, nikoli intuici. Osobní a stranická podjetí by neměla naplňovat způsoby řešení, jsou více na škodu než k užitku samotné věci.

Autorka se danou statí představila jako příznivec dogmatu, které je charakterisováno zvlášním paradoxem - skutečnost není interpretována, ale interpretace se uskutečňují. Pokud jsou i její ostatní stati zde publikované podloženy podobně jako tato, mám přehršle důvodů myslet si, že její ambiciosní mediální projev nemá oporu ve skutečnostech a je toliko běžnou stranickou aktivitou, která není ku prospěchu národu, a tak ji zařazuji mezi ty, které nemám za správné lidi na správných místech, ač na ně povinně finančně přispívám.

24. listopadu 2007

Autor je lékař