Spory ve zdravotnictví nutně musí občany unavovat a otravovat. Spíše než marže lékárníků či forma nemocnice běžného člověka a potencionálního pacienta (nemoci si nás podle politického názoru nevybírají) zajímají základní faktory související se zdravím – dostupnost a kvalita zdravotní péče.

Přestože současná vláda popichovaná komunisty před volbami deklaruje dostupnost zdravotní péče pro všechny, kroky ministerstva zdravotnictví způsobují přesný opak – jsou ohroženy lékárny v menších městech a na vesnicích, kraje musí půjčovat ze svých rozpočtů peníze nemocnicím, neboť jim VZP pod nátlakem ministra omezilo platby za zdravotní pojištění. Lékaři se bojí předepisovat léky, aby je v konečném účtování nemuseli zaplatit ze svého. Nemocnice odkládají dlouhodobě plánované operace, chronicky nemocní čím dál více doplácejí na své nezbytné léky. Všichni se bojí, které lůžko, které oddělení nebo celou nemocnici David Rath zavře. Výsledkem jsou protesty a demonstrace, zvyšuje se nespokojenost občanů se situací ve zdravotnictví a pacient dál klepe na dveře čím dál nervóznějšího lékaře.

Za osm let vlády socialistů ani jeden z neuvěřitelné řady odvolaných ministrů zdravotnictví nepřišel z receptem na nemocné české zdravotnictví. A David Rath toto nešťastné tažení završil. Svými sloními kroky v porcelánu českého zdravotnictví namísto koncepce přinesl jen vulgární výroky o rozkrádání nemocnic hejtmany a se stylem „kdo nejde se mnou, padne…“ pod patronátem „zemanovsky“ obhroublého premiéra činí vše proto, aby zdravotnictví kolabovalo. To vše za potlesku z komunistických lavic.

A kdo to všechno odnese, je nabíledni. Každému, kdo má všech pět pohromadě, musí být jasné, že o pacienta ministru Rathovi v žádném případě nejde. Proto si sázeje na zdravý rozum občanů zahraji na proroka a úsměvnými slovy klasika pravím: „Dávám Rathovi měsíc – maximálně dva…“ Nebo, že by opravdu nechal pan Paroubek rozhodnout až voliče?

Autor je poslanec Parlamentu ČR za ODS